Evropská centrální banka je zjevně nespokojená s tím, že musela na uplynulém zasedání opět snižovat inflační výhled. Neřízené zpomalování Číny (druhé největší světové ekonomiky) navíc také vyvolává řadu nových otazníků. Za prvé, některé evropské země (především Německo) mají vůči Číně vybudovanou poměrně výraznou expozici – odhadujeme, že zpomalení Číny o 3 procentní body může ve finále zpomalit německou ekonomiku zhruba o 0,5 procentního bodu. Za druhé, Čína znejistila i americký Fed, který teď váhá s nastartováním růstu úrokových sazeb. To samozřejmě má a ještě může mít odraz na kurzu eurodolaru. A právě posilující euro je pro evropské centrální bankéře oním červeným hadrem, který je dráždí. Počítáme s tím, že pokud Fed do konce roku nesebere odvahu ke zvýšení úrokových sazeb a euro v důsledku toho bude posilovat, nezbude ECB jiná možnost než zasáhnout. Nebude to ale pravděpodobně dnes, nýbrž až na prosincovém zasedání ECB, kde budou mít centrální bankéři k dispozici novou prognózu a budou mít také jasněji ohledně politiky amerického Fedu. V případě váhajícího Fedu a posilujícího eura nemusí ECB od další měnové expanze odradit ani postupný nárůst inflace ke konci tohoto roku.
Co tedy vlastně nakonec ECB může udělat? Za prvé, může natáhnout tisk peněz (QE) za horizont září 2016. Za druhé, může zvýšit objem měsíčních nákupů z dnešních 60 mld. EUR (např. na 80 mld.). A za třetí, může teoreticky sáhnout i k překvapivějším krokům a rozšířit záběr nákupů (například na korporátní dluhopisy), popřípadě zvažovat další snížení úrokové sazby. Na dnešním zasedání je pravděpodobné, že si Mario Draghi bude chtít “pouze” otevřít dveře pro případnou prosincovou akci. V prosinci dáváme z nabízených opatření největší šanci natažení QE, eventuálně zvýšení objemu nákupů.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny