První válka: Válečný nedostatek, rozvrat a měnová reforma

Před sto lety byly položeny základy peněžního rozvratu, inflace a ztráty kupní síly peněz. Nastoupily příděly na lístky, bujela šmelina („keťasení“). Měnový systém a hospodářství bylo narušeno první světovou válkou, fronta potřebovala vojáky, vojenský materiál a potraviny.  Všeho byl nedostatek, nedostávalo se potravin a civilní obyvatelstvo strádalo. Namísto tabáku se kouřily náhražky, jako bylo dubové listí, používaly se papírové látky a provazy, ve městech propukaly hladové bouře.

Když úředníci hejtmanství přiváželi vyhlášky povolávající k válečné službě vojáky, znamenalo to ruch a shon. Bylo to v období, kdy dozrávalo obilí, a nejlepší pracovní síly byly odvolány od práce, aby bojovaly „za císaře pána a jeho rodinu“. Mechanizace byla tehdy minimální a mnoho prací v zemědělství se opíralo o lidskou práci.

Jak byly postupně do války povolávány i starší ročníky (všichni od 18 do 52 let), v hospodářství zůstávalo stále více osamocených žen. Kronikář Bílého Újezdu tehdy poznamenal:  „Obtíženy jsouce starostmi o děti, o práce v domácnosti, vysíleny a zedřeny těžkou polní prací stavěly se hrdinně k potahu na poli, za pluh, oraly, sely, sekaly – že v celém katastru obce nebylo po celou dobu války ani jediné parcely neoseté.“

Obrázek 1: Zatímco muži byli povoláni na frontu, produktivních sil, které by produkovaly potraviny a věci, se nedostávalo

Zdroj: Google cz, výsledek vyhledávání „První světová válka“ 

Odvod mužů na frontu a nutnost práce dětí byl jen začátek. Šroub válečné mašinerie se stahoval více a více, v rostoucí míře byla narušena produkce jídla a dalších věcí potřebných k uspokojování lidských potřeb. Z důsledku nedostatku vznikaly vyhlášky limitující spotřebu, například každý obyvatel mohl na den spotřebovat buď 30 dkg obilí, nebo 24 dkg mouky. Situaci výstižně popsal kronikář obce Krašovice: „Nastal nedostatek potravin a všech možných surovin. Už koncem února 1915 byly všechny zásoby obilí a mouky prohlášeny za zabavené. Zřízen válečný obilní ústav, jehož pobočky prostřednictvím aprovizačních komisí, zřízených v každé obci, měly dbáti o stejnoměrné rozdělení potravin obcím přidělených.“

^REKLAMA

Podobně tehdejší těžkou dobu zachytila kronika obce Chloumek: „Lidé žili odměřeně na lístky, co měli povoleno kupovali, kdož měl své obilí, vše musel odvésti a jen co mu povolili na lístek semletí, více mlynář nesemlel. (…) Lidé schovávali obilí kam jen mohli, i zakopávali, by ten bídný život uhájili. (…) na lístky bylo vše, co jen jméno mělo.“ V jiné kronice je poznamenáno, že domácnosti navštěvovali četníci a vojáci, aby kontrolovali domácí zásoby mouky a obilí a „rekvirovali obilí tak, že ani těm ženským doma neponechali k jídlu ničeho.“

Kronika obce Krašovice přídělový systém popisuje následovně: „Mouka, chléb, cukr, káva, tuk, mas, mýdlo, tabák atd. vydávány na zvláštní lístky (moučenky, chlebenky atd.) v množství postupně menším a menším, až na konec lidem zůstávaly v rukou pouze různé ty „-enky“, za něž jim ničeho vydáváno nebylo. Šatstva, prádla, obuvi byl rovněž nedostatek naprostý a kdo nebyl dostatečně zásoben před válkou, musel kupovati pak různé papírové náhražky.“  

O válečném nedostatku všeho hovoří kronika obce Bílý Újezd: „Citelný byl stále nedostatek topiva. Byly také vydány přihlašovací listy na odběr dříví a uhlí. (Odběrné listy na topivu byly vydány 10. listopadu 1917). 20. října 1917 bylo zasláno 4,5 kg hadrů jako sběr hadrů a prádla; dobré prádlo nebylo sebráno žádné. Začátkem listopadu byly stanoveny nové rekvisice obilí, brambor, sena a slámy. Zaslán byl do Vídně školní sběr sušeného listí ostružinového ve váze 3 kg.“

Obrázek 2: V dobách nedostatku jsou potraviny a věci na příděl, podobně tomu bylo před sto lety v době první světové války

Zdroj: Google cz, výsledek vyhledávání „Potravinové lístky“

^REKLAMA

Nedostávalo se surovin, a tak na rozkaz byly pořádány sbírky barevných kovů, opotřebovaného papíru, kaučuku, vlny, mědi, mosazi, atd. Jak si vedení války vyžadovala další zdroje, přistupovalo se i k dalším nepopulárním opatřením, jako bylo rekvírování zvonů:

