Proč přijmout investiční riziko aneb Bezpečné investice jsou nebezpečné

„Hlavně, abych o své peníze nepřišel,“ je jedna z nejčastějších obav střadatelů. Výsledkem je více než 1,4 bilionu korun ležících na bankovních účtech postupně ztrácejících hodnotu. Lidé o své peníze postupně přicházejí, ovšem jejich klidný spánek podporuje neklesající cifra stavu na účtu. Riziko, že by mohli byť jen na „chvíli“ spatřit červené číslice ztráty své investice, pro mnohé představuje černou můru. Není divu, černá díra divoké kupónové privatizace investiční strach jen podpořila.

Vyhýbat se investičnímu riziku ale může být rizikové z jiného pohledu. Inflace ohlodávající úspory je z tohoto úhlu jen okrajovou záležitostí. Vždy je potřeba si klást zásadní otázku: O co jde? Co má být cílem úspor? A v odpovědi se může ukázat, že onoho „cíle“ nelze konzervativní investicí s jistotu dosáhnout. Jediná cesta zvyšující šanci na úspěch v naplnění cíle může být přijetí investičního rizika. Důvodem jsou omezené zdroje.

Představte si dlouhodobý investiční plán, řekněme na 30 nebo 40 let. Pro naplnění určitého investičního cíle je zapotřebí (pro jednoduchost a bez újmy na obecnosti) naspořit 1 mil. Kč. Potřebná měsíční úložka bude přímo závislá na očekávaném (a následně dosaženém, pochopitelně) zhodnocení. Čím vyšší je očekávané zhodnocení, tím menší měsíční úložku střadatel potřebuje.

Tabulka 1: Potřebná měsíční úložka pro naspoření 1 mil. Kč

Zdroj: Vlastní výpočty autora

Bude-li střadatel spořit 30 let, znamená pro něj přijetí investičního rizika potřebu méně než třetinové úložky oproti konzervativní strategii. Při 40letém spoření je nezbytná úložka při „bezpečné“ strategii dokonce 4,76krát vyšší. Úhel pohledu lze i obrátit: Při 40 letech spoření 1 362 Kč měsíčně střadatel ušetří při konzervativní strategii 1 mil. Kč; přijme-li riziko, může naspořit 4,76 mil. Kč.

Pokud je jedním z cílů rodinného finančního plánu dosáhnout v dlouhém horizontu určitého finančního obnosu (např. na důchod, na „finanční nezávislost“, jachtu…), může se ukázat, že pro konzervativní strategii není dostatek zdrojů, které by domácnost mohla či chtěla v současnosti obětovat. Vždy se snáze uvolní 286 Kč než 1 362 Kč. A to se bavíme „pouze“ o 1 mil. Kč, s každým dalším se potřebná částka násobí.

Tip: Základy finančních výpočtů

Na riziko lze hledět z druhé strany: Za jakých okolností jsem schopen se svými zdroji dosáhnout svého cíle? Ukázat se může, že při zvolení konzervativní strategie je pravděpodobnost úspěchu nulová. Naopak při zvolení dynamické investice se šance na úspěch zvyšují. Jistě, vždy tu bude i investiční riziko. Je ale lepší svého cíle dosáhnout např. s 50% pravděpodobností, než ho nedosáhnout s jistotou.

Hodnota 1 mil. Kč bude pochopitelně zcela odlišná od jeho současné hodnoty. Jaká bude, závisí na průměrné míře inflace. ČNB dlouhodobě cílí inflaci na 2 %, za posledních 15 let dosahovala v průměru přibližně 2,4 %. Při dvouprocentní inflaci bude hodnota 1 mil. Kč za 30 let v současných cenách jen 552 tis. Kč, za 40 let klesne na necelých 453 tis. Kč. Při vyšší inflaci bude výsledek ještě tristnější. Smutnému překvapení v hodnotě naspořených peněz lze ale zabránit správným investičním plánem.

V prvé řadě je potřeba počítat v současné hodnotě. Chceme-li kupříkladu naspořit 1 mil. Kč, chceme ho naspořit v dnešních cenách. V druhé řadě musíme počítat s reálným zhodnocením, nikoli s nominálním. Hodnoty zhodnocení z Tabulky 1 je tak potřeba snížit přibližně o 2 až 3 procentní body (zjednodušeně koukat na nižší řádek, u konzervativní investice počítat s nulovým zhodnocením).

A nyní to nejdůležitější: Pravidelně (alespoň každý rok) je potřeba zvyšovat měsíční úložku o míru inflace tak, aby reálná hodnota ukládaných peněz zůstávala stejná. Pokud úložku nezvýšíme, spoříme reálně méně a méně… a také poté naspoříme méně než onen 1 mil. Kč v současné hodnotě. Jen při 2% inflaci by za 40 let byla měsíční úložka méně než poloviční.