Představte se podílový fond, který rok co rok, již patnáct let, překonává akciový index. Jaká je pravděpodobnost, že se podobný úspěch manažerovi tohoto fondu podaří i pošestnácté?
Existují dvě krajní odpovědi. Na jednom konci spektra je tvrzení, že pravděpodobnost překonání indexu je přesně 50%. Akciový trh je dokonalé efektivní – tvrdí zastánci tohoto názoru – a skutečnost, že nějaký fond má za sebou úspěšnou patnáctiletou historii, nic nedokazuje.
Mezi několika tisíci fondů se zkrátka našel jeden, jehož manažer měl mimořádné štěstí. Ze statistického hlediska to není úplně nepravděpodobný jev. (Pravděpodobnost, že mezi 3000 fondy se najde jeden, který překoná index 15 let za sebou, činí necelých 8,75 % tedy statisticky celkem možný jev.)
Na druhém konci spektra stojí názor, že Bill Miller, manažer fondu Legg Mason Value, má skutečně "zlatou ruku" a jeho schopnosti jsou opravdu prvotřídní.
Kdyby Bill Miller byl perfektní manažer, pravděpodobnost překonání indexu by činila 100%. Nyní ovšem již víme, že nikdo není dokonalý, protože pokus o šestnáctý nadprůměrný výkon v řadě Millerovi nevyjde. Ke konci listopadu 2006 vydělával index S&P 500 od začátku roku 12,6 %, zatímco Legg Mason Value pouhých 3,5 %.
REKLAMA
Závěr? Fakt, že minulé výnosy nejsou zárukou budoucí návratnosti, zná každý. Ne každý si ovšem uvědomí, že to platí i pro relativně velmi dlouhá historická období. Nelze jednoznačně určit, jaký mix štěstí a skutečných manažerských kvalit se podílel na vývoji výnosů fondu Legg Mason Value za posledních 16 let – ale téměř určitě nešlo o 100% podíl kvalitního managementu.
Ne každý si také uvědomí rozdíl mezi výkonností ex-post a ex-ante. Pravděpodobnost, že mezi rozsáhlým universem 3000 fondů se po patnácti letech nakonec vyskytne jeden s konzistentní nadprůměrnou výkonností, je poměrně vysoká. Pravděpodobnost, že dopředu, ex-ante, vybereme fond, který během následujících patnácti let bude překonávat index, je mizivě nízká (0,00305 %).
Za těchto okolností si stále více investorů klade otázku, zda má smysl trápit se s výběrem nejlepších (či "nejlepších") podílových fondů. Proč neinvestovat do indexového fondu či certifikátu?
Statistika tento názor poměrně solidně potvrzuje. Indexový fond Vanguard 500 Index (VFINX) překonal během uplynulých 10 let 68 % procent konkurenčních akciových fondů; od počátku roku 2006 překonal tento indexový fond dokonce 78 % konkurence.
REKLAMA
U dluhopisových fondů překonal indexový Vanguard Long Term Bond Fund (VBLTX) dokonce 91 % procent konkurence v desetiletém horizontu. U fondů zaměřených na krátkodobé dluhopisy překonal Vanguard Short Term Bond Index (VBISX) 83 % konkurence, rovněž za desetileté období.
Tato čísla nemají za úkol dělat reklamu investiční společnosti Vanguard – pouze ukazují, že hmatatelná a snadno měřitelná výhoda nižších poplatků má větší význam než "nehmotná" a mnohem hůře měřitelná výhoda kvalitnějšího managementu.
To je důvod, proč obliba indexového investování roste. Podle údajů Financial Research Corporation, koncem roku 2005 bylo globálně ve správě pasivních (tj. indexových) fondů přes 880 miliard dolarů. Tato částka představovala jen asi 16 % hodnoty spravované aktivními fondy, ale v čase postupně roste.
Zkušenost s indexy a indexovými fondy by však nebylo optimální interpretovat zjednodušeně podle hesla "všechny peníze do indexů, opusťte aktivně řízené fondy". Nebylo by to ani nutné ani vhodné. Kdyby se hypoteticky všichni investoři řídili tímto heslem, akciový trh by ztratil efektivitu a aktivní styl řízení by se o to více vyplácel. Proto se aktivní manažeři nemusejí obávat o práci (alespoň ne všichni.)
REKLAMA
Existují i trhy, kde pasivní, indexový investiční styl není optimální. Platí to pro mnoho "emerging markets". Čím horší jsou podmínky z hlediska informační otevřenosti a likvidity, tím větší je šance aktivních manažerů, že budou schopni překonat index. Indexování také hůře funguje na akciových trzích, které dlouhodobě stagnují či kolísají kolem určité hladiny.
Indexování také nebývá optimální ani na vyspělých trzích v obdobích bublin. Příklad: akciový index S&P 500 dodnes nepřekonal své maximum z roku 2000. Důvod: tento index je vážený kapitalizací a musí proto ještě "odpracovat" následky internetové bubliny z roku 2000, kdy se pokles akcií jako Yahoo.com, eBay.com nebo Amazon.com (a ještě mnoha dalších, mnohem více nadhodnocených firem) promítl do hlubokého propadu hodnoty indexu.
Naproti tomu index Dow Jones Industrial 30, který není vážený kapitalizací, byl vůči dot-com bublině znatelně odolnější. Následky poklesu z let 2000-2002 již překonal.
Konečný závěr: indexování je velmi silná a teoreticky dobře zdůvodněná investiční strategie. Je ovšem nutné vědět jaký trh indexujeme a proč. A pozor na bubliny.
