Proč investoři (a poradci) dělají hlouposti?
Někteří čistě ekonomicky zaměření analytici se v situacích, kdy vrcholí nejistota vyvolaná korekcemi, nestačí divit tomu, co ti drobní a střední investoři vlastně vyvádějí.
Proč jejich rozhodování ovlivňuje převážně minulá výkonnost? Proč se "tlačili" do českých titulů na úkor diverzifikace? Proč realizují ztrátu a odcházejí z investice, aniž by k tomu měli racionální a objektivní důvody? Proč neposlouchají rozumné argumenty? Proč dávají přednost strategii "rychlého" výnosu před dlouhodobými strategiemi s potenciálem stabilnějšího výnosu?
Vždy, když stoupne míra iracionality v investorském chování, vyvstane otázka odkud se ona iracionalita bere.
Je to prosté. Vyrůstá z lidské povahy. Je sice možné vylučovat z odborných investičních úvah a školení speciální aplikovanou psychologii (behaviorální finanční teorii, behaviorální ekonomii), ale není možné trvale ignorovat lidskou povahu.
Přirozené lidské chyby dokáží významně ovlivňovat kapitálové trhy jako celek – včetně korekcí, cenových bublin, prudkých propadů. A netýkají se jen potenciálních investorů a klientů. Nevyhýbají se ani specialistům.
REKLAMA
Mezi dobře dokumentované a teoreticky prozkoumané chyby patří např. bezděčná reakce na ztrátu, která se projevuje nutkáním ("převlečeným" za argumenty) změnit v čase korekcí alokaci portfolia a orientovat se na konzervativnější strategie. To bere klientovi možnost participovat na návratu trhu k růstové trajektorii.
Mezi přirozené chyby patří např. tzv mental accounting, kdy si investor v duchu vytváří strukturu svých účtů a jednotlivé položky v nich sleduje odděleně (např. kapitál a dividendy).
To, že není schopen obsáhnout intelektově všechny varianty a korelace, je nasnadě. Přijímá tedy oddělená rozhodnutí a vzdává se efektu ze synergií.
Mezi další bezděčné chyby patří ty, jež pocházejí z tzv. framing, tj. toho, jak jsou některé, pro trh a portfolio relevantní, skutečnosti prezentovány. Může to být v médiích, v marketingové literatuře a nebo v orální prezentaci poradce.
REKLAMA
Behavioralisté tvrdí, a mají nejspíše pravdu, že tento framing předem determinuje rozhodnutí klienta.
K dalším zdrojům chyb patří někdy tendence manažera privátního portfolia zohledňovat reputační faktory a vycházet primárně při návrhu řešení spíše z pokynů klienta a nikoliv z jeho zájmů.
Zmiňme ještě jednu poznávací a emocionální chybu – jde o bezděčnou preferenci lokáních titulů, s nimiž má klient spojenu pozitivní asociaci.
REKLAMA
Tato tendence byla experimentálně prokázána v Kanadě a USA. Ve spojení s periodou vysoké výkonnosti dokáže rozvrátit diverzifikaci portfolia individuálního klienta. Vzpoměňme na české tituly.
Nelze nevzpomenout na situaci, kdy zhruba před rokem zazněl hlas, že české akcie jsou nadhodnocené a jako reakce na tento názor se zvedla v chatových diskusích vlna analytického odporu formulovaná tak silným jazykem, že nebylo možné pochybovat o tom, že zde působí celá řada afektivních omylů.
Tento výčet je stručný a samozřejmě neúplný. Lze dodat, že synergie zmíněných vlivů může devastačním způsobem ovlivňovat rozhodování klienta i obchodníků z první linie finančních služeb.
Vyvstává otázka, zda nové vědní obory mohou něco změnit. Traduje se, že lidská povaha je neměnná a zkušenost nesdělitelná. Trh bude asi muset s iracionalitou a vlivem chyb, jež z nich vyplývají, žít.
Je otázkou, zda se ona iracionalita nebude dokonce zvyšovat. Není to nakonec nová situace – dennodenně používáme složité systémy, o jejichž fungování nemáme nejmenší tušení. A stále přibývají.
Kdyby nešlo o peníze, bylo by asi nutné nechat to tak být. Peníze však dodávají situaci zásadnější vážnost. Jedinou odpovědí je vzdělávání – zvláště těch, kdo působí v první linii finančních služeb.
Měli by si být vědomi nebezpečí bezděčných chyb a sami se jich, pokud možno, vystříhat. Drtivá většina jejich klientů toho je schopna jen s obtížemi.
Cílem snad ani není změnit situaci jako celek, protože to je nemožné. Cílem by mělo být naplnění práva klienta na úplnou informaci – i o rizicích, jež vycházejí z něho samého.
