Sněmovnu čeká souboj o provize z pojištění
Kvůli tomuto tématu už padl sociálnědemokratický náměstek ministra financí Martin Pros. Jeho odbor, který zákon připravoval, totiž původně regulaci dlouhodobě odmítal. A to jak na Legislativní radě vlády, kde regulaci chtěly přidat pojišťovny do Zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, tak na vládě samotné.
O regulaci provizí se na vládě pokoušela Česká národní banka, která ji formou přílepku hodlala prosadit rovněž do Zákona o pojišťovnictví, přestože tuto oblast legislativně upravuje Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích. Ten měl být projednáván souběžně se Zákonem o pojišťovnictví, ale kvůli řadě legislativních problémů jeho projednávání sněmovna odložila. Návrh ČNB nakonec v únoru vláda zamítla na základě záporného stanoviska Ministerstva financí a Legislativní rady vlády.
Přílepek
Jedním ze zásadních důvodů bylo, že taková regulace je v rozporu s Novým občanským zákoníkem, který otázku výše provizí ponechává na vůli smluvních stran. Uznávaný odborník na obchodní právo, profesor Jan Dědič, ve svém stanovisku pro LRV vyjádřil dokonce pochybnosti o ústavnosti takové regulace.
Poté, co se zákony dostaly do Sněmovny, přinesl sociálnědemokratický poslanec Ladislav Šincl pozměňovací návrh, který vrátil nápad pojišťoven na regulaci opět do hry. Pro jistotu jej dal do obou norem – jak o pojišťovnách, tak o zprostředkovatelích. Na rozpočtovém výboru pak Šinclův návrh podpořil i náměstek Pros. Kvůli nevysvětlitelnému názorovému veletoči jej vzápětí odvolal ministr Andrej Babiš (ANO).
„Zákon nemůže sloužit k omezování nabídky produktů na trhu, tím spíše těch, které podléhají regulaci podle práva EU. Právo na provizi upravuje NOZ a navrhovaná úprava není s tímto zákonem v souladu.“ – Stanovisko MF ČR
REKLAMA
Sněmovna tak bude nakonec projednávat normu, jejíž součástí je i přílepek k jinému zákonu. Tedy přesně to, co již před časem jako protiústavní zakázal Ústavní soud. To byl i jeden z důvodů, proč návrh odmítlo původně i MF. Ve svém tehdejším zamítavém stanovisku zmiňuje i další výhrady. „Nesouhlas. Jde o „přílepek“, neboť ZOPOJ (Zákon o pojišťovnictví) je normou veřejnoprávní a nemůže upravovat věci, které nesouvisí s předmětem ani s obsahem předkládané novely. Závěr tehdejšího stanoviska MF zní v kontextu následných událostí skutečně prorocky. „Z návrhu čiší snaha pojistných ústavů zákonně upravit to, co by mělo být součástí běžné obchodní dohody, a je velmi pravděpodobné, že se tyto snahy objeví i při projednávání v Parlamentu.“
Na koaliční radě, která se konala minulé pondělí, a kde se regulace provizí též probírala, část ministrů za sociální demokracii, údajně včetně premiéra, začala přehodnocovat své tři měsíce staré stanovisko, kterým vláda regulaci zamítla jako nesystémovou. Andrej Babiš byl dalším sociálnědemokratickým názorovým veletočem velmi podrážděn. Výsledkem jednání tak byl vznik tříčlenné komise, která má tento týden přijít s řešením. Pokud žádné nenajde, bude platit původní návrh Ministerstva financí – tedy bez regulace provizí.
