Petr Křen: OVB bylo, je a vždycky bude špičkovou značkou

Jste senior zemským ředitelem OVB. To je nejvyšší meta, které se dá ve finančním poradenství dosáhnout. Jaké ale byly vaše začátky ve finančním poradenství?

Na své počátky ve finančním poradenství vzpomínám často. Když se bavím s novými kolegy, kteří k nám do firmy přicházejí a pro které vedu semináře, prožívám s nimi znovu pocity, které jsem měl na počátku. Člověk, který přichází do nové branže, do firmy OVB, nemá dopředu tušení, jak vše bude probíhat a mísí se tak zvědavost se strachem, s motivací něco dokázat a nejistotou, zda bude tím pravým.

Kdo vás do OVB přizval? Jak jste se dostal k této práci?

O OVB jsem se dozvěděl trochu nestandardním způsobem. Nebyl jsem nikým konkrétním osloven. Ale když jsem studoval na univerzitě v Plzni, jako student jsem měl potřebu finančních prostředků a hledal jsem nějakou brigádu. Na nástěnce na vysoké škole byl rukou psaný inzerát, že jestli má někdo zájem si přivydělat 5 tis. Kč měsíčně, tak ať zavolá. Zavolal jsem a výsledkem je, že jsem dvacet let zůstal u OVB a podnikám s OVB.

Dostal jste se až na pozici senior zemského ředitele. Co bylo na vaší cestě nejtěžší? Kde vidíte největší milníky? 

Tuto otázku častokrát dostávám a mě pokaždé napadne něco jiného. Ale možná nejtěžší bylo poznat lidi, smířit se s tím, jak fungují. Jsou lidé, kteří budou respektovat vaši práci, kteří budou využívat vašich služeb, a lidé, kteří to z nějakého důvodu nechtějí. Musíte se smířit s tím, že i když všem chcete pomoci, tak ne všichni to přijímají. To bylo pro mou náturu náročné.

^REKLAMA

Náročné bylo také překonávat denní problémy, které přicházejí – neúspěch, který vám na jednu stranu dává sílu a energii překonávat překážky, na druhou stranu si ale říkáte proč zase.

Nelehké je i převzít zodpovědnost. Jedná se o podnikání a je to o vás samotných. Není to o nikom kolem vás, kdo za to může, ale je to jen váš úspěch či neúspěch.

Velmi často se setkávám s tím, že někteří poradci OVB raději nevystupují pod hlavičkou společnosti, protože ne vždy má u klientů dobré jméno. Setkal jste se s tím také?

Pro mě OVB bylo, je a vždycky bude špičkovou značkou. Nikdy jsem neschovával to, že jsem u OVB. Vnímám podnikání s OVB jako poslání, které mám, které máme i ve společnosti, tedy kultivovat finanční trh a rozšiřovat finanční gramotnost. OVB považuji za vlajkovou loď tohoto oboru a nevidím jediný důvod, proč někde tajit značku.

Stalo se, že ne všichni kolegové poskytli kvalitní služby, ale nevidím důvod, proč bych měl kvůli tomu schovávat, že jsem z OVB. Protože pochybení není o značce, ale vždycky o lidech, ať je to v OVB, nebo v jiné konkurenční společnosti.

Na pozici zemského ředitele se zabýváte především řízením vašich podřízených, kteří jsou také ředitelé. Jakým způsobem je nejčastěji motivujete?

Mám podřízené nejen ředitele, ale i nižší pozice, s nimiž pracuji. A s každým pracujete primárně individuálně a pracujete na realizaci jejich vlastních cílů. Motivace nespočívá v tom, že bych je motivoval jakkoli svojí osobou, ale je to o definici jejich vlastních cílů a dávám jim podporu, aby se i oni stali zemskými řediteli. A díky zkušenostem, které jsem na té cestě získal, je mohou využít i oni a udělat tak o něco méně chyb, než jsem udělal já. To vnímám jako podporu a motivaci pro své kolegy.

Na trhu působíte úspěšně 20 let. Za tu dobu jste se nepochybně setkal i s konkurenčními společnostmi a některé se vás jistě pokoušeli přesvědčit k přechodu do jejich firmy. Jak jste na tyto nabídky reagoval?

Velmi dobře se znám s většinou majitelů konkurenčních společností na českém trhu. S některými z nich se znám ještě z doby, studií. Např. Petra Hrubého znám ještě z doby, kdy ani netušil, že bude nějaký Broker Consulting existovat.

^REKLAMA

Mám s nimi většinou korektní vztahy. Nabídky jsem dostal, nicméně jsem je vždy odmítl. Pro mě OVB vždycky byla firma, která je jedničkou na trhu v Evropě, OVB je pro mě firma, která je díky své historii, tradici a know-how nejlepší. A vychází to i z loajality, kterou mám vůči společnosti. Pokud mi něco nevyhovuje, není řešením odcházet z firmy, ale naopak vydávám energii na to, aby se věci měnily k pozitivnímu. A to mi dává motivaci tu zůstávat a podnikat dál s OVB.

Zdaleka ne všichni lidé, kteří pracují či pracovali v OVB, sdílejí obdobný přístup. Jak jednáte s lidmi z vaší struktury, kteří chtějí odejít ke konkurenci?

Odchodům nezabráníte. Pokud se někdo vnitřně rozhodne, tak odchodu nemáte šanci zabránit. Do určité míry je to přirozenou součástí lidské činnosti. Když se nad tím zamyslím, tak zůstávat dvacet let u jedné firmy není úplně běžné.