• „Dne 4. ledna 1917 rekvírovány byly na zdejší zvonici zvony, a sice prostřední, poledník a umíráček. Zbyl tu na věži pouze velký starožitný zvon. Aby byl co nejvíce šetřen, přestalo se zvoniti nejprve v pátek ve tři hodiny odpol., potom ranní klekání (které bylo zvoněno opět až po válce novými zvony). Téhož roku byl odevzdán i školní zvonek vážící 1 kg.“ Kronika obce Bílý Újezd
• „Kostel zdejší musil odevzdati jeden zvon a několik varhanových píšťal.“ Kronika obce Krašovice

Příliv papírových peněz, inflace, drahota a šmelina

S tím, jak rostl nedostatek všeho, reálná hodnota peněz stále více klesala. Ceny rostly a rostly. Zatímco střevíce bylo možné v roce 1914 pořídit za 10 K, v roce 1917 již stály 26násobek původní ceny, tedy až 260 K. Například vejce zdražily 35násobně, z 0,04 K na 1,4 K, kilo vepřového masa 23násobně, z 1,2 K v roce 1914, na 28 K v roce 1917. „Veliký příliv papírových peněz činil drahotu všech věcí tak velikou, že muselo býti lichvářství stíháno soudem, zvaným lichevním,“ poznamenal kronikář v Bílém Újezdu. Za peníze nebylo možné téměř nic koupit. V obchodech ve městech se prodávalo výměnou za obilí a máslo. Obchodníci zboží zatajovali, a ze všech vrstev obyvatelstva se rekrutovala nová kasta lidí, živících se šmelinou – tzv. „keťasové“.

V kronice obce Krašovice se píše:  „Nejhůře se vedlo ovšem bezzemkům, dělníkům a gážistům. Odkázáni byvše na bídné platy, živořili, potácejíce se mezi životem a smrtí hladem. Čipernější vrstvy obyvatelstva z měst z průmyslových míst záhy počali obcházeti venkov baťohy, ranci a nůšemi, přínášejíce různé věci denní potřeby, jež náhle potajmu z obchodů zmizely, a vyměňovali je za mouku, chléb, obilí, mléko a jiné potraviny. Rozproudil se takto obchod výměnný, při němž ovšem nejvíce trpěli opět ti, již neměli, co by vyměňovali.“

Československé reformy: od reformy měny až po reformu pozemkovou

Válka skončila, a skončila také povinnost hrát v kostelích po bohoslužbě rakouskou národní hymnu Zachovej nám Hospodine. Rakousko-Uhersko skončilo na propadlišti dějin a jednou z nástupnických zemí se stalo Československo. Nastoupila měnová reforma, oddělení československých korun od měny rakouské v podobě kolkování. Kronika obce Bílý Újezd o tom píše:  „V měsíci březnu 1919 nastalo kolkování peněz podle zákona z 25. února 1919 č. 84 o kolkování bankovek a o soupisu jmění za účelem majetkové dávky a o konečné úpravě československé měny a osamostatnění měny československého státu proti měnám ostatních součástí bývalého Rakousko-Uherska. To znamenalo částečné znehodnocení papírových peněz.“  

Měnovou reformou to jen začínalo, občany čekala dávka z majetku a přírůstku. V kronice obce Chloumek se na ni vzpomíná takto: „V r. 1919 byl totiž odhadnut soupis veškerého majetku, co stál 1. března 1914 a co 1. března 1919. Příklad: kráva stála v r. 1914 osmdesát až sto zlatých, v r. 1919 čtyři až pět tisíc korun. Rozpor byl připsán v přírůstku na majetku, i když domy zůstaly stejné, jen byly sešlejší. Bylo sepsáno také veškeré nářadí a hospodářské stroje.“

^REKLAMA

Obrázek 3: Vyměřené dávky z majetku v obci Chloumek. Každá tečka reprezentuje sumu zaplacenou poplatníkem příslušným k jednomu z domů (27 čísel popisných).  

Data: Obecní kronika obce Chloumek

Obrázek 4: Paretův graf vyměřených dávek z majetku v obci Chloumek dokládá nerovnoměrné rozdělení majetku (80 % majetku se soustředí u 20 % obyvatel)

Data: Obecní kronika obce Chloumek

První pozemková reforma, kdy měly být velké soukromé pozemky rozděleny tak, aby vesnické obyvatelstvo získalo možnost obživy tím, že získá nadbytečnou velkostatkářskou půdu. V kronice obce Chloumek jsou vyjmenováni uchazeči, kterým byla při přídělovém řízení zákonem přiznána půda. Obrázek 5 zachycuje, že půda byla skutečně přiznána těm nemajetným a méně majetným.

Obrázek 5: Pozemková reforma aneb Bohatým brát a chudým dávat

Data: Obecní kronika obce Chloumek