„Sympozium potvrdilo naše domněnky a předpoklady, že regulace nevymýtí lichvářské praktiky. S omezením nabídky úvěrových služeb totiž nepoklesne poptávka po nich a spotřebitelé, kteří nesplní podmínky férových licencovaných poskytovatelů, budou svou poptávku uspokojovat mimo regulovaný trh,“ uvedl Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.
Tyto obavy potvrdila i Helena Kolmanová, ředitelka samostatného odboru ochrany spotřebitele České národní banky. Podle jejích odhadů zůstane na trhu po přijetí nové legislativy zhruba 50 až 70 poskytovatelů úvěrů, pro které bude fungování za nových podmínek ekonomicky smysluplné. Ostatní subjekty pak zřejmě z části ukončí svou činnost, z části ovšem budou nadále působit mimo regulovaný trh.
K podobné situaci mezitím došlo na Slovensku, kde byla nedávno přijata podobná úprava. Podle informací Ivana Kahance, výkonného tajemníka slovenské Asociace poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, se výrazně snížila nabídka úvěrů zejména pro sociálně nejslabší a finančně nejméně gramotnou skupinu obyvatel, což ji zahnalo do náruče lichvářů. Ty je samozřejmě možné postihovat z důvodu spáchání trestného činu. V praxi k tomu ovšem v České republice i na Slovensku dochází jen sporadicky. Trestní soudce a zároveň viceprezident Soudcovské unie Roman Lada dle svých slov rozhodoval za svou více než 20letou praxi ve věci lichvy pouze čtyřikrát.
Místopředseda České advokátní komory Robert Němec a prezident Unie obhájců Tomáš Sokol shodně upozornili na to, že přijetí nového zákona může vyvolat masový nárůst spotřebitelských žalob. Zákon totiž věřitelům ukládá povinnost dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitelů. V případě, že tuto povinnost nesplní, bude smlouva prohlášena za neplatnou. Není ovšem zcela jednoznačné, jaký způsob a míra prověřování je z pohledu zákona dostatečná. Podle Sokola proto hrozí riziko, že spotřebitelé, kteří nebudou chtít své dluhy splácet, začnou argumentovat tím, že nebyli věřitelem předem dostatečně prověřeni, a vyhnou se tak placení smluvních sankcí i úroků. Sokol v tomto směru očekává až tisíce soudních sporů.
Dle informací poslance Františka Laudáta (TOP 09) lze předpokládat, že sněmovna návrh schválí v květnu nebo červnu tohoto roku. Promítnuta do něj bude patrně většina doposud předložených pozměňovacích návrhů, které zahrnují snížení maximální výše sankcí za nesplácení úvěru ze 70 na 50 % půjčené částky nebo zrušení rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, které opět zahltí agendu soudů, což potvrdil i Hynek Zoubek, místopředseda Městského soudu v Praze. Podle poslanec Jana Chvojky (ČSSD) může zákon dostát i určitých zmírnění, například v podobě snížení hranice základního kapitálu poskytovatelů úvěrů z 20 na 15 milionů korun nebo nahrazení podmínky maturitní zkoušky podmínkou několikaleté praxe v oboru.
REKLAMA
Filip Hanzlík, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace, označil regulaci za kompromis, se kterým se banky dokáží vypořádat, nicméně na úkor zdražení svých služeb. Podobný postoj po řadě měsíců vyjednávání zastává i Jiří Pulz z České leasingové a finanční asociace nebo Jiří Šindelář z Unie společností finančního zprostředkování a poradenství.
Celým sympoziem se pak nesla otázka, jak dalece je ochrana spotřebitelů-dlužníků potřebná a kam až sahají její hranice. Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala upozornil na významný obrat v pohledu na dluhovou problematiku v posledních letech, kdy se lidé nejprve přestali stydět za své dluhy a následně i za jejich nesplácení. Zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček pak vyslovil obavu, zda má v dnešní době jakákoli regulace služeb ještě nějaký vliv na jejich konzumaci a zda spotřebitelé vůbec dokáží využívat prostředky ochrany, které jim zákonodárci zajišťují.
Podle ekonoma Michala Mejstříka z pražské Fakulty sociálních věd by trhu patrně více prospěla přirozená samoregulace.
