Pro zaměstnanost je silná koruna problémem
Jsme-li v roli spotřebitelů a koruna posiluje, můžeme jásat. Zlevňuje nám dovolená v zahraničí, levnější budou i dárky a všechno z dovozu. Za naše nastřádané koruny si toho koupíme více a máme i větší výběr. Dalo by se říci, že jsme zbohatli.
Jiný je ovšem pohled zaměstnavatele, zejména toho, který svou produkci prodává do zahraničí. I když po přepočtu tržeb na koruny utrží méně, musí vyjádřeno v korunách stále zaplatit stejný objem mezd a jiných nákladů. A pokud v horším případě díky silné koruně ani neprodá, protože se vyvážená produkce v zahraničí prodraží a stane nekonkurenceschopnou, bude nucen propouštět a snižovat úvazky.
A tak by se na první pohled mohlo zdát, že v zájmu zaměstnanosti a růstu ekonomiky je výhodné, když je domácí měna slabá. Příkladem ekonomiky, která cíleného oslabování měny (konkurenční devalvaci) nějakou dobu používá, je Čína.
Když Čína chce prodávat, ale nechce kupovat
Čína je příkladem země, které se podařilo manipulací se směnným kurzem (konkurenční devalvací) dosáhnout výhod na úkor jiných zemí. Vyvážená produkce v zahraniční zlevnila, a odbyt pro čínskou produkci byl zajištěn. Bezkonkurenčně levné čínské zboží dnes zaplavuje celý svět, což zde ovlivňuje podnikatelské příležitosti i zaměstnanost.
Existují i čeští výrobci, kteří nemohou těmto levným dovozům konkurovat, protože mnohdy jen za vstupy potřebné k výrobě by zaplatili více, než kolik stojí hotový výrobek dovezený z Číny. Čínský juan je podle odhadu Mezinárodního měnového fondu podhodnocený až o 40 % a uměle podhodnocenou měnou (konkurenční devalvací) si Čína udržuje odbyt. Slabý juan pomáhá snižovat cenu vyvážené produkce.
REKLAMA
Z mezinárodního obchodu získané devizové prostředky Čína ve velké míře používá k nakupování amerických vládních dluhopisů, čímž dosahuje udržení slabého směnného kurzu juanu. Spojené státy i Evropská unie opakovaně Čínu kritizují, že svou měnu drží uměle podhodnocenou, a tím podporuje odbyt svého zboží na úkor ostatních.
I když byl v červnu 2010 kurz juanu uvolněn, zpevnil od té doby pouze o dvě procenta. Čínské finanční rezervy dosahují hodnoty kolem 2,5 biliónu dolarů, ale Čína zájem o zahraniční produkci neprojevuje, a zahraničním producentům chybí odbyt.
Doby, kdy Spojené státy žily na dluh
Díky tomu, že existovala ochota Číny financovat americké deficity, mohli občané Spojených států žít nad své možnosti a užívat si koláčů i bez práce. Situaci umožňovalo i to, že americký dolar byl a je v pozici nezastupitelné světové rezervní měny, používané v mezinárodním obchodě i jako devizová rezerva. Ti, kdo své rezervy drželi v dolarech, přispívali na financování ekonomiky Spojených států. Vše bylo zdůvodňováno Novou ekonomikou, ekonomikou služeb, vyšší produktivitou a příspěvkem oborů s vyšší přidanou hodnotou, jenže vývoj opodstatněnost těchto teorií moc nepotvrzuje. Dnes se situace změnila a leccos se zdá být jinak.
Americká ekonomika je svírána nezaměstnaností, kterou se nedaří zkrotit, lidé zatížení nejistotou nechtějí utrácet, a dlužníci se potýkají se splátkami dříve přijatých dluhů. I když jsou úrokové sazby na historických minimech, moc peněz se nepůjčuje a ochota nakupovat je na bodu mrazu. Snaze nastartovat ekonomický růst nepomohly ani stimulační balíčky a v poslední době se pozornost obrací na dosažení co nejnižšího kurz dolaru, aby byl podpořen růst exportu.
REKLAMA
Úřad centrální banky Spojených států (FED) „tiskne“ nové peníze, za tyto nakupuje americké vládní dluhopisy, a těmito novými penězi mohou být financovány vládní výdaje. V první vlně tisknutí peněz (kvantitativního uvolňování) pro financování vládních výdajů bylo do hospodářství napumpováno 1,7 biliónu dolarů. A už nastupuje fáze druhá, která na trhy uvolní dalších až 900 miliard nových dolarů. Vše vypadá tak, že USA nemají reálný plán na snížení dluhu, a jdou cestou snížení kupní síly dolaru. Své dluhy pak vyřeší na úkor svých věřitelů inflací, své dluhy splatí ve znehodnocených dolarech.
