Regulační opatření v praxi očima finančního poradce
Jsem v oboru přibližně 7 let a toto je třetí významná regulace, kterou sleduji.
První z velkých regulací bylo zavedení unisex sazeb v rámci životního pojištění. Jednoho dne se Evropská unie rozhodla, že je diskriminační, aby ženy měly levnější pojištění než muži (nebo aby muži měli dražší pojištění než ženy). Příznivci genderových studií nad tím jistě nadšeně zaplesali, ale důležitější je, jaký je dopad takové regulace na trh.
Životní pojištění je obor, který je na matematice a statistice založen víc než většina jiných odvětví. A přece když běžná žena (chápáno statisticky) žije déle, zdravěji, je v každém okamžiku života opatrnější, méně riskuje a dožívá se delšího věku než běžný muž, proč by měla mít při stejném věku a povolání stejnou cenovou sazbu životního pojištění jako muž?
Od roku 2012 se cena pojištění pro ženy značně zvýšila a je to zcela neopodstatněně. A vede to bohužel k jedné jediné věci: Buď žena zaplatí víc peněz za zajištění svého příjmu a zdraví na úkor jiných důležitých věcí (velmi často na úkor tvorby dlouhodobé rezervy), nebo zaplatí míň peněz za nedostatečně kvalitní pojistnou ochranu, což se zase ve zlé obrátí v případě nepříznivé události.
Druhou regulací byla penzijní reforma. Nejde o druhý pilíř, ale o úpravu nynějšího třetího pilíře. Stal se z něj dle mého názoru produkt ještě lepší, než byl předtím, ale nemá jej kdo prodávat. Zákon totiž stanovil maximální provizi za zprostředkování na nějakých 850 Kč za jednu smlouvu. 850 Kč je opravdu málo za kvalitní poradenskou práci, zejména s ohledem na to, že k poradci se v průměru dostane asi jen polovina částky.
REKLAMA
Údajně jde o ochranu klienta, neboť v rámci této regulace jsou skoro na nulu omezeny náklady smlouvy. Ale jaká to je ochrana klienta? Není lepší, aby klient měl smysluplný a výdělečný produkt s přiměřenými náklady a měl spokojeného a zaplaceného poradce, který se o něj postará? U spořících produktů by nemělo jít o náklady smlouvy jako takové, ale o poměr výnosů a nákladů s ním spojených.
A třetí asi největší regulací je právě plánovaná (a naštěstí nepřijatá) regulace životního pojištění, která konkrétně pojednávala o rozdělení výplaty provize do 5 let. Co se ale stane, když se na místo současných cca 175 % ročního pojistného vypláceného po první platbě pojistného bude vyplácet po dobu 5 let cca 35 % ročního pojistného každý rok? No jednoduše to, že to pro většinu poradců bude finanční likvidace. Poradci, kteří mají za klienty průměrnou českou populaci, mají ze životního pojištění cca 45 – 75 % výplaty. Znamená to, že v takových případech klesne v prvních letech poradcům plat o 36 – 60 %. Jen si zkuste takový pokles představit na svém platu.
Jaký ale bude mít toto opatření dopad na klienty? Tak zaprvé jim nebude mít kdo poskytnout kvalitní finanční služby, neboť spousta poradců bude tímto krokem donucena hledat jiné živobytí. Jistě, ti, co mají velké rezervy a nízké životní náklady, ti to zvládnou a dlouhodobě budou tímto krokem i profitovat, ale takových je málo.
Ale hlavně se po tomto kroku strhne obrovské lobby makléřských firem po nárůstu maximální provize. Klient tak za distribuci své smlouvy zaplatí namísto 175 % ročního pojistného mnohem více. Spekuluje se o 250 %, ale už se objevily zprávy, že by provize mohla jít až na 400 % ročního pojistného.
REKLAMA
Pokud by se provize zastropovala zákonem, tak sice zůstane na rozumné úrovni, ale odměna za distribuci nebude dost aktraktivní na to, aby někdo finančně poradenskou práci dělal. A pokud se nezastropuje, tak stejně nezbyde dost atraktivní odměny pro poradce, a zároveň klient za své životní pojištění zaplatí o několik desítek procent více než nyní.
Regulační opatření možná přicházejí původně s tou největší možnou a správnou myšlenkou ochránit klienta, nevinného spotřebitele, aby se nestal obětí tyranských finančních institucí, které na něm chtějí jen vydělat. Ve skutečnosti to je nakonec právě klient, který na to doplatí.
Trh se nejlépe reguluje sám. Cena pojištění začíná na té hranici, za kterou jsou jej pojišťovny ochotny poskytovat, a končí na úrovni ceny, kterou je klient ochotný za svou pojistnou ochranu zaplatit. A stejně je to i v tomto případě. Současná výše i vyplácení provize jsou dle mého názoru postaveny na systému win-win-win, kdy klient dostává za rozumnou cenu svou pojistnou ochranu, finanční poradce je přiměřeně zaplacen za distribuci a pojišťovny, výrobci produktu, jsou taktéž přiměřeně zaplaceny za poskytovanou službu. A smutné je pouze to, že jsou zde snahy takto fungující systém podkopat.
Autor působí jako finanční poradce.