Šéfům multilevelů jde o krk. Sekyra je na kořeni zhoubného bujení tzv. "finančního poradenství" v českých zemích. Přítok snadných peněz z IŽP má vyschnout. Lobby multilevelových pojišťováků bojuje o svou záchranu a zatím díky jasné (ekonomické a personální) přesile vede nad zástupci spotřebitelů. Podaří se regulátorovi prosadit smysluplné úpravy zákona, nebo nás čeká jen další vizuální změna zákona, která ponechá dosavadním praktikám dostatečný prostor?
O to se v těchto dnech svádí tichý souboj mezi zástupci lobbyistických pojišťováckých organizací (ČAP, USF a AFiZ) a Odborem ochrany spotřebitele MF ČR. Jak se zdá, nebyl tento odbor pojišťováckou lobby dostatečně podchycen a teď je oheň na střeše.
Navrhované úpravy zákona zavádějí následující (ve zkratce): jednodušší terminologii a kategorizaci vztahů účastníků a jevů na trhu (kategorie zprostředkovatelů, zrušení termínu "pojistné poradenství", zavedení termínu "zákazník", rezervotvorné a rizikové pojistné), odpovědnost firem za své poradce, zavedení limitu maximální provize na 4 000 Kč a současně maximálně dvojnásobek měsíční platby. Dále se zjednodušuje možnost zrušení registrace nedůvěryhodného zprostředkovatele.
Další velmi důležité změny jsou ve smyslu informační a poplatkové transparentnosti. Pokud novela projde, budou pojišťovny muset jasně, přesně a srozumitelně informovat své klienty o veškerých poplatcích, ať už hrazených nad rámec pojistného nebo z pojistného. Informace o nákladovosti by měly být povinně uváděny také ve zjednodušené podobě a pomocí ukazatele celkové nákladovosti.
Tvrdým zásahem do principů pyramidových firem jsou ustanovení, která omezují agresivní verbování nových dealerů. Především: výši odměn nebude možné odvozovat od získání dalších osob pro pojišťovací činnost. Vzato do důsledků – podmiňování výše provizí rekrutováním dalších "poradců" je postaveno mimo zákon.
REKLAMA
Podobně působí další ustanovení, které říká, že nelze po nových "finančních poradcích" požadovat složení vstupního poplatku. Tím se vydělávání na nových členech multilevelů částečně omezuje, toto ustanovení však lze jistě obcházet např. skrze poplatky za školení, které se platí např. u ZFP Akademie.
Zde narážíme na obecný problém tohoto zákona – že zjevně nepomýšlí na některé možnosti obcházení svých dobře míněných ustanovení. Přesto, že se jedná snad o první významnější pro-spotřebitelskou reformu pojišťovnictví v éře raného českého kapitalismu, což je chvályhodné, mohl by zákon být jistě vymyšlen a formulován v mnoha ohledech lépe.
Otázka je, zda tyto a podobné mezery v zákoně vznikají proto, že textaci zákona se věnuje málo energie, nebo proto, že se zvláštní úsilí věnuje právě tvorbě podobných mezer.
Co s ušetřenými poplatky?
Ustanovení, které se týká provizí, by znamenalo příliš prudkou změnu, a bude proto ve stávající podobě zřejmě neprůchozí. Kompromisem, ke kterému vývoj zřejmě směřuje, je strop provize daný procentem pojistného, povinnost vyplácení provize postupně a prodloužení lhůty pro storno.
REKLAMA
Zastropování ani zpomalená výplata provizí však neřeší vztahy mezi pojistníkem a pojišťovnou. Pokud zůstanou na trhu vysoce nákladové produkty, kde se většina poplatků platí na počátku, co se bude dít s poplatky, které se nyní již nespotřebují na provize?
Souboj o podobu zákona
Návrhy úprav zákona 38 samozřejmě nejblíže sledují a ovlivňují ti, kterých se nejvíce dotýkají. Tedy firmy prodávající pojištění a asociace těchto firem. Spotřebitelé na druhé straně ale své lobbyisty nemají – kromě Sdružení obrany investorů, které ale již dva roky živoří a marně se snaží získat jakoukoliv státní dotaci.
