Vývoj objemu otevřených pozic měnových OTC derivátů vykazuje velmi stabilní a neměnné rozložení jednotlivých měn i jejich konzistentní vývojový trend. V prosinci roku 2009 zaujímá US dolar 42 % celkového objemu, Euro 21 %, japonský jen 11 %. Dohromady tyto 3 měny pokrývají ¾ měnových OTC derivátů.
Graf 1: Vývoj objemu otevřených pozic měnových OTC derivátů v nominální hodnotě z hlediska měny
To, že tyto 3 univerzální měny mají tak vysoký podíl, není nijak šokující zpráva. Nicméně, poměrně zarážející je neobvykle vysoký podíl amerického dolaru oproti euru a jenu.
Euro je dnes velmi významnou měnou a po boku amerického dolaru tvoří základy pro celé kapitálové trhy. Ne vždy tomu tak bylo. Euro je velmi mladá měna, která vešla v platnost až 1. 1. 1999, kdy ji přijalo za svou 11 zemí Evropské unie.
REKLAMA
Euro přijaly jedny z nejvyspělejších ekonomik světa, o jejichž měny se do té doby opíraly trhy. Byly to německé marky, francouzské franky, rakouské šilinky, španělské pesety nebo italské liry. Tyto a dalších 6 měn patřily do konce roku 1998 do skupiny měn s názvem: „další“.
Na vývoji úrokových OTC derivátů je vidět, jakou váhu měl odchod těchto 11 měn pro skupinu „další“ a jak pod novým názvem tato skupina kontinuálně navázala na předchozí trend.
Graf 2: Dopad vzniku eura na vývoj ostatních měn úrokových OTC derivátů
REKLAMA
Podíl měn u úrokových derivátů se značně odlišuje od podílu měnových OTC derivátů. U úrokových OTC nástrojů je mnohem menší váha malých měn. Tyto „ostatní měny“ zaujímají pouze 4 % z celkového podílu, zatímco u měnových OTC derivátů tvořily velmi významnou skupinu koketující s podílem 15 %.
Graf 3: Vývoj objemu otevřených pozic úrokových OTC derivátů v nominální hodnotě z hlediska měny
Velké, univerzální měny naopak posílily a jen euro s americkým dolarem sestavují 75 % trhu. Euro má u úrokových derivátů téměř totožnou pozici jako americký dolar, zatímco u měnových OTC derivátů to byla sotva polovina.
REKLAMA
Graf 4: Poměr zastoupení jednotlivých měn otevřených pozic úrokových OTC derivátů v nominální hodnotě v prosinci 2009 
Příčina se jako už obvykle nachází v rozdílu mezi účastníky měnových a úrokových OTC trhů. Na úrokových trzích operuje relativně malé množství velkých investičních společností, které potřebují stabilní a likvidní měny. Proto obchodují s úzkým okruhem celosvětových měn a úrokové OTC deriváty mají zhruba desetinásobně vyšší nominální hodnotu než měnové OTC deriváty.
Naproti tomu měnové OTC deriváty využívají kapitálově menší společnosti a výrobní podniky, které si těmito deriváty fixují měnový kurz pro export zboží. Proto je i širší spektrum používaných měn, které mají svou váhu.
Od začátku finanční krize v 2. polovině roku 2008 můžeme pozorovat, že u všech měnových OTC derivátů není tendence vrátit se na hodnoty před krizí. To souvisí se všeobecným vývojem reálných ekonomik a se zamrznutím růstu mezinárodního obchodu.
Zcela jiná je situace u úrokových OTC derivátů, kde se euro, US dolar i britský šterling dostaly v 1. polovině roku 2009 zpět na své hodnoty před pádem Lehman Brothers. 2. pololetí 2009 však radikálně mění vývoj US dolaru a eura. Zatímco US dolar pokračuje v nastaveném růstu objemu otevřených pozic, tak euro stagnuje. Za tímto trendovým rozchodem spatřuji dluhovou krizi Eurozóny, která otřásla důvěrou v euro jako takové.