Pojišťovnám na míru
Jedním z důvodů, proč se o regulacích začalo mluvit, je takzvané přetáčení smluv. Je pravdou, že nevýhodné přetáčení smluv poškozuje klienty. Výrazná část všech přetočených smluv padá ale na vrub samotných pojišťoven, především těch největších, které si regulaci ve sněmovně prolobbovaly, Jedná se o takzvané konverze, což jsou v podstatě obchodní kampaně zaměřené na plánovité přepojišťování klientů, často do nových, deklarovaně výhodnějších modelů pojistek. Háček je v tom, že nové pojistky mají posléze nižší garantovaný roční úrok. Česká pojišťovna tak například „přetočila“ téměř milion smluv z devadesátých let, které garantovaly úrok 7%. Nové pojistky mají úrok necelá tři procenta…Přitom toto skutečně neetické chování, které jde k tíži klientů, Šinclův návrh vůbec neřeší.
Návrh navíc nerozlišuje různé typy životních pojistek. Pokud totiž zprostředkovatel přesjedná klientovi pojistku pouze na krytí rizik za výhodnější produkt, třeba u konkurenční pojišťovny se stejným rozsahem krytí, jde o změny k dobru klienta, která jej obecně nijak nepoškozuje. Naopak, pokud dojde k přepojištění u pojistky s tak zvanou spořící složkou, je to špatně. Tomu také zákon i bez regulace provizí dostatečně čelí, například pokutami až do výše dvaceti miliónů korun.
REKLAMA
„Stačí si uvědomit, že poplatky jdoucí na úhradu provizí se nerovnají poplatky celkové, jež mohou být strženy bez omezení, a fasáda ochrany spotřebitele s velkým třeskem padá, a za ní se rozprostírá žíznivý chřtán ziskové marže pojišťovny.“ – Jiří Šindelář, USF
Navržená regulace provizí pojišťovacích zprostředkovatelů podle předsedy Unie finančního zprostředkování a poradenství (USF) Jiřího Šindeláře v konečném důsledku diskriminuje nezávislé finanční poradce oproti třeba zaměstnancům pojišťoven, jejichž odměny nikdo nestropuje, a nijak neomezuje samotné pojišťovny. „Je to příklad typického zneužití zákona k ochraně komerčních zájmů jedné skupiny podnikatelů, který v důsledku přinese především zakonzervování trhu, snížení konkurence a tlaku na ceny, ve prospěch velkých pojišťoven a přesně proti prospěchu zákazníků, v jejichž jméně je tato špinavá hra rozehrávána,“ kritizuje. Šindelář rovněž zpochybňuje tvrzení obhájců regulace, že se díky ní vrátí klientům miliardy korun. „Pozměňovací návrh obsahuje vějičku v podobě stropu na provizní poplatky, kterými může pojišťovna zákazníka zatížit v prvních letech trvání smlouvy. Potud se pozlátko třpytivě leskne. Stačí si však uvědomit, že poplatky jdoucí na úhradu provizí se nerovnají poplatky celkové, jež mohou být strženy bez omezení, a fasáda ochrany spotřebitele s velkým třeskem padá, a za ní se rozprostírá žíznivý chřtán ziskové marže pojišťovny.“ Na skutečnost, že návrh nezajišťuje, že při předčasném ukončení pojistné smlouvy s výplatou odkupného nevyplacená část provize nebude z částky odkupného odečtena, upozorňovalo rovněž Ministerstvo financí.
Pochybení jsou maximálně desítky
Centrální banka svůj návrh na zavedení regulace odměn odůvodňovala slovy o ochraně spotřebitelů „omezením nežádoucích praktik“. Jenže statistické údaje samotné ČNB o žádném masivním porušování zákona ze strany pojišťovacích zprostředkovatelů nesvědčí.
Dohled nad „pojišťováky“ a pojišťovnami přebrala ČNB od příslušného úřadu Ministerstva financí v roce 2006. V letech bezprostředně následujících se konstituoval pojistný trh, jak jej známe dnes. Pokud by se skutečně dostal do stavu, kdy vyžaduje takto bezprecedentní zásah státu do smluvních vztahů mezi soukromými subjekty, dalo by se očekávat, že úpravě předcházela nějaká zevrubná analýza současné právní úpravy, a zdůvodnění potřebