CZK/€ 25.165 +0,18%

CZK/$ 24.218 +0,21%

CZK/£ 30.334 +0,20%

CZK/CHF 26.958 -0,23%

Text: Daniel Kuchta

10. 04. 2011

1 komentář

Poplatků se u fondů nezbavíme

 


 

Otázka poplatků nově zavedených penzijních fondů je v současnosti hojně rozebírána ze všech stran. Penzijní společnosti se snaží obhájit jejich opodstatněnost, klienti by byli určitě rádi, kdyby byla jejich výše co možná nejnižší. Kompromisním řešením bude stanovení maximální výše u jednotlivých skupin fondů.

Za co investoři platí

Nejviditelnějším poplatkem, s nímž se investoři setkají při investici do fondů, je vstupní poplatek. Investiční společnosti (resp. investoři) platí tyto peníze za služby poradcům, obchodníkům a distributorům, případně lze tento poplatek omluvit poradenskými službami. Jsou zde započteny také náklady samotné investiční společnosti.

Ze zkušenosti je všem jasné, že společnosti se vstupních poplatků v jakékoli formě nebudou chtít vzdát a jejich opodstatněnost budou stále obhajovat, což bude platit i pro penzijní fondy. Když před několika málo lety chtěla jedna banka přijít s fondy bez poplatků za vstup do podílových fondů, narazila na odpor distribučních společností. Ty by přišly o svůj byznys a investiční společnosti teoreticky o své partnery a tak se nakonec od tohoto záměru ustoupilo.

Dalším zveřejňovaným poplatkem je poplatek za správu, který může být účtován jako pevná částka, resp. procento z majetku fondu, nebo jako procento z výnosů. V návrhu poplatků nových penzijních fondů jsou ve hře obě možnosti i kombinace obou způsobů výpočtu.

Vstupní a správcovské poplatky ale v konečném důsledku nejsou konečnými náklady fondu, které zaplatí samotný investor. Investiční společnosti platí různé další náklady bankám, depozitářům, obchodníkům s cennými papíry apod. Ty jsou všechny obsaženy v ukazateli celkové nákladovosti, tzv. TER (Total expense ratio), který vyjadřuje poměr celkových provozních nákladů fondu k průměrné hodnotě vlastního kapitálu fondu. Vyšší ukazatel znamená vyšší poplatky, které ovlivňují celkový výnos fondu.

REKLAMA

Ukazatel TER obsahuje náklady na poplatky a provize a správní náklady. První skupina obsahuje samotný správcovský poplatek, úplatu depozitáři, custody poplatky (za uložení a správu CP), poplatky za služby centrálnímu depozitáři a osobě vedoucí samostatnou evidenci a další náklady na poplatky a provize s výjimkou poplatků a provizí na operace s investičními nástroji. Správní náklady tvoří náklady na zaměstnance, na odměny statutárním orgánům, na audit, na právní a daňové poradenství, na outsourcing, na reklamu, správní a soudní poplatky a ostatní správní náklady.

Jelikož se dá očekávat, že penzijní fondy budou v nemalé míře řešit alokaci svých prostředků do dalších fondů, je nutné se podívat také na syntetický TER, které je důležité právě u této skupiny fondů. Zohledňuje totiž nákladovost těch fondů, které má sledovaný fond v portfoliu a je vyšší než TER (klidně i o vícve než jedno procento).

Dalším důležitým ukazatelem, který má na výši poplatků nepřímý vliv, je ukazatel obrátkovosti aktiv, PTR (Portfolio turnover ratio). Vyjadřuje poměr obchodů s cennými papíry k celkovému majetku fondu, očištěný o objemy obchodů s podílovými listy. Vyšší ukazatel znamená vyšší aktivitu manažera, a v konečném důsledku také vyšší transakční náklady. Záporný ukazatel vyjadřuje menší počet transakcí s cennými papíry obsaženými v portfoliu fondu, než obchodů s podílovými listy (úpisy a zpětné odkupy).

Otázka opodstatněnosti poplatků

Otázkou je, jestli budou poplatky za správu fondů adekvátní k výnosům fondů, tzn. jestli skutečně nabídne dražší fond přidanou hodnotu ve formě nadvýnosu. Pokud totiž budou penzijní fondy i nadále investovat tak konzervativně, jako tomu bylo do nynějška, budou zvýšené poplatky spíše na obtíž. Ano, současná legislativa prakticky znemožňuje fondům investovat prostředky ve větší míře do rizikovějších nástrojů, protože je omezuje potřeba nezáporného výnosu na ročním horizontu.

REKLAMA

Příkladem, že toto omezení může být v konečném důsledku pro manažery fondů pouhou prozatímní výmluvou, mohou být tzv. chráněné fondy. Jejich výhodou by měla být právě aktivní správa a možnost zaznamenat v určitém horizontu ztrátu kolem deseti procent, což jim dává možnost investovat do akcií mnohem větší množství peněz, než ve skutečnosti investují. V konečném důsledku jsou ale jejich portfolia příliš konzervativní a výnosy tomu odpovídají.

Co se týče poplatků, jejich výše a vlivu na výnosy investorů, společnost IBM Institute for Business Value zpracovala analýzu, v níž vyčíslila celkové náklady na správu ve fondech po celém světě na 1,3 bilionu dolarů ročně. Podle analýzy stojí za zbytečně vysokými poplatky zejména zbytečně vysoké množství prostředníků, jako jsou konzultanti, prodejci apod. Co je zajímavé, že asi 300 miliard dolarů představují poplatky, které investoři platí za aktivní správu, která nepřináší žádnou přidanou hodnotu.

Loading

Vstoupit do diskuze 1 komentář



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Jan Bartoš

    4 května, 2011

    Pane autore,
    je mi líto, téma dobré, ale zpracování zatraceně povrchní. Celý jsem se zatřásl radostí, když jsem viděl tak vyzývavý nadpis.
    Co takhle se podívat na výši poplatků jednotlivých fondů a jejich vývoj od roku 1995 a konfrontovat je s prováděnou investiční strategií?
    Dále by jistě každého přemýšlivého člověka napadlo, jaké poplatky za správu mají dluhopisové OPF s podobnou strategií a výnosem.
    Ale ostruhy byste si vystřílel na analýze tržního prostředí, proč si fondy mohou tak nehorázné poplatky dovolit? Obzvláště levicově orientovaným by bylo dobré objasnit, jaké fatální následky mají ty nepostradatelné drobty ze státního rozpočtu.
    Kdyby mi čas nebránil, napsal bych Vám na toto téma úvahu sám, ale to byste museli snahu ohodnotit jinak než tisíci korunami. Za 2 hodiny rozumný článek těžko může vzniknout.
    s pozdravem jb

    Odpovědět