Na přelomu let 2008 a 2009, kdy se svět ponořil do hluboké ekonomické recese, se v titulcích novin dennodenně skloňovalo slovo krize. Tehdy mi to slovo nešlo vůbec přes jazyk a kritizoval jsem média, proč zbytečně straší lidi, když jde zatím jen o slabé zaškobrtnutí.
Psal jsem také o tom, že recese je užitečná, neboť je to ozdravný proces, který očišťuje trh od neefektivity. Dlouho jsme se přejídali, a tak je dobré nějaký čas držet dietu.
Pomalu se ale blíží doba, kdy se slovo krize znovu dostane do čela žebříčku nejpoužívanějších slov v titulcích zpráv. Tentokrát už oprávněně. Poslední velká krize vyvrcholila druhou světovou válkou. Jen Bůh ví, kam nás zavede současná situace, příštích 10 let ale bude dosti krušná doba.
Skutečná krize se blíží
Stále více se začíná otevřeně mluvit o neudržitelném zadlužení Evropy, USA i Japonska a o tom, že jakmile se roztočí spirála nesplácení dluhů, budou krachovat jednotlivé státy i soukromé banky a finanční trh znovu zamrzne. Ano, to hrozí, a co je horší, spirála se může roztočit velmi záhy, ze dne na den. Ale to by samo o sobě nebyl konec světa. Svět by upadl do další hluboké ekonomické recese, u dluhů by se nakonec poškrtalo pár nul a jelo by se zase dál.
Největší problém, který povede ke skutečné krizi, spočívá v kombinaci této dluhové pasti se stárnoucí populací. V době, kdy se Evropa, Spojené státy i Japonsko ocitají na okraji dluhové propasti, začíná do důchodu odcházet silná poválečná generace babyboomers. A jelikož rodíme velmi málo dětí (například porodnost v ČR 1,26 dítěte na ženu, mimochodem desáté nejnižší číslo ve světovém srovnání, je skutečně alarmující a podobně je na tom celá Evropa a ještě hůře Japonsko), objem prostředků čerpaných z penzijního zabezpečení bude najednou větší než přítok. Celý skrytý systém financování deficitů dluhopisy prodávanými penzijním fondům se zhroutí jako domeček z karet.
Proto se mluví o dluhové pasti, ono už není kam utéct, brzy už nebude nikdo dluhopisy kupovat (ani ti, co je dnes kupují nevědomky prostřednictvím penzijních fondů nebo životních pojistek), úroky tudíž velmi rychle porostou a dlužníci (státy) se dostanou do platební neschopnosti. Jenže tím, že se zjednodušeně řečeno poškrtá u nesplácených dluhů pár nul, budou fakticky všichni oškubáni o své úspory a nejvíce ze všeho právě celá generace babyboomers. Možná bychom mohli říct, že to je jejich blbost, že své úspory investovali do „bezpečných“ dluhopisů. Ale to nic nemění na skutečnosti, že takových lidí bude hodně a budou se bouřit.
REKLAMA
Jestli se dnes někdo divíte Řekům, proč se bouří v ulicích, když si za své problémy mohou vlastní leností a neschopností, tak počkejte pár let, až se bude bouřit celý svět. Nebude to nic pěkného, ale ze současné situace bohužel nevede žádná příjemná cesta ven. Bude to bolet. A někoho hodně bolet. Útěchou pro občany ČR může být, že na rozdíl od mnoha jiných států jsme ještě před bodem zvratu. Začneme-li jednat velmi rázně a rychle, můžeme se dluhové pasti ještě vyhnout. Ale zároveň je nutné akutně řešit nízkou porodnost, protože ta nám jinak do deseti let nadělá obrovské problémy.
Jen tak na okraj tématu, svůj díl odpovědnosti na současné mizérii nese také přebujelá státní sféra a zhoubná byrokracie Bruselu a Washingtonu. Podíl vládních výdajů na hrubém domácím produktu rok od roku roste, například v USA v loňském roce vládní výdaje tvořily již 36 % HDP, zatímco v roce 2000 to bylo „jen“ 29 %. Každým rokem nám také přibývají tisíce nesmyslných nařízení a směrnic Evropského parlamentu, které prorůstají „svobodným trhem“ jako rakovina a postupně dusí všechny orgány v těle. To je další bod, kde je nutná razantní změna – ostříhat vládní výdaje na minimum a začít s chemoterapií.
Aby mě někdo špatně nepochopil, neříkám, že už začíná ta skutečná krize. Ono to může ještě pár let vydržet, než vše vybuchne, a v mezidobí může přijít ještě jedna normální, i když zároveň hluboká, globální ekonomická recese (viz rizika níže). Ale teoreticky se může spirála roztočit už nyní. Krize se nezadržitelně blíží. Příčiny se zatím nikdo nesnaží léčit, všichni u moci (rozumějte v USA a EU) se akorát ve dne v noci snaží oddalovat výbuch. A ve vzduchu začíná být cítit podezřelé dusno před bouří. Možná nás tyhle mraky ještě minou, možná tentokrát spadne jen pár kapek, ale je takřka jisté, že jednoho dne nás bouře nemine a to bude bouře, před kterou se nikdo neschová.
