Projdeme si postupně jednotlivé větší pojišťovny působící na českém trhu a zacílíme pozornost na produkty rizikového životního pojištění.
Jako první se zastavíme u pojišťovny Generali. Tato pojišťovna sice nabízí rizikové životní pojištění, ale na jejích internetových stránkách ho nalezneme v kategorii životních pojištění až jako osmé v pořadí. Oproti investičnímu životnímu pojištění nabízí rizikové pojištění menší možnosti výběru krytí rizik a srovnatelná rizika jsou zde zhruba o 10 % dražší. Pojištění trvalých následků úrazu s progresí (TNÚ) pro mladého muže na 30 let ve výši 1 000 000 Kč stojí v investičním pojištění 250 Kč měsíčně, zatímco v rizikovém pojištění 270 Kč měsíčně. Další nevýhodou rizikového pojištění u Generali je maximální pojistná doba stanovená na 30 let.
Allianz nabízí rizikové životní pojištění pod názvem Pro život a hned v popisku se můžeme dočíst, že je zde možnost investování v rámci tohoto pojištění. Nejedná se tedy o 100% čisté rizikové pojištění. Cena rizika je zde také vyšší. V rámci rizikového pojištění se nerozlišují rizikové skupiny účastníků a cena TNÚ pro mladého muže na 30 let ve výši 1 000 000 Kč je 300 Kč měsíčně. U investičního pojištění stojí toto krytí rizika 150 až 300 Kč v závislosti na rizikové skupině účastníka.
V Kooperativě je hlavním tahounem investiční životní pojištění Perspektiva 7BN, a ta na rozdíl od jiných investičních pojistek nemá povinnou minimální částku do životní části pojištění, která se musí uplatnit buď na krytí smrti pojištěného či v rámci spoření. Perspektiva lze tedy sjednat skoro jako téměř čisté rizikové životní pojištění. Klasické rizikové životní pojištění má Kooperativa ve svém portfoliu také, je ale v porovnání s Perspektivou zastaralé a drahé.
Uniqa je jedinou pojišťovnou, která má v názvu své vlajkové lodi pojem rizikové pojištění s dividendou. Avšak jak již dokončení tohoto názvu („s dividendou“) napovídá, nejedná se o klasický typ rizikového životního pojištění, nýbrž o další ze série „mutací“.
REKLAMA
Rizikové pojištění České pojišťovny nese název Multirisk a je spolu s investičním pojištěním Diamant hlavním tahounem portfolia ČP. V příkladu pojištění TNÚ mladého muže s pojistnou částkou 1 000 000 Kč je cena tohoto rizika v rámci rizikového pojištění 400 Kč měsíčně a v rámci investičního pojištění 320 Kč měsíčně. Obojí pro první rizikovou skupinu. Identické riziko je v rámci rizikové pojistky o 20 % dražší.
ING Životní pojišťovna nabízí vedle pestré palety investičních pojistek jednu variantu rizikového pojištění, ale pouze v kooperaci s GE Money Bank. Pojišťovna ČS se svou investiční pojistkou Flexi může rizikovou alternativu pojištění nabídnout pouze minimalizací spořící složky v rámci této pojistky. AXA nabízí rizikové pojištění, ale sama pracovnice jedné z pražských poboček mi toto pojištění nedoporučila a nabídla místo něho investiční životní pojištění…
Po krátkém zastavení se nad českým trhem rizikového životního pojištění vyvstává mnoho otázek. Proč pojišťovny nepreferují rizikové životní pojištění? Ba dokonce proč ho některé pojišťovny odsunují až na desátou kolej? Je snad tato kolej slepá?
Rizikové životní pojištění v současné době naráží na dvě velké překážky. Jednou z těchto překážek je neustále se zvyšující konkurence mezi produkty pojišťoven. Pojišťovny jsou nuceny pro udržení konkurenceschopnosti snižovat svou marži a snižují ji u té části pojistky, která je nejvíce vidět, a která se při prodeji pojistných produktů nejvíce porovnává. Pojišťovny tak ve výsledku snižují svou marži u jednotlivých cen rizik. Samotné rizikové pojištění poté již není pro pojišťovny tak výnosným byznysem jako tomu bylo v letech devadesátých a pojišťovny se tak snaží tyto ztráty kompenzovat příjmem z těch částí pojištění, které se navzájem buď neporovnávají, nebo alespoň nevyslovují moc nahlas. Obzvláště při přímém prodeji.
REKLAMA
A o jaké že jiné části pojištění teď mluvíme? O části, která by dle původní myšlenky krytí nenadálých rizik neměla v pojištění co pohledávat, o spořící složce pojištění v rámci kapitálových a investičních životních pojištění. Pojišťovny systémem složitých a nepřehledných poplatků získávají zpět své rozkutálené marže jednotlivých rizik a mohou tak tlačit cenu rizika v těchto pojistných smlouvách ještě níže, než je tomu u smluv čistě rizikových.
V důsledku vysoké nákladovosti kapitálových a investičních životních pojištění jsou rizikové části produktu více konkurenceschopné před čistě rizikovými pojistkami a přebírají tak hlavní otěže honby za klientem.
Druhou překážkou v masivním sjednávání rizikového životního pojištění je pojišťovnami nastavené minimální měsíční pojistné. Minimální částka, kterou musí pojistník každý měsíc poslat ze svého účtu jako cenu za krytí sjednaných rizik, se pohybuje nejčastěji v rozmezí 400 až 500 Kč měsíčně. Pokud si pojištění sjednává člověk za účelem zajištění své rodiny při jakémkoliv nenadálém výpadku příjmu, tuto hranici obvykle přesáhne a nemusí ji tedy řešit.
V případě, kdy si ale mladý člověk bez rodiny chce pro sebe zajistit např. malé úrazové pojištění v kombinaci s odškodněním v případě hospitalizace, je pro něho tato hranice minimálního pojistného příliš vysoká a tento mladý člověk je poté nucen sáhnout k variantě, kdy si zbývajících cca 200 Kč bude spořit, aby se dostal na požadovanou hranici 400 – 500 Kč. Zvolí tedy variantu kapitálového či investičního životního pojištění před rizikovým životním pojištěním.
