Podvody s IŽP? I ve firemních obchodech
„Uzavřete si toto skvělé investiční životní pojištění. Po dvou letech pojistné snížíme a uzavřeme jiné, lepší.“ To je věta, jejíž obdobu slyšelo bohužel mnoho klientů „finančních poradců“. Zpravidla se tito podvodníci soustředí na individuální klientelu. Ovšem ani zaměstnanci, kterým chce přispět zaměstnavatel, nejsou zcela v bezpečí.
V nedávné době jsem se setkal s jedním šokovaným finančním poradcem, který přebíral firemní obchod v jedné firmě. S hrůzou v očích mi vyprávěl, s čím se setkal. Přebouchávání životního pojištění povýšil na organizované vysávání prostředků zaměstnanců a tedy i firmy. A všichni byli spokojeni – dokud jim nový poradce neotevřel oči a neukázal, o kolik je okradl. Jeho metody byly (a možná v jiné firmě ještě jsou) vysoce nebezpečné.
Zaměstnavatelé přispívají zaměstnancům na doplňkové penzijní spoření nebo rezervotvorné životní pojištění. Protože jen málokterý zaměstnavatel je zároveň finanční zprostředkovatel, najímají si často finanční poradce, kteří produkty mezi zaměstnance rozdistribuují a postarají se o administrativu nebo alespoň její koordinaci.
Je-li „firemním“ finančním zprostředkovatelem dobrý finanční poradce, může zaměstnancům nejen nastavit zaměstnavatelem dotovaný produkt, ale pomoci jim uspořádat i další finanční toky. Získá-li ale firemní důvěru podvodník… tratí všichni.
Nejmenovaný podvodník v nejmenované firmě získal skutečně vysokou důvěru. Všichni s ním byli spokojeni, staral se o ně pravidelně. Tedy, o ně… přesněji o vlastní kapsu. Vymyslel jednoduchý způsob, jak ze zaměstnanců vymáčknout co nejvíc.
REKLAMA
Přestože zaměstnavatel příspěvek nabízel jak pro životní pojištění, tak pro doplňkové penzijní spoření, „překvapivě“ pro všechny zaměstnance byla výhodnější první varianta. Z toho by ale tak velký „vejvar“ nezískal. A to ani s tím, že do sjednaných životních pojistek přesměroval i nemalou část ostatních úspor zaměstnanců. Vymyslel si ale jeden trik, který mu k mému úžasu mnoho let fungoval:
Po dvou letech snížil běžně placené pojistné (jiné ani nepoužíval) na minimum a založil novou smlouvu se slovy: „Ta původní je už stará, na tu už zaměstnavatel nepřispívá. Proto musíme uzavřít novou.“
Pokud podvodník s licencí pojišťovacího zprostředkovatele přesvědčí svého klienta, že přesunutí klientských úspor na jeho účet formou provizí je pro něj to nejlepší, co ho v životě potkalo, je to špatné. Pokud ale je možné toto dělat ve velkém ve středně velké firmě s požehnáním managementu, který své zaměstnance se slepou důvěrou vloží do rukou podvodníka a po dobu několika „obrátek životka“ to nikomu z firmy nepřijde podezřelé… co si o tom člověk může myslet?