USA tedy uměle znehodnocují svou měnu tím, že zvyšují objemu dolarů v oběhu. Dolar a dolarová aktiva díky tomu trvale ztrácí na hodnotě, investoři utíkají k jiným aktivům. Právě díky slabému dolaru má být americké zboží pro cizince levnější, a naopak zboží z dovozu se má prodražit. Ve stínu současného vývoje, kdy se různé země snaží udržet svou měnu slabou, se začíná hovořit o „měnové válce“. Situace, kdy „jedna země předháněla druhou v devalvačním dumpingu“, tu již byla, historie se opakuje.
Historie se opakuje aneb Když Spojené státy chtěly prodávat, ale nechtěly kupovat
Vysoký čínský obchodní přebytek je zdrojem napětí ve světovém obchodu, situace vytváří ve světové ekonomice silnou nerovnováhu. Oproti vysokému čínskému přebytku dnes stojí dlouhodobě neudržitelný deficit Spojených států. Říká se, že historie se opakuje, a situace nerovnováhy ve světovém obchodě to potvrzuje.
V době mezi první a druhou světovou válkou existovalo podobné napětí v mezinárodním obchodě, jako nastává dnes. Jednotlivé evropské země byly po první světové válce v dlužnické pozici, ale obchodní politika Spojených států tehdy vytvářela překážky k dosažení světové rovnováhy. Vývozům do Spojených států bylo bráněno celní politikou, Evropa se potýkala s nemožným úkolem splnit své závazky vůči Americe. Dokládá to i poznámka Charlese Gideho v jeho knize Zásady národního hospodářství z roku 1932: „I po skončení války zásobovaly Spojené státy zpustošenou Evropu zbožím a kapitálem. Během patnácti let 1914 – 1928 dosáhl jejich vývoz nebývalé výše 26 miliard dolarů (650 miliard dnešních franků) a v jejich pokladně se shromáždila téměř třetina světového zlata.“
REKLAMA
Tlak nezaměstnanosti byl přisuzovaný cizí soutěži, a proti cizí soutěži mělo pomáhat ochranářství. V roce 1932 tak Charles Gide napsal: „Proč by Spojené státy měly ustupovati od ochranářství, když jim dopomohlo k takovému bohatství, že dnes se obejdou bez celého světa? Právě naopak v r. 1930 zvýšily cla tou měrou, že vyvolaly protest všech zemí.“ Protože peníze byly kryté zlatem, a zlata se v Evropě nedostávalo, byly ekonomiky evropských zemí ochromeny. Dlouhodobé úvěry a investice ze Spojených států do Evropy neproudily, mnoho států se postupně uchýlilo k devalvaci svých měn.
Vypuklo to, co je dnes moderní nazývat "měnovou válkou", jedna země předháněla druhou v devalvačním dumpingu. Československo tehdy současně s devizovou kontrolou zavedlo přímou kontrolu dovozu, a československá koruna byla opakovaně devalvována. Výhody a přínosy mezinárodního obchodu byly zapomenuty, zaměstnanost v jednotlivých ekonomikách byla dosahována ochranářskými opatřeními.
Když všichni chtějí být v přebytku, tak to nejde
Čínská ekonomika se dere kupředu, Čína se stala továrnou na spotřební zboží zásobující snad celý svět. Jenže vysoký čínský obchodní přebytek je ve světovém obchodu zdrojem napětí, situace ve světové ekonomice vytváří silnou nerovnováhu.
Když ještě fungoval zlatý standard, mohlo rovnováhu teoreticky zajišťovat automatické vyrovnávání platební bilance. Pokud v tomto systému někdo více vyvážel, než dovážel, byla by dlužnická země nucena schodek zaplatit zlatými penězi. V dotčené zemi ubylo peněz, vzrostla tam úroková míra, a tamní měna oslabila. Místní produkce se stala pro zahraniční kupce dostupnější, a díky tomu se začalo více vyvážet. Větší vývozy znamenaly vyrovnání platební bilance, zlaté peníze přitékaly do země. Tento systém automatického vyrovnávání by byl ovšem narušen ve chvíli, kdy některá země chtěla hromadit zlaté rezervy a bránila své trhy dovozům z jiných zemí. Právě tímto způsobem Spojené státy v době před druhou světovou válkou ochromily světový obchod a evropským zemím nezbývalo nic jiného, než opustit zlatý standard a přistoupit na „měnovou válku“.
Měnové války jsou projevem nedokonalosti měnového systému. Vhodnější měnový systém se již hledal, ale zatím nenašel, jak už bylo dříve popsáno ve dvou jiných příspěvcích:
