Regulace provizí: Odloženo
Cenová regulace distribuce finančních produktů začíná u životního pojištění. Vysoké provize za jeho zprostředkování přilákaly do oboru řadu podvodníků zneužívajících finanční negramotnost a nezájem lidí o vlastní peníze. Lidé ale dříve či později začali otvírat oči a překvapeně zjistili, že jejich „úspory na penzi“ skončily v černé díře. A kde se množí stížnosti, roste i politický tlak na jejich řešení. Vždyť jsou to voliči, kdo si stěžuje!
Politický tlak se přenáší na regulátora. Ten ale nemá zkušenosti s řešením konkrétních případů. Má ale recept: Zregulovat obor a nasadit cenový strop do svobodné dohody finanční instituce (pojišťovny) a zprostředkovatele. Na jeho stranu se přidávají velké pojišťovny, kterým jejich pojistný kmen stačí – a nechtějí se o něj dělit s menšími. Víc získat již nemohou, ale při volném zprostředkovatelském trhu se musí hodně otáčet, aby o něj nepřišly.
Tip: Filip Bartoš: Pročištění externích sítí se nám vyplatilo
Nejzajímavější je ale argument pro zavedení regulace: Lidé s životním pojištění spoří, ale úspory kvůli vysoké ceně nevytváří. Naopak při přepojištění přicházejí prakticky o všechno. Shoda mezi kvalitními finančními poradci je ale jednoduchá – životní pojištění má sloužit ke krytí rizik, nikoli k tvorbě úspor. Na to se jedná o příliš drahý finanční produkt, přičemž úspory beztak míří do podílových fondů. Tedy ty, které prokličkují mezi mnohdy netransparentními poplatky pojišťoven.
Stát ovšem nechce slyšet, že by rezervotvorné životní pojištění nebylo vhodné k tvorbě rezerv, a tak dál tvrdošíjně trvá na státní podpoře v podobě daňových úlev pro všechny, kteří si s životními pojišťovnami spoří. Když ministr financí Andrej Babiš (ANO) navrhl zrušení daňového zvýhodnění pro rezervotvornou složku a zvýhodnění rizikového pojistného, byl málem ukamenován. A tak na jeden státní zásah (zvýhodnění životního pojištění) hledá stát další záplatu (znevýhodnění jeho distribuce).
REKLAMA
Životní pojištění se tak dostává do specifické schizofrenní situace. Na jedné straně je tvorba rezerv v životních pojistkách státem podporovaná, na druhé straně se stát snaží jeho prodej co nejvíce znepříjemnit.
„Šinclův přílepek“
Řešením měla být regulace v podobě „Šinclova přílepku“. Ten měl omezit provizi životního pojištění na maximálně 150 % ročního pojistného s ručením po dobu 5 let. Nebo si mohl finanční zprostředkovatel zvolit provizi ve výši až 20 % ročně z uhrazeného pojistného. Pokud by mělo být cílem zefektivnit investování prostřednictvím životního pojištění, je návrh stejně nesmyslný, jako současná podoba.
Když investuje klient přímo do podílových fondů, investuje s poplatkem nejčastěji až 5 % z investované částky. Tohoto poplatku se ale při investici přes životní pojišťovnu nezbaví. Navíc by měl na provizi uhradit dalších (až) 20 % ročního pojistného – tedy další poplatek ve výši 20 % z investice. Nemluvě o dalších poplatcích (např. za inkaso pojistného či poplatek za správu na úrovni pojišťovny). A co získá výměnou?
Při investici přes pojištění může klient (při splnění dalších podmínek) odečíst až 12 tis. Kč ročního pojistného od základu daně z příjmů. Tím při současné daňové sazbě ušetří až 1 800 Kč ročně. Ovšem při konci pojištění bude muset zdanit veškeré zhodnocení. No, nevadí, beztak to zhodnocení díky nákladům nebude příliš vysoké…
REKLAMA
Investuje-li klient přímo do podílových fondů, nemůže využít daňový odpočet. Má ale naprosto transparentní náklady a po třech letech držby podílového listu neplatí daň z kapitálového výnosu.
Investovat přes pojišťovnu má navíc jedno velké skryté riziko. Pojišťovna hlídá platbu pojistného. Nemůže-li klient platit např. v tíživé životní situaci, pojišťovna bude pojistné vymáhat. I prostřednictvím exekuce. Že je to dobrý bič na klienta, aby platil? Nikoli. Je to nejsnazší cesta k ještě větším problémům domácnosti, která se již do finančních potíží dostala.
Regulace provizí… jen odklad?
V minulém týdnu byl z projednávání v Poslanecké sněmovně stažen poslední zákon s „Šinclovým přílepkem“. O regulaci či neregulaci provizí bude znovu jednat vláda. Na program se dostane pravděpodobně v září. A je možné, že v nějaké podobě bude cenová regulace zavedena. Otázka ale je, v jaké a zda bude postihovat pouze provizi, nebo celé náklady pojištění.
Cenová regulace je zejména pro socialistické vlády velmi lákavou možností. Ostatně, jak dlouho trvalo jen deregulovat nájemné – aby jeho výše po ukončení regulace skutečně klesla. Se zavedením cenové regulace u zprostředkování finančních produktů (po regulaci životního pojištění se již hovoří o hypotékách, investicích, neživotním pojištění…) je velmi pravděpodobný opačný efekt – zdražení pojištění.
„Přebouchávání“ smluv je samozřejmě špatné, pokud tím klient nic nezíská a ztratí již ztracené peníze v černé díře investic prostřednictvím pojišťovny. Správné přesjednání smlouvy ovšem může klientovi významně pomoci zlevnit pojistné (ceny rizik v čase spíše klesají) či využít širšího krytí s menším množství výluk (i k výlukám z pojištění se pojišťovny mimo jiné pod tlakem finančních poradců stavějí více shovívavě).
– 20 % zasloužené provize… pokud na rizika, tak OK, na investice, ani náhodou. Platit celkem 25 – 30 % vstupního poplatku je finanční sebevražda. Ostatně kvůli tomu je investičko mrtvý produkt pro spoření na penzi, ať si pojišťovny lobbují, jak chtějí.
.