Politici a kapitálové trhy – to nejde dohromady
Britská Financial Services Authority (FSA), která vykonává dohled na kapitálovým trhem ve Velké Británii, prodloužila zákaz používání short sell operací, který měl původně skončit v polovině ledna. I přes slovo Authority ve svém názvu FSA prakticky stratila svou autoritu poté, co podlehla tlaku britského ministra financí Alistaira Darlinga a prodloužila tento poněkud rozporuplný zákaz. Takto to ale dopadne, když se do rozhodování o fungování kapitálových trhů vloží politik.
Problémem je, že omezování short sell operací má vyvolat dojem, že se tím pomáhá společnostem, s jejichž akciemi je zakázáno je provádět. Samotný prodej na krátko ale dobře fungující společnost nemůže ohrozit. Bohužel, dnes jsme svědky stále horších a více populistických kroků, které mají za cíl uklidnit situaci jen tím, že se problém přesouvá do budoucna.
V jednom rozhovoru nedávno zaznělo, že proplouváme sérií bublin. Dnes se nám nafukuje bublina populistických řešení bez zjevného cíle, která rovněž jednou praskne a čím déle ji budeme přesouvat, tím horší bude výsledek. Když už pak nestačí nalévat peníze do bank, je po ruce nesmyslný krok vedoucí k omezování tržních nástrojů.
V podstatě jde pouze o zjednodušování situace bankám, které sami dobře vědí, že jsou ve velkém svrabu, ale bojí se to přiznat a kostlivce ze skříní vytahují jen postupně a velmi neochotně. Omezení krátkých prodejů jim možná dalo krátkou dobu na „zotavení“, ale propad cen akcií nijak nezastavilo.
Jednou z věcí, kterou si pánové ve FSA už při prvním zákazu shortů asi neuvědomili a která má v podstatě opačný efekt, než jaký chtěli dosáhnout, je snížení objemů obchodů na vybraných titulech. To může vést právě k tolik obávané volatilitě, které chtějí odpovědní zabránit. Tady by se dalo pochybovat pouze v případě naked short operací, u nichž nemusí docházet prakticky k žádným pohybům s cennými papíry a na objemech se nijak nepodílejí. Obyčejné shorty však objemy ovlivní.
REKLAMA
S volatilitou souvisí také výrazné propady finančních titulů tam, kde došlo ke zrušení zákazů krátkých prodejů. Nakonec to dopadlo přesně podle očekávání těch, kteří s tím nesouhlasili. Ještě větší volatilita a nejistota, jako kdyby se žádná opatření nezaváděla.
Už původní zákaz short operací byl zbytečný a prakticky ničemu nepomohl. Finanční sektor si nijak nepolepšil, naopak po zavedení omezení krátkých prodejů u finančních titulů vedlo k dalšímu propadu ve finančním sektoru. Výmluva, že omezení shortů je pokusem o zažehnání paniky a strachu investorů se zjevně ukázala jako nesmysl.
Už den po ohlášení omezení krátkých prodejů finanční tituly výrazně klesly a v tomto trendu v podstatě pokračují dodnes. Ano, investorům možná nedělá dobře, když akcie jejich banky každý den klesají, ale na druhou stranu jim určitě nepomůže, když dozorové orgány svými kroky dávají výslovně najevo, že na těch bankách a finančních institucích bude skutečně něco špatně. To se pak pro prodej za jakoukoli cenu rozhodnou i ti, kdo si ještě stále mysleli, že se banky z neutěšené situace dostanou, a mohou na to doplatit i relativně zdravé finanční instituce.
A rovněž se stále divím, proč by si investoři neměli zvyknout na to, že cena akcie může klesat déle, než pár dní při technické korekci. Vždyť poslední výrazné propady z přelomu století nejsou tak daleko, abychom si je nepamatovali. Tak proč bychom si opět nemohli od extrémních růstů, více či méně výrazných, opět „odpočinout“, nakoupit za diskontní ceny kvalitní akcie, které krizi přežijí, a opět klidně pár let vydělávat.
REKLAMA
Jinak můžeme skutečně dopadnout tak, jak poznamenal jeden diskutér na zahraničním webu: "Buďto budou moci tradeři na příkaz shora zadávat pouze příkazy k nákupu, nebo na parketu zavedeme povinný bouřlivý optimistický potlesk po každé hodině obchodování. Nebo bude každý potenciální investor, před tím, než se odhodlá investovat, nucen strávit určitý čas obchodováním na komoditní burze, nebo na forexu, ať vidí, co je to volatilita a že pokles cen není nic, za co by se muselo střílet (ano, je to kacířská myšlenka, ale dnes už se na hranici neupaluje)."
Závěrem: můžeme za to my?
Dnes je rovněž velmi populární tvrdit, že za krizi vlastně mohou novináři, kteří o problémech psali mnohem dříve, než vůbec propukly, a že vlastně oni mohou za to, že krize se nám vymkla z rukou. Odpovědným osobám zkrátka vadí, že někdo na jejich neschopnost poukazuje dříve, než ta stihne vyjít najevo. Svalování viny na všechny možné i nemožné strany je dnes zkrátka v módě, řešení je ale bohužel v nedohlednu.
Na druhou stranu se zase tvrdí, že když o krizi a černých předpovědích začnou psát všichni, tak se situace začne obracet k lepšímu. A to se právě děje, tak proč stále něco zakazovat a bát se nepříznivých dopadů krátkých prodejů, když je před námi růstová rallye?
