Patrik Nacher: Svědomí mám čisté, odmítl jsem místo v Radě

Politická kariéra bojovníka proti poplatkům

Do povědomí veřejnosti jste se dostal svým bojem proti bankovním poplatkům. Dnes je váš záběr mnohem širší. Čemu se v současnosti věnujete?

Boj proti poplatkové politice bank se rozrostl na šíření finanční gramotnosti. Zaměřuji se na osvětové texty, informování klientů, natáčení videí a také jsem napsal knihu ke zvyšování informovanosti a sebevědomí českých spotřebitelů, klientů a zákazníků. Prodalo se jí již přes 3 500 výtisků, což je na české poměry celkem hodně. Zejména proto, že se jedná o naučnou literaturu, která je z čtenářského pohledu méně atraktivní než detektivka, pohádka,, kauza nebo odhalení nějakého spiknutí.

Nyní budu pokračovat formou přednášek a turné, kde mě kniha bude doprovázet. Ozývají se mi i kolegové, kteří mou knihu nabízejí na svých konferencích a přednáškách jakožto aktuální publikaci k tématu finanční gramotnosti.

Kromě této činnosti se zabýváte též politikou. Jste zastupitelem magistrátu Hlavního města Praha za Hnutí ANO. Jak jste se dostal na politickou dráhu?

K politice jsem se dostal podobně jako k bankovním poplatkům a serveru BankovniPoplatky.com. Na začátku je u mě vždy nějaká aktivita – komentování něčeho, něco mi vadí, o něčem píšu. Následuje druhý krok, kdy si řeknu, že sice v tom mohu takto pokračovat, ale tak se těžko něco změní. Nebo vyvinu patřičné  úsilí a aktivitu přesunu do něčeho produktivního. A pak mám šanci dokonce i něco změnit. To se stalo u bankovních poplatků, kdy založením platformy webu se začalo o tématu hodně mluvit a banky ty kritizované poplatky ruší. A nejen to. Meziročně již čtvrtým rokem klesá výnos bankovního sektoru z poplatků, ale zisky bank přitom rostou. Jde to i bez poplatků a z toho mám velkou radost.

V politice to bylo podobné. Přestože jsem v politice aktivně nepůsobil, komentoval jsem některá politická rozhodnutí a činnosti politiků. Pak mě Andrej Babiš oslovil, abych kandidoval do Poslanecké sněmovny, což jsem odmítl. Přišlo mi, že s mou povahou člověka, který chce vidět výsledky prakticky hned, bych se ve sněmovně zřejmě trápil.

^REKLAMA

Za rok se Andrej Babiš ozval s komunální politikou. Ta je mi bližší, protože je praktičtější a každodenní  rozhodnutí může člověk  vidět doslova na ulici mnohem dřív. Odpověděl jsem  ano, s tím, že se pokusím změnit pohled lidí na politiku tak, že se sám budu chovat jinak.

Dostal jste nabídku působit v Radě. Tu jste ale odmítl. Proč?

Před volbami jsem říkal, že pokud bych šel do Rady, tak pouze v tématech a okruzích, která mi jsou vlastní a ve kterých se orientuji či dlouhodobě angažuji. A pokud ne, tak nevezmu všechno, co kolem mě proběhne, jak je to obecně v  politice běžné. Politik se před volbami nějakým způsobem prezentuje, a když to pak nevychází, vezme funkci, která na něj zbyde.

Při vyjednávání na mě zbylo „zdravotnictví a bydlení“, a byť bych si dovedl představit oslí můstek, jak to vysvětlit a navázat na to, čím se zabývám, jako je spojení sociální politiky se zdravotnictvím a bydlení s financemi, tak jsem s díky odmítl. Jsem nyní předsedou Výboru pro výchovu, vzdělávání a sociální politiku.

O své rozhodnutí se mohu kdykoli opřít, protože jsem nehmátl po první exekutivní funkci, která se namanula. Nesplnil bych, co jsem sliboval před volbami. Mám svědomí čisté. Možná jsem historicky první, kdo odmítl místo v Radě z těchto důvodů.

^REKLAMA

Díky odmítnutí místa v Radě máte ale menší možnost ovlivnit, co se v Praze děje?