Za krizi neseme kolektivní vinu všichni
Ještě jednu poznámku si neodpustím. Bylo by velmi laciné svádět vinu na politiky a bankéře. Určitě bychom všude po světě obětní beránky našli a v mnoha případech by náš hněv nebyl neopodstatněný. Ale bylo by to laciné. Férovější je přiznat si kolektivní vinu. Dvě desetiletí jsme si užívali párty. Každý z nás. Všichni jsme chtěli neustále víc, mít se lépe, více si užívat. Na tom samo o sobě není nic špatného. Ale jaksi nám uniká, že velká část toho růstu a zlepšení životní úrovně byla jen iluzorní, financovaná na dluh – jinými slovy na úkor budoucnosti. Třeba Spojené státy by bez nových dluhů byly celé desetiletí reálně v recesi.
Nyní, když se dostáváme do té budoucnosti, na úkor které jsme celých dvacet let žili, najednou se čertíme. A když si konečně do vedení země zvolíme někoho, kdo chápe, že čím déle budeme pomocí dluhů udržovat iluzi při životě, tím větší „držkopád“ nás potká, dovolí si dokonce někteří drze stávkovat a domáhat se své iluze. Ó jak tupá a pošetilá jsme stvoření, že nedokážeme pochopit tak jednoduchý a přitom zcela zásadní princip, kterému nás učili naše babičky – bez práce nejsou koláče.
REKLAMA
Další ohniska rizika globální recese
Do toho všeho se nemohu zbavit dojmu, že stojíme na pokraji hospodářské recese v Číně. Dokonce se mi zdá, že už je čínská ekonomika v recesi, jen to ještě není tak zřetelně vidět a samozřejmě to není oficiálně podchyceno statistikami, kterým ale snad dnes už nevěří ani Santa Claus. A aby toho nebylo málo, v USA se schyluje k druhé vlně nemovitostní krize. Slovo krize je zde asi příliš silné, ale faktem je, že ceny nemovitostí ve Státech začaly po krátké odmlce opět klesat.
Gary Shilling odhaduje, že ceny nemovitostí v USA klesnou minimálně o dalších 20 %. A jelikož v posledních letech byly jeho odhady velmi přesné, beru jeho slova dost vážně. Tak rozsáhlý pokles cen by samozřejmě spustil další vlnu nesplácení hypoték a dost zásadním způsobem ovlivnil spotřebu domácností v USA, tedy činitel, který uplynulých 20 let táhl světovou ekonomiku, akorát fakticky jen díky iluzi většího bohatství, která se nyní rozpouští jako kostka ledu v horké vodě. Jak hrozící recese v Číně, tak další pokles cen nemovitostí v USA mohou strhnout celý svět do další globální ekonomické recese.
Několik měsíců také s povzdechem sledujeme rostoucí napětí v arabském světě. Nebudu se pouštět do spekulací, kdo a proč je rozdmýchává. U stolu určitě sedí více hráčů a sázky jsou dost vysoké. Ale s jakými kdo hraje kartami, to netuším a možná radši ani nechci vědět. Ovšem riziko většího ozbrojeného konfliktu mezi Saudskou Arábií a Íránem roste. Takový konflikt by mohl eskalovat cenu ropy na násobky dnešní ceny, což by taktéž vedlo ke globální hospodářské recesi. Ze všech zmiňovaných ohnisek rizik toto považuji za nejméně pravděpodobné, ale nelze si nepovšimnout, že i zde atmosféra houstne.
A to v úvahách nad aktuální situací ve světě neberu v potaz neutuchající riziko teroristických útoků, čímž nemám na mysli jen profláknuté bombové atentáty, ale spíš skryté riziko útoků kybernetických, nebo také biologických, které by mohly za určitých okolností ochromit svět mnohem více než nefunkční finanční trh nebo pozastavený letecký provoz. Toto riziko už bohužel bude provázet lidstvo věčně.
Co s tím? Do čeho investovat?
Popravdě, to sám nevím. Už v investičním výhledu na tento rok jsem vyjádřil své znepokojení ze současné situace ve světě a na finančních trzích. Varoval jsem, že pro většinu lidí by bylo asi moudřejší se v této době vůbec nepouštět do investování na kapitálových trzích, že na konci roku bude většina lidí ráda, pokud moc neprodělá. Tato situace trvá, ve vzduchu visí příliš mnoho rizika za málo muziky, a tak nemá smysl se bezhlavě pouštět do akcií ani dluhopisů a už vůbec ne do komodit. Prozatím investujte raději do vztahů – do rodiny, do přátel, do kolegů v práci… na investice do cenných papírů nebo nemovitostí přijde čas později, až budou ve výprodeji.