Ministerstvo financí i Poslanecká sněmovna se tedy opět ocitají pod jednostranným tlakem na to, aby finální podoba zákona co nejvíce vyhovovala pojišťovákům. Zaznívá mimo jiné velmi dobrý a pravdivý argument – pojišťovny jsou významnými plátci daní a stát potřebuje příjmy do rozpočtu! Nelze než souhlasit, že pojišťovny své "daně" vybírají podstatně efektivněji nežli státní správa a zprostředkovatelé jim s tím velmi účinně pomáhají. Jaké další argumenty vznášejí lobbyisté?
Limit 4000 Kč je příliš nízký
K tomuto limitu se všichni odpůrci svorně vyjadřují jako k naprostému nesmyslu a vypadá to, že strop bude nakonec určen spíše procentem pojistného nežli touto pevnou částkou. Je však provize 4 000 Kč za vyplnění několika málo formulářů, které zabere něco kolem hodiny, skutečně tak nízká? Pokud se skutečně jedná o provizi za zprostředkování produktu, je vysoká až dost. Kolik zákazníků by tuto částku dobrovolně položilo na stůl za to, že s nimi někdo vyplnil formulář a ověřil podpis?
REKLAMA
Problém ve skutečnosti není v tom, že by 4 000 Kč za vyplnění formuláře bylo málo, ale v tom, že se nám v ČR přemnožili pojišťováci a těžko se jim proto hledají klienti. Snížení provizí a zvýšení poplatků za registraci by tuto přemnoženou kulturu měly částečně omezit a v důsledku snad i zlepšit obchodní úspěšnost přeživších "poradců".
Občas zaznívá argument, že provize musí být vyšší, aby se zaplatilo také za poradenství. Je ale vhodné si uvědomit, že na poradenské služby se na rozdíl od zprostředkování vztahuje DPH a že se tedy v takovém případě jedná v podstatě o daňový únik.
Strop raději na nákladovost
Zaznívá také myšlenka, že strop by měl být určen spíše na celkovou nákladovost produktu (aTANK) nežli na provize, podobně jako je tomu např. v Holandsku, kde je maximální aTANK u dnes prodejných produktů stanoven na 2,5 % a u dříve sjednaných zpětně na 3,5 %.
S tím nelze než souhlasit. V případě omezení provizí a zachování předražených produktů by se totiž skutečně jednalo pouze o posílení pojišťoven na úkor externích zprostředkovatelů. Současně s výší provize by měla být regulována také maximální nákladovost produktů. Zřejmě nelze než doufat, že k ní dojde vzápětí.
Strop je určen pouze na IŽP a KŽP
Proč regulujeme provize jen u rezervotvorných životních pojištění, když na trhu jsou také riziková životní pojištění a další produkty s vysokou provizí? Odpověď je nasnadě. Srovnáme-li objemy prodejů (a missellingů) u RŽP a IŽP + KŽP, zjistíme, že RŽP jsou marginálním problémem. Průměrné provize jsou výrazně nižší a agresivní prodej těchto produktů spojený s klamavými obchodními praktikami apod. v podstatě neprobíhá. Jedná se tedy o pseudoargument.
Novela neodpovídá směrnicím
IMD2 a PRIPs
Toto tvrzení je vyloženě lživé. Směrnice sice ještě nejsou zcela hotovy, ale pracovní verze dokumentů jsou již k dispozici a pročteme-li si návrh úprav v zákoně a návrhy uvedených směrnic, zjistíme, že v úpravách jsou tyto směrnice reflektovány. A nejen, že zákon se směrnicemi není v rozporu, ale naopak řeší stejné oblasti, jako např. informační transparentnost balíčkových produktů a ukazatele souhrnné nákladovosti (aTANK neboli RiY). Návrh zákona je tedy "napřed" a až budou evropské směrnice implementovány povinně, budou vyžadovat již menší zásahy.
Nezbývá než doufat, že se ministerstvu podaří docílit takového návrhu regulace, který bude dávat smysl nejen pro ochranu pojišťoven a zprostředkovatelů, ale také spotřebitelů, kteří v souboji s poskytovateli finančních produktů doposavad prohrávali. A že také poslanecká sněmovna schválí novelu alespoň takto – trochu děravou – a udělá tak první krůček ve smyslu ochrany spotřebitelů na finančním trhu.
