V poslední době se čím dál tím častěji ukazuje jako velmi problematickou záležitostí informovanost klientů o průběhu kapitálové hodnoty či přesněji o průběhu odkupného u kapitálotvorných pojistek.
Začínají se totiž množit stížnosti klientů, kteří z různých důvodů ukončují předčasně své smlouvy a zjišťují, že výše odkupného z jejich "spořící" pojistky nedosahuje ani zdaleka do té doby zaplaceného pojistného. V žádném případě neobstojí argument, že jde vlastně o porušení smlouvy a že je tedy na místě "sankce" v podobě zanedbatelného odkupného. Klient má totiž nepochybně právo o takovéto sankci předem vědět a znát její výši!
Pojistným matematikům je vše jasné a diví se, čemu se klienti diví. Problém je v tom, že většina klientů nejsou pojistní matematici.
Pokud se podíváme do pojistné smlouvy, snadno zjistíme, že i při velmi pečlivém studiu všech ustanovení smlouvy nemáme u naprosté většiny pojišťoven nejmenší šanci zjistit průběh výše odkupného u své konkrétní smlouvy.
Nikde se nedočteme, že v průměru první dva roky u tohoto "spoření" platíme tzv. počáteční náklady, které již nikdy neuvidíme. Ve smluvních podmínkách je sice zpravidla uvedeno, že nárok na odkupné vzniká třeba po 2 či 3 letech placení běžného pojistného, to ovšem nevypovídá vůbec nic o jeho výši!
REKLAMA
Takové ujednání si klient právem může vykládat i tak, že po uplynutí zmíněné doby bude mít k dispozici většinu doposud vložených peněz. Ve skutečnosti po uplynutí této doby nemá vůbec nic – odkupné se teprve dostává do kladných hodnot! Toto tvrdé zjištění představuje pro klienty obrovské zklamání a je to předmětem stížností.
Podle ustanovení § 66 odst. 2 písm f) zákona č. 37/2004Sb. o pojistné smlouvě je sice pojistitel povinen zájemce o pojištění informovat o způsobu výpočtu odkupného. To v praxi ovšem vede pouze k tomu, že klient se dozví, že dokupné je vypočteno pojistně-matematickou metodou v závislosti na době trvání smlouvy. Zákonu je učiněno zadost a klient stejně nic neví….
Zprostředkovatelé jsou v naprosté většině v rámci produktových školení o průběhu odkupného informováni a je ponecháno na nich, co o tom klientům sdělí. Je to tak správně?
Jak bychom se asi dívali na výrobce, který by v návodu ke svému výrobku vynechal některé nepříznivé informace a sdělil je pouze prodejcům? Bohužel přesně taková je situace v oblasti kapitálotvorných pojistek!
REKLAMA
Situace je pro zprostředkovatele o to nepříznivější, že výpočet průběhu odkupného není triviální záležitostí a zprostředkovatel, který by chtěl klienta poctivě informovat, to rozhodně nemá jednoduché.
Stát v současné době vyvolal diskusi o regulaci zprostředkování a poradenství na finančním trhu. Nějak se při tom ovšem zapomnělo na to, že v některých případech je třeba začít už u toho, kdo produkt primárně nabízí – v tomto případě u pojišťoven.
O co jednodušší by to všichni měli, kdyby bylo zákonnou povinností pojišťovny předat klientovi vytištěný konkrétní průběh odkupného u jeho smlouvy za předem definovaného zhodnocení rezerv popřípadě zhodnocení podílových jednotek u IŽP. Každý by tak viděl rok po roce, kolik do své "spořící" pojistky vloží a kolik dostane zpět, když v daném roce smlouvu vypoví.
REKLAMA
Odpadly by nekonečné diskuse o tom, co přesně zprostředkovatel při prodeji klientovi řekl. Klienti by přestali kupovat zajíce v pytli a nemohli by následně tvrdit, že o průběhu stavu "úspor" ve své pojistce dostali úplně jiné informace.
Nepoctiví zprostředkovatelé by nemohli klientům tvrdit, že pojistku mohou kdykoliv ukončit a dostanou zpět vložené peníze. Každý by to prostě dostal černé na bílém.
Zatím to vypadá tak, že stát je tak trochu nespravedlivý ke zprostředkovatelům, neboť očekává, že to, co zamlží poskytovatelé produktů, napraví zprostředkovatelé. Přitom existuje segment, ve kterém již delší dobu platí pravý opak.
U investičních instrumentů totiž stát jednoznačně stanovuje jasné povinnosti přímo poskytovateli produktů (obchodníkům s cennými papíry, investičním společnostem, emitentům CP) a teprve od nich se odvozují povinnosti zprostředkovatelů.
Nikdo neočekává, že investiční zprostředkovatel bude poskytovat klientům kvalitnější informace, než poskytuje přímo poskytovatel produktů. V pojišťovnictví tomu tak bohužel je a ukazuje se, že to začíná být opravdu problém.
Pojistky, prodané za cenu zatajení informací o některých jejich vlastnostech, se začínají vracet jako bumerang. Bohužel zatím padá více na hlavu zprostředkovatelů než pojišťoven.