Ano, logicky mám. Nejsem v Radě a jako předseda výboru nemám exekutivní možnosti, nemám vlastní rozpočet. To se s mým rozhodnutím pojí. Také mám ale menší zodpovědnost, a to já ctím.

V politice často není v souladu zodpovědnost a moc, kterou člověk drží. Spousta lidí by chtěla mít obrovskou moc, o všem rozhodovat, ale přitom žádnou zodpovědnost. Někdy se naopak stává, že politik má velkou zodpovědnost, ale když je v opozici proti všem, i vlastním lidem, tak nemá prakticky žádnou moc to ovlivnit.

Jako předseda výboru mám znatelně menší odpovědnost, ale logicky mám i menší moc věci ovlivňovat. I přesto se snažím tlačit věci před sebou. Zejména se orientuji na tématiku lidí s handicapem, protože se v této oblasti pohybuji 12 let. Podařila se mi v této oblasti celá řada věcí. Např. jsem nastartoval v Praze projekt mapy přístupnosti a bezbariérovosti veřejných budov, podařilo se mi iniciovat větší zájem o  domy pro osoby se zdravotním postižením nebo finanční prostředky  na dostavbu pavilonu v Jedličkově ústavu, podporuji dostavbu  části Palaty, zařídil jsem podporu pro jedinečný mezinárodní filmový festival mentálně postižených Mental Power Prague Film Festival, který se bude  v Praze konat již podesáté, a řadu dalších větších či menších věcí.

Každý týden jako předseda výboru jezdím do škol a domovů seniorů. Kdykoli má nějaký ředitel jakýkoli problém, může se na mě obrátit a já neformálním vlivem mohu jeho věc posunout a ovlivnit. Pomohl jsem tak např. dojednat, že se na jedné střední škole postaví z grantu tělocvična, když už jsme v tomto roce hlavní evropské město sportu.

^REKLAMA

Z pozice předsedy výboru řešíte i události, které nejsou zrovna veselé. Týká se to i medializovaného případu šikany na pražské škole.

Přesně tak. Byl jsem první člověk na magistrátu, který se to od toho novináře dozvěděl. Cítil jsem morální povinnost to řešit. Svolal jsem mimořádný výbor na toto téma, medializoval jsem názor jako zastupitel, zkrátka jsem to tlačil k tomu, aby se věc řešila a nenatahovalo se jako guma, jak to občas chodí – když se vyskytne závažný problém, tak místo toho, aby se rázně řešil, se řešení oddaluje do doby, kdy už to nikoho nezajímá. Nakonec byl  po 14 dnech  ředitel odvolaný. Podle informací, které jsem měl od počátku, došlo k zásadnímu pochybení vedení školy.

Co bude dál aneb Plány do příštích dní

Co chystáte do budoucna? Jaké máte další plány?

To je nejtěžší otázka. Nejhorší otázky jsou ty, kdy člověk může odpovědět cokoli a je to zcela na něm.

Politici takové otázky mají hodně rádi, protože mohou říci, co mají na srdci…

Politici mají takové otázky rádi, protože žvaní bezzubé floskule, ale já to nedělám. Mám-li říci něco upřímného a od srdce, je to těžké na první dobrou sdělovat.

Přemýšlím o tom, jestli mám zůstat v politice, nebo ne, jestli to má smysl. Když nezůstanu, budou tam chodit lidi jen pro výdělek a nikoli pro nějakou dobrou věc. Když tam ale zůstanu… nechci se protrápit několik dalších let. Chci dělat věci, které mě baví, ale které mají smysl, odezvu.

Přemýšlím o napsání další knihy, dílem o pokračování knihy o finanční gramotnosti, dílem o knize ze zákulisí politiky, něco ve smyslu „Jistě, paní primátorko“ v narážce na britský seriál „Jistě, pane ministře“. Některé věci mi přijdou tak absurdní a neuvěřitelné, že by bylo dobré se o to podělit s občany.

Chci se víc věnovat dětem. Tato otázka mě zastihla v situaci, kdy jsem pět dní v řadě přišel domů až v době, kdy již obě děti spaly. A to já nechci. Život přece není  jen o práci, o angažovanosti, o tom se někde rozkrájet do bezvědomí. Rodina a děti jsou pro mě klíčové a musím popřemýšlet, jak to skloubit.

Děkuji za rozhovor.