Na druhou stranu to beru tak, že s OVB primárně podnikám. Nejsem zaměstnancem OVB. A nejsem si jistý, jestli lidé, kteří odcházejí ke konkurenci, a odcházejí zpravidla z důvodu, že zde nebyli tak úspěšní, jak si představovali, že u konkurence úspěch budou mít. Všude je ale chleba o dvou kůrkách.

Odchod kvůli penězům, že mi někdo nabídne peníze nebo si koupí moji službu, to je další věc, kterou neuznávám. Člověk, který je ochoten odejít, když ho někdo přeplatí, bude ochoten odejít, když mu někdo další zvýší nabídku. V konečném důsledku jsem možná rád, že lidé, kteří se nechají koupit, odcházejí.

I v zaměstnaneckém poměru je běžné, že pokud zaměstnanec dostane lepší nabídku od konkurenční firmy, zpravidla odchází.

Určitě. Ale v tom je právě ten rozdíl v podnikání.

Já svým kolegům ukazuji cestu, jak mohou být úspěšní, jak vydělávat peníze. Myslím si, že provizní systém nastavený v OVB je jedním z nejlepších, který na trhu je. A my jsme firma, která má za cíl vytvářet struktury a rozšiřovat se tímto způsobem, a podmínky, které mají naši spolupracovníci, a to i finanční, jsou výjimečné. A pokud někdo reaguje na jednorázovou finanční nabídku či rychlou pozici, je to jen otázka jeho svědomí, zda je ochoten zpřetrhat vazby, které tady má.

Byl jsem s tímto faktem v minulosti konfrontován mnohokrát. Respektuji to u lidí, kteří mají objektivní důvody a příčiny, proč odchází. Jsem člověk, který dokáže hodně pochopit. Ale jiná věc je, když se člověk ještě při obědě tváří, že je nejloajálnější spolupracovník, a druhý den skončí v jiné firmě. To nejsem schopen ani pochopit, ani ochoten akceptovat.

Na finančně poradenském trhu působíte dvě desetiletí. Jak vnímáte vývoj trhu?

Jsme svědky toho, že se obor, který byl na začátku v plenkách a byl vnímán jako něco exotického, čemu klienti příliš nedůvěřovali, protože to neznali, stal absolutním standardem a součástí společenského dění a společnosti jako takové. Dostali jsme se do stavu, že práce finančního poradce a finančního konzultanta je stejně potřebná jako práce daňového poradce, lékaře či právníka.

^REKLAMA

Trh se mění, mění se potřeby klientů a mění se i znalosti klientů. Díky tomu, že si mohou na internetu zjistit informace, je náročnější se na trhu pohybovat. Když dříve klienti dostali nabídku v jedné svojí bance nebo pojišťovně, dneska mají deset nabídek v e-mailu.

Jedna z velkých změn, ke kterým průběžně dochází, je zpřísňování regulace. Jak ovlivňuje zpřísňující regulace vaši práci?

Slovo regulace ve mně nevyvolává dobrý pocit. Znamená, že mě chce někdo v něčem omezovat. Pokud je cílem institucí omezit podnikání na finančně poradenském trhu, tak z toho radost nemám. Pokud budeme hovořit o cíli kultivace znalostí finančních poradců a eliminace podvodných konání, tak ji považuji za zcela regulérní a v pořádku.

Pokud pro to, abych mohl vykonávat práci finančního poradce, musím složit nějaké zkoušky, tak to považuji za  korektní věc. Ještě než ČNB či MF ČR s nějakou regulací přišly, spolupracovníci v rámci našeho zemského ředitelství procházeli různými testy a zjišťovali jsme jejich znalosti. A samozřejmě kontrolujeme i jejich práci u klientů.

Vnímáte tedy pozitivně povinnosti testů poradců, jaké jsou nastaveny např. pro prodej penzijních produktů, protože zavádí tuto povinnost i pro poradce, kteří jinak znalosti testovány nemají?

Z tohoto pohledu ano. Pak se vám nemůže stát, že jakmile se v porodnici narodí dítě, tak za maminkou, která je ještě ve stresu z porodu, přijde sestřička, která jí dá k podpisu nějakou smlouvu se slovy „co kdyby se vám něco stalo, aby dítě alespoň něco mělo“ a podobné věci. Z tohoto pohledu je určitě dobře, že zkoušky jsou.

Zároveň zpřísňují i pravidla v rámci OVB, kdy vznikl integrovaný kontrolní systém, jehož cílem je vyhledávat nestandardní případy a ty následně kontrolovat. Jak vnímáte tuto samoregulaci v rámci OVB?

Nesmírně pozitivně. Byl jsem jeden z těch, kdo po ní volal od momentu, kdy jsme se začali tímto tématem zabývat. Jsem nesmírně rád, že vedení OVB ve spolupráci s holdingem tyto kroky provedlo a že máme institut, který tyto případy přezkoumává.

Jste na nejvyšším vrcholu v oblasti finančního poradenství. Nepřipravilo vás to o další motivaci?

Člověk, který se dostane na vrchol, přemýšlí o své další motivaci a hledá ji. Mou motivací je dnes úspěch mých spolupracovníků, aby i oni dosáhli nejvyšší pozice. Jsem jim nápomocen svými zkušenostmi, aby se tak stalo. Jejich úspěch je i mým úspěchem.

Druhá motivace je podílet se na kultivaci trhu a snaha, aby si OVB udrželo svou vedoucí pozici. A to mi dává chuť a motivaci i po dvaceti letech.

Děkuji za rozhovor.