Petr Šafránek: Rozhodnutí soudu jsou v rozporu s legislativou

Kritizujete rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v rámci rozsudku proti investičnímu zprostředkovateli. Proč?

Jedná se o rozhodnutí Městského soudu v Praze, následně částečně potvrzené Vrchním soudem v Praze.  Za velmi problematické považuji to, že oba soudy se shodly na tom, že investiční zprostředkovatel měl po zprostředkování nákupu sledovat průběh tržní hodnoty investice a klienta upozornit na propad a dokonce mu učinit nějaká investiční doporučení.  Cituji z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze: „Pokud soud I. stupně uvedl, že spatřuje porušení povinnosti na straně žalovaného jako investičního zprostředkovatele v jeho pasivní roli v období od nákupu do prodeje akcií a dovodil, že se ztrátě v určitém rozsahu vhodným doporučením ohledně další strategie obchodování mohlo zabránit, pak tuto úvahu shledal odvolací soud opodstatněnou.“

Problém je, že tato úvaha obou soudů, na základě které byl IZ odsouzen k částečné náhradě škody, je bohužel v přímém rozporu s platnou právní úpravou investiční služby přijímání a předávání pokynů! Dokonce si troufám tvrdit, že ČNB by takovou aktivitu IZ rozhodně v rámci této služby ráda neviděla.

Odhlédneme-li od právní stránky věci, musíme se zamyslet nad tím, jak by takovéto soudem v podstatě vyžadované činnosti měl IZ v praxi vykonávat? Bez specializovaného softwaru a kvalifikovaných správců portfolia je to nemyslitelné. Proto je také investičnímu zprostředkovateli služba správa portfolia zapovězena přímo zákonem. A nyní zde máme pravomocný rozsudek, ve kterém je IZ odsouzen k částečné náhradě škody proto, že jakousi byť omezenou „správu portfolia“ nevykonával. To přece nemůžeme nechat bez povšimnutí, i když se v daném případě nejednalo o člena AFIZ.

Jedná se tedy především o rozdílný výklad mezi investičním zprostředkováním a investičním poradenstvím.

^REKLAMA

Diskuse na téma poradenství vs. zprostředkování je nekonečná, bohužel oba zmíněné rozsudky do věci nevnesly vůbec jasno, ba přesně naopak – tyto dvě služby do sebe dokonale zamíchaly.  

Problém je, že právě a jen u investic zákon tyto služby striktně odděluje, i když připouští, že IZ smí poskytovat obě. Podle mého názoru je ovšem nepřípustné, aby IZ poskytl obě služby současné témuž klientovi u téže investice. To by totiž mohlo vést k tomu, že v případě, kdy by konkrétní instrument vyšel špatně v testu vhodnosti při investičním poradenství, přešel by IZ plynule ke službě přijímání a předávání pokynů, kde může za jistých okolností zprostředkovat i nepřiměřený produkt – tedy například akcie začínajícímu neprofesionálnímu investorovi.

Bohužel soudy na jedné straně učinily nesporným, že šlo v daném případě o službu přijímání a předávání pokynů, ale současně označily neexistující následné investiční poradenství k držbě za porušení odborné péče! A to se ještě nabízí otázka, zda investiční poradenství k držbě konkrétního titulu v sobě vůbec zahrnuje aktivní sledování vývoje a upozorňování klienta, jak si to vyložily soudy. Osobě se spíše přikláním k názoru, že nikoliv, protože by to nebylo ani v technických možnostech většiny IZ. Osobně se domnívám, že investiční poradenství týkající se držby by mělo dát klientovi kvalifikovanou jednorázovou radu v případě, že o ni aktivně požádá.

Máte ohlasy na rozhodnutí soudu ze strany ČNB?

^REKLAMA

Ne, ale na to je ještě krátká doba.

Jedná se o první rozhodnutí podobného charakteru. Myslíte, že se i ostatní soudní spory ubírat stejným směrem?

Naštěstí v ČR nemáme precedenční právo, tudíž každý případ musí být posuzován samostatně a individuálně. V opačném případě by tento rozsudek znamenal konec přístupu drobných investorů na kapitálový trh, protože nikdo by si při pouhém zprostředkování nákupu investičních instrumentů na sebe nevzal odpovědnost za informování klientů o následném průběhu tržní hodnoty jejich investic.

Na druhou stranu je velmi pozitivní, že oba soudy (a ten odvolací dokonce velmi výrazně) konstatovaly, že pokud je klient dostatečně a správně informován před realizací pokynu, nese za další průběh investice výraznou odpovědnost.

^REKLAMA

Investiční zprostředkovatel tedy pouze předává pokyny klienta. V praxi je to ale zpravidla investiční zprostředkovatel, kdo motivuje klienta k obchodu. Nemá tedy pak nést zodpovědnost?

Investiční zprostředkovatel může poskytovat dvě investiční služby – přijímání a předávání pokynů a investiční poradenství. Pro obě jsou stanovena jasná a odlišná pravidla jednání s klientem. Při té první službě skutečně jen realizuje přání klienta. Mimochodem – tak tomu bylo v tomto případě, protože podle konstatování v odůvodněních rozsudků se klient o příslušném akciovém titulu dozvěděl od třetí osoby, IZ mu jej aktivně nenabízel. Pokud u této služby dodrží IZ všechny informační povinnosti a provede test přiměřenosti a klienta zařadí do správné kategorie, popřípadě jasně klienta upozorní na nepřiměřenost zvoleného instrumentu, nemůže být odpovědný za následnou ztrátu.

Osobně nevidím nic špatného na tom, pokud IZ nabízí investice aktivně, tedy pokud klienta vůbec seznámí s něčím takovým, jako je možnost investovat na kapitálovém trhu, což je stále pro řadu lidí něco nového. Odpovědnost nese za to, že dodrží pravidla jednání s klientem, pokud ano, pak už nemůže nést zodpovědnost za případnou ztrátu.

Znovu ale musím zopakovat, že v tomto případě soud nekonstatoval žádné pochybení IZ v rámci vlastního zprostředkování, ale až při následné péči. A tu IZ u této služby nejen nemá, ale troufám si tvrdit, že ani nesmí poskytovat – rozhodně ne ve smyslu doporučení titul prodat.

Nejen v oblasti investic panuje v Česku velmi nízká finanční gramotnost. Kolik lidí podle vašeho odhadu obchoduje s akciemi, aniž by rozumělo tomu, co vlastně dělá?

To si opravdu odhadnout netroufám, čistě teoreticky by každý měl být před realizací pokynu jasně poučen, bohužel těch úkonů a papírů zejména díky evropské legislativě je už tolik, že se to pomalu stává kontraproduktivním a klient může být zahlcen tolika informacemi, že nakonec to podstatné – tedy riziko možné i výrazné ztráty investované částky zanikne. Myslím, že staré české přísloví „Méně je někdy více“ zde platí dvojnásob.

Jak by v takovém případě měl podle vašeho názoru vypadat optimální dohled nad investičními zprostředkovateli, aby nezneužívali nevědomosti klientů? Je vůbec takový dohled či regulace možný?

Podle mého osobního názoru je dohled tak, jak je vykonáván ČNB, dostatečný. Problém je s přehnanou regulací ve smyslu zahlcení klienta povinnými informacemi, mezi kterými pak to podstatné snadno zanikne.

Děkuji za rozhovor.