Rozpočet a finanční plánování v postmoderně

Rozpočet a dlouhodobé finanční plánování ztrácejí původní obsah v okamžiku, kdy přestáváme uvažovat v „celoživotním horizontu„ a přejdeme na financování „tady a teď“. V minulosti lidé věděli, že pokud chtěli mít ve stáří určitou úroveň, musí akumulovat kapitál. Ovšem v novodobé historii se stát zaručil, že to není třeba, protože on tuto péči převezme a bude ji financovat průběžně, tedy z nových příjmů.

Ve druhé polovině dvacátého století lidé změnili, přistup k věcem. Celé masy se zaměřily na jediný cíl, vydělat nyní a teď, vytvořit maximum příjmů, aby bylo možné financovat maximum výdajů. Davy postavily samy sebe před těžké dilema – bylo nutné vytvořit společnost, která bude založena na neustálém morálním hazardu, na neustálé spotřebě většiny zdrojů, zároveň však s pomocí státních útvarů zajistí, aby se tento hazard nestal důvodem pádu do pozdějších existenčních problémů.

Společnosti, které již odmítly hromadit majetek pro své potomky a pro případy potíží, neboť poznaly velmi jasně relativnost takového majetku, potřebovaly systém, který jejich příslušníky zajistí ve stáří či nemoci, protože rezervy byly průběžně spotřebovávány. Tímto systém se v Evropě stal tzv. sociální stát. Faktem však nesporně je, že dnešní moderní společnosti jsou společnostmi spotřeby, spotřebního přístupu k věcem a svým způsobem i spotřebního přístupu k životu. Neboť u člověka ekonomického tyto věci úzce souvisejí a nelze je oddělit.

Opravdovým měřítkem bohatství není výše mzdy, ale výše majetku. Nezáleží na tom, jaký je příjem, záleží na tom, jaká je čistá hodnota majetku. Hodnotu majetku ovlivňují následující faktory: příjmy, úspory, investice, jednoduchý životní styl.

Bohatí jsou lidé, kteří umějí dobře spravovat své peníze, mají jiné peněžní návyky než ostatní populace. Jednou z činností, která rozhoduje o tom, zda jsou lidé chudí či bohatí, je správa domácího rozpočtu. Chudí spravují své peníze špatně anebo vůbec. Za prvé říkají, že na to nemají čas, a za druhé, že nemají co spravovat. Péče o peníze však žádný čas neukradne, ba naopak, může jej získat.

^REKLAMA

Pak jsou lidé, kteří si myslí: „Nemám žádné peníze, takže je nemůžu ani spravovat.“ To ovšem není správné. Správně je: „Až se začnu dobře starat o peníze, tak nějaké budu mít.“ Není možné začít dobře spravovat peníze, když je všechny utratí, ať už je výplata či příjem jakýkoli.

Nejprve je nutno dobře spravovat malé peněžní částky, teprve pak je možno začít spravovat větší částky. Nezáleží na tom, jestli už máte velké jmění nebo jestli je vaše peněženka zrovna na dietě. Důležité je teď hned začít spravovat právě ty peníze, které máte.

Osobní rozpočet

Asi si říkáte, v čem je přínos finančního plánování pro běžný život člověka. Finanční plánování, pokud je řízeno správně, pomůže překonat nepříznivé chvíle v oblasti financí (pád burzy, výpověď z práce apod.) a rovněž pomalu budovat finanční bohatství.

Rovněž může pomoci odhalit skryté rezervy a nebezpečí, na které jsme dosud nepomysleli. Tak jako na horách díky mapě člověk ví, kde se právě nachází, a ví, kudy se k cíli dostat, tak i díky finanční mapě získává jasnější představu, jaká je aktuální finanční „pozice“.

^REKLAMA

Je možné její zásluhou lépe naplánovat cestu ke splnění cílů a ujasnit si, jaký majetek už k tomu je k dispozici. Je vhodné udělat si přehled všech konkrétních strategických finančních cílech, které jsou (např. nové bydlení, vzdělání dětí nebo finanční nezávislost) a stanovit si, kdy je možné těchto cílů dosáhnout a kolik to bude stát.

