Spor mezi MMF a eurozónou se vede primárně o to, zda a o kolik ustoupit z původního cíle řeckého programu – dluh na úrovni 120 % HDP do roku 2020. Politická nejistota v Řecku, zdržení v implementaci programu a o poznání horší než předpokládané výkony řecké ekonomiky po několikáté dostaly program mimo vyznačenou trať. V tuto chvíli by měl na papíře podle předpokladů MMF řecký veřejný dluh dosáhnout svého vrcholu nad 190 % HDP a do roku 2020 by měl spadnout pouze na 144 % HDP.
Eurozóna nabízí Řecku kromě delšího financování do roku 2016 (bude stát dodatečných 33 mld. euro) také určité mírnější formy osekání řecké dluhové koule. Jednou z politicky průchozích metod je, půjčit Řecku peníze na to, aby skoupilo z trhu svůj vlastní dluh obchodovaný v hlubokém diskontu oproti původní nominální hodnotě. Volně obchodovaného dluhu v držení soukromých investorů ale bohužel není mnoho.
Další politicky průchodnou úlevou je odpouštění zisků, který by teoreticky na držení řeckých dluhopisů mohla realizovat ECB. A na hraně politické snesitelnosti je snížení úroků ze stávajícího dluhu Řecka. Všechny tyto kroky ale stejně nedokážou ani na papíře vrátit řeckou dluhovou trajektorii do předem dohodnutých kolejí. Ministři financí eurozóny se za každou cenu snaží vyhnout přímé restrukturalizaci řeckého dluhu. Vymysleli proto nový fígl. Řecko do roku 2020 původní plán nedodrží, ale v roce 2022 by měl dluh klesnout na 110 % HDP. Zajistit to má radikálnější osekání jistiny řeckého dluhu v budoucnu – pravděpodobně na konci dekády a rozhodně po německých volbách v roce 2013. Jestli se s takovým příslibem MMF spokojí, zůstává otázkou. Finální dohoda na světě není a ministři financí se s vyjednavači MMF uvidí znovu v pondělí. Podle vždy optimistického Jeana Clauda Junckera se jedná pouze o doladění technických detailů. Uvidíme…
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
