Poškozená OVB, nebo tvrdá realita?
Dokumentární film „Rada nad zlato“ ukazuje nevybíravé praktiky poradců OVB. I proto si vysloužil jeho autor Jakub Charvát žalobu za „poškozování dobrého jména“ o omluvu a náhradu újmy ve výši 100 tis. Kč. Jak uvedl server Lidovky.cz, byl film též stažen z programu dvou filmových festivalů, kde měl být uveden – pořadatelé festivalů se zalekli hrozby žaloby.
Zda film poškozuje či nepoškozuje pověst OVB Allfinanz pravděpodobně bude rozhodovat soud. Mou ambicí není do sporu mezi tvůrcem a finančně poradenskou společností jakkoli zasahovat. Film ovšem odhalil (a bohužel na ni nepoukázal) jednu velmi tvrdou skutečnost – lidé se o finance zajímají, až když mají problém. Pokud vůbec. Ukázat to lze hned na dvou příbězích v dokumentu ukázaných poškozených klientů.
První je klientka Eva. „Dva roky šly na poplatky jenom bance. To jsem předem nevěděla. Z toho jsou oni živi,“ uvádí v dokumentu ke svému životnímu pojištění. V tomto případě se pochopitelně může jednat o přeřeknutí či běžný omyl. Banka a pojišťovna jsou pro většinu lidí jedno a totéž – a pojistky ve většině případů uzavírají na pobočce banky. Peníze ovšem neplynou do banky, nýbrž do pojišťovny.
Ivan Veselý byl ovšem překvapený mnohem víc. „To není ani pojištění, kdybych umřel, tak za mě vyplatí asi osmnáct korun,“ cituje Ivana Veselého server Lidovky.cz. V dokumentu ovšem ještě dodává: „…jak jsem se tam (ve smlouvě – pozn. red.) dočetl.“ Bohužel je až příliš častou praxí, že lidé smlouvy nečtou. A pak se diví.
I v dokumentu je připomenuto, že finance a byznys kolem nich je především o důvěře. Peníze k investicím nebude člověk svěřovat nikomu, komu nedůvěřuje. Sjedná-li si pojistku, věří, že v případě pojistné události dostane škodu nahrazenou. Důvěra by ale měla být zasloužená. A jak říká staré české přísloví: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ Když lidé nemají dostatečnou finanční gramotnost, ale nedrží se ani generacemi osvědčeného přísloví, mají podvodníci v rouchu poradcově volné pole působnosti. Či přesněji volnou pastvinu.
REKLAMA
Co s tím? Zákon? Ten nepomůže, spíše věci ještě zhorší. Všudypřítomnou regulací se z lidí stávají ovce důvěřující ve všeobjímající ochranu a ztrácí zdravou ostražitost. A vždy se vyloupnou společnosti obcházející zákon či se mu hlasitě vysmívající do paragrafů. Na neregulované společnosti nedosáhne ani Česká národní banka, neboť nespadají do její kompetence, a v okamžiku zapojení policie lze zpravidla jen počítat ztráty a rozšiřovat vězeňský chov bílých koní.
Pomoci by mohlo zvyšování finanční gramotnosti. To se odvíjí od znalosti finančních produktů – a získávání znalostí, to stojí na učení. Bohužel se zdá, že s odvržením komunismu velká část národa odvrhla i Leninovo rčení „učit se, učit se, učit se“ a po opuštění školní docházky se odklání k nejsledovanější televizi a nejčtenějšímu deníku překypujícímu obrázky na úkor textu.
Lidé by neměli zapomínat především na vlastní zodpovědnost. Zkoumat, kde jsem udělal/a chybu, ne hledat, kdo je viníkem, a hledat, jak to napravit, a nikoli někoho, kdo se o mě postará. Pokud budou lidé přistupovat k jakýmkoli rozhodnutím (a nejen stran osobních či rodinných financí) zodpovědně a budou-li připraveni čelit důsledkům svých rozhodnutí, budou mít i podvodníci těžší práci.
Co bych nehodnotil jsou večírky a párty. Pije celá republika, fetuje kde kdo. I já se na párty umím rozjet, takže video z mejdanů bych nepovažoval jako relevantní k hodnocení někoho/něčeho. Spíše se divím tomu, že centrála OVB neměla zájem již v průběhu natáčení reagovat a vše nechala takto vygradovat.