V současnosti žijeme v bohaté a celkem prosperující společnosti. Až dosud jsme žili podobně jako miliony našich sousedů, tedy nepříliš zodpovědně. Naše dluhy byly příliš vysoké. Zajištěný úvěr (hypotéka) vytvářel tlak na cash flow, nezajištěné dluhy (spotřební úvěry) tento tlak obvykle posilovaly a jejich výše se přinejmenším blížila ročnímu disponibilnímu příjmu rodiny. To, co jsme u státu považovaly za hazard, tedy stálé zvyšování zadlužení, jsme sami provozovali celkem bez větších problémů.
Všechno fungovalo hladce, dokud se neobjevily turbulence na finančních trzích, které vedly k finanční krizi. Ta nás vyděsila a uvědomili jsme si, jak málo stačí k tomu, aby se celý systém zhroutil jako domeček z karet.
Pokusme se tedy vcítit do pozice takové rodiny. Kolem sílí krize, nezaměstnanost, pokud neroste, tak rozhodně neklesá, sousedé mají potíže s hypotékami. V rodině je stále ještě dobře. Oba rodiče mají příjem. Ale stav volných prostředků je špatný, protože splátky hypotéky a spotřebních úvěrů jsou vysoké. Rodina je stresována, protože obavy z budoucnosti jsou velké. V takové situaci by mělo dojít k přehodnocení chování rodiny a k rozhodnutí, že je třeba změnit přístup ke spotřebě a k tvorbě rezerv.
Samozřejmě, že ten, kdo utratí vše, co vydělá anebo ještě více, kdo utratí i své úvěry za zboží a služby, ten nikdy nemůže dosáhnout žádného rodinného majetku, natož takového, který bychom s klidným srdcem mohli nazvat bohatstvím. Většího majetku lze dosáhnout jen dvěma metodami: Buď soustavným a uspokojivým růstem příjmů spolu se zvyšováním výnosů investic, nebo také minimalizací vydání a tlačení úrovně výdajů stále a systematicky pod úroveň příjmů. Správným přístupem k otázce rodinných financí je pohled, který svou váhu dává oběma stranám rozpočtu a obě posuzuje stejně pečlivě.
Z čeho ale vlastně vychází ona potřeba neustále spotřebovávat? Je to tak silný pud, že mnohdy vede až k absurdním situacím. Vysoká životní úroveň znamená, že si za peníze, které ještě nemáme, kupujeme věci, které nepotřebujeme, abychom oslnili lidi, které nesnášíme. Pokud v moderním světě kterýkoli politik hovoří o životní úrovni, myslí tím v podstatě jenom a pouze růst kupního potenciálu maximálně širokých vrstev obyvatel – voličů.
REKLAMA
Každopádně je určitě ekonomičtější a realističtější začít u výdajů, již jenom proto, že značné množství rodin musí nejprve vůbec vytvořit prostor pro úspory, a pak teprve může přemýšlet, jak s nimi naložit. Platí tedy, že zatímco investovat a množit přebytky může jenom ten, kdo nějaké přebytky v běžném hospodaření také vlastní, snižovat výdaje například pokusem krotit spotřebitelský apetit a chyby může každý. Alespoň tedy každý, kdo má vůbec nějaké příjmy má.
Není zde řeč např. o útratě v restauraci, ale o útratách, které si spousta lidí ani neuvědomuje. A přitom jsou tyto ztráty značné. Jedná se o zbytečnou spotřebu jako např. velké množství rychle se znehodnocujících potravin, které se nespotřebují a vyhodí.
Pokud rodina spravuje svůj rozpočet dobře, zůstávají jí přebytky. V této fázi by se rodina měla rozhodnout, zda se bude o své finance starat sama, anebo tuto starost svěří nějakému odborníkovi. Oba přístupy mají své výhody a nevýhody.
Jen málokdo je ochoten se věnovat čas studiu všech zákoutí finančního trhu. V tomto případě je lépe spolupracovat s finančním odborníkem. A tím rozhodně nemyslím „odborníka“ na to nejlepší investiční životní pojištění.
REKLAMA
Odborník by vám měl pomoci se zajištěním dlouhodobých cílů, neboť to pro mnoho lidí není jednoduchá záležitost. Po důkladné analýze stavu domácích financí a rizikového postoje rodiny by měl následovat výběr nejvhodnějších finančních produktů, které investora přiblíží k jeho cíli. Komplexní servis spojený s takto komplikovanou službou ve většině případů nedostanete na přepážce banky či pojišťovny, řešením je kvalitní finanční poradce, tedy odborník schopný analýzu provést a následně navrhnout optimální řešení.
Pro spoustu lidí jsou slova spoření a investování synonyma. Nicméně obě se od sebe liší. Spoření je obvykle spojováno s pevným výnosem (tj. pevně stanovenou úrokovou sazbou). Protože je spoření pevně úročeno, nebývá jeho úrok příliš vysoký, v podstatě kopíruje inflaci.
Zato investování je spojeno s předem neznámým rizikem. Proklamace ze strany bank a dalších finančních institucí zabývajících se investováním nás upozorňují, že minulý výnos není zárukou výnosů budoucích.
U spoření se můžete rozhodnout poměrně jednoduše. V případě nevhodné volby vás čeká jen mírná ztráta v podobě nižších výnosů úroků, případně si na své peníze nějakou dobu počkáte (termínovaných vkladů, stavebního spoření nebo depozitních certifikátů). U investování může nevhodně zvolený instrument, anebo jejich kombinace, dopadnout pro vás negativně. Nepřipsáním žádného výnosu z vašich investic je lepší varianta než částečná anebo úplná ztráta jistiny.
Je třeba říci, že spoření je dlouhodobý proces a jeho priorita se často mění. V životě každého člověka bude období utahování opasků, které se vystřídá s obdobím prosperity, ve kterém se vyplatí dát větší část vydělaných peněz stranou. Spoření a investování by nemělo být vytrženo z kontextu celkového pohledu na osobní finance. I proto se vyplatí využít služeb finančního poradce: nejen jednorázově při sjednání, ale především pro dlouhodobou spolupráci. Vyhnete se tak situacím, kdy nutně potřebujete hotovost pro jiné účely a předčasně rušíte penzijní či podílový fond.