REKLAMA
Dluhopisy mohou krátkodobě přinést pár mizivých procent výnosu, ale dlouhodobě je to skrytá atomovka. Asi budu znít jako ohraná deska, ale jen blázen může dnes půjčovat vládě Spojených států peníze na deset let za tříprocentní úrok a ještě k tomu v dolarech. Přijatelnou alternativou mohou být australské dluhopisy, neboť v Austrálii jsou vyšší úrokové sazby, takže roční dluhopis nese cca 4,5 % úrokový výnos. Navíc Austrálie je světlá výjimka na mapě „západního světa“ bez větší dluhové zátěže. Problémem je ale měnové riziko. V případě globální recese by měly klesnout ceny komodit, tudíž objem australských exportů, což by vedlo k oslabení australského dolaru.
Akcie jsou již půl roku v korekci a nelze vyloučit, že již nastal obrat trendu. Možná se v létě nebo na podzim dočkáme ještě poslední fáze růstu, ale možná taky bude koncem roku světová ekonomika znovu v recesi a akcie spadnou na poloviční cenu. Celkově akcie rozhodně nejsou levné, většina se obchoduje zhruba za patnáctinásobek ročních zisků firmy a to je dost. Není to žádná bublina, ale rozhodně nelze říct, že by akcie byly levné. S klienty nadále držíme akcie některých společností, z dividendových titulů upřednostňuji aktuálně utility (distributory vody, elektřiny, plynu) a mezi růstovými firmami soustředím nyní pozornost především na biotechnologie. Z každoměsíčně uveřejňovaných tipů nadále považuji za velmi atraktivní a vhodné k přikupování akcie RWE, Nokia a brazilské ocelářské firmy Gerdau. V žádném případě bych ale dnes nesázel na růst celého trhu.
Komodity jsou na stejné lodi s akciemi, respektive cyklické komodity (ropa, měď apod.) Přijde-li znovu globální recese, nebo dokonce skutečná ekonomická krize, poptávka po cyklických komoditách poklesne, a to zákonitě povede k poklesu cen. Výjimkou zůstává zlato, u kterého sice nelze vyloučit ze hry možnou korekci o 15 – 20 %, ale dlouhodobě si bude svou hodnotu uchovávat a čím větší bouře přijde, tím více poroste cena zlata. Specifické jsou zemědělské komodity, u kterých vše závisí na aktuální úrodě. Vzhledem k tomu, že loňská úroda byla velmi špatná a ceny zemědělských komodit za poslední rok dost podražily, nezdá se zde být velký potenciál dalšího růstu. I zde mám ale jednoho skrytého favorita, vlastně favoritku, a tou je rýže.
Nemovitosti v ČR zůstávají z mého pohledu stále předražené. Mám na mysli residenční nemovitosti ve větších městech. Starší domky kdesi na vesnici daleko od města drahé nejsou. Ale když se podívám na ceny bytů v Praze nebo v Brně nebo v jakémkoliv krajském městě, tak nevěřícně kroutím hlavou, jak může někdo za pár zdí v „králíkárně“ dát takové peníze. Ceny sice za uplynulý rok klesly odhadem o 10 %, ale to je málo. I fundamenty hovoří pro další výraznější pokles cen bytů.
Prvním je prosté srovnání poměru ceny bytu a ročních příjmů domácnosti s jinými okolními státy. Musíme na byt vydělávat déle než Němci, Rakušané, Poláci i Slováci. A troufám si tvrdit, že to není dáno nízkými příjmy, nýbrž předraženými byty. Druhým ukazatelem je absurdně nízká rentabilita pronájmu, kdy čistý roční výnos z nájmu bývá málokdy vyšší než 3 % z tržní ceny. I při podobně absurdně nízkých úrocích v bance je taková rentabilita mizerná a opět si troufám tvrdit, že to není nízkými sazbami za pronájem, ale předraženými byty.
Když si to shrneme, musím znovu zopakovat, že dnes nemá smysl bezhlavě investovat, jen aby nám peníze nezahálely na účtu. Radši buďte trpěliví a nechte peníze nějakou dobu teď zahálet a až se všude bude zase psát o krizi (a to se časem bude) a ceny akcií budou padat a lidé začnou propadat zoufalství, pak seberte odvahu a začněte nakupovat akcie. Jak se říká, trpělivost růže přináší, zvlášť když se spojí s odvahou jít proti proudu davu. A v mezidobí investujte hlavně do vztahů, neboť to je nejnávratnější ze všech investic.
Autor je ředitel FINEZ Investment Management