Nezbytnou součástí finančního plánování, dá se říci jejím základem, je rozpočet. Rozpočet tvoří jako jednotlivci, tak domácnosti, společnosti či vláda.

Rozpočet je plán koordinace zdrojů a výdajů. Většina lidí používá svůj rozpočet jako plán vedoucí k tomu, že zchudnou nebo jsou dále střední třídou, na místo aby to byl plán, jak zbohatnout. Život většiny lidí je spojený spíše s rozpočtovým schodkem než s rozpočtovým přebytkem. Místo aby vytvářeli rozpočtový přebytek, pracuje celá řada lidí tak, aby vyžili s co nejmenšími prostředky. Což obvykle znamená vytváření rozpočtového schodku (neschopnost navýšit svůj příjem a z toho vyplývající neschopnost financovat náhle vzniklé výdaje jiným způsobem než úvěrem).

Rozpočtový schodek znamená vydávání více peněz, než tvoří příjem (vlád, společnosti, jedince). Vydává-li člověk více, než vydělává, vznikne tak rozpočtový schodek. Příčinou, proč se tolik lidí musí vyrovnávat s rozpočtovým schodkem, je fakt, že utrácet peníze je mnohem snazší než je vydělávat. Když se lidé potýkají se stresujícím rozpočtovým schodkem, většinou se rozhodnou omezit své výdaje. Je však chytřejší vytvářet další prostředky zvyšováním příjmu.

^REKLAMA

Rozpočtový schodek vytvořený vládou musí být financován vydáním státních obligací, a následně pak zvýšením daní. Rozpočtový schodek vytvořený podnikem je třeba snížit nebo odstranit zvýšením prodeje a snížením výdajů, protože jinak podnik nedokáže přežít. Jedinci, kteří neustále utrácejí víc, než vydělají, hromadí velké dluhy, což může mít za následek vyhlášení osobního bankrotu, nemohou-li svůj dluh splácet.

Rozpočtový přebytek je převaha příjmů nad výdaji. Neznamená to, že je nutné žít úsporně a šetřit prostředky. Tato definice neříká, že přebytek vzniká snižováním výdajů, ačkoli snížení výdajů může vést k převaze příjmů. Ani to neznamená, že je třeba se zaměřovat na vytváření vyšších příjmů.

Vláda, která má přebytky (neznám však takovou), se může rozhodnout rozjet nový vládní program nebo snížit daně. Problémem však je, že jakmile vlády vytvoří přebytek, ihned peníze utratí. Vláda k této věci přistupuje obvykle tímto způsobem: funguje-li nějaký vládní úřad dobře, na místo aby byl odměněn, je potrestán tím, že je mu snížen rozpočet na příští rok.

Mnohé úřady ve snaze se tomu vyhnout utratí všechny peníze z rozpočtu, i když to není potřeba. Znamená to, že náklady se zvyšují a šance na vytvoření vládního rozpočtového přebytku se pohybují kolem nuly. Byrokracie vytváří rozpočtový schodek a daně se budou zvyšovat, a to bez ohledu na to, kdo je u moci.

Společnost mající přebytek může rozšířit podnikání prostřednictvím investic nebo koupě nebo se může rozhodnout odkoupit zpět vlastní akcie. Jedinec mající rozpočtový přebytek se může rozhodnout, zda bude splácet dluh nebo zvyšovat výdaje nebo investice.

Většina lidí ví, že by měli spořit a investovat. Problém spočívá v tom, že po zaplacení výdajů už na to většině lidí nezbudou peníze. Je to způsobeno tím, že úspory a investování považují za poslední prioritu. Lidé obvykle nejdříve zaplatí vše ostatní a sebe zaplatí až nakonec. A vzhledem k tomu, že většinou nic nezůstane, nezaplatí sobě nic.

Rodinné rozpočty jsou často příliš zatíženy dluhy. To však nemusí být úplně špatné. Není třeba dluhy nijak démonizovat. Můžeme je rozdělit na dobré a špatné. Ale o tom více v dalším článku volného seriálu o financích v postmoderně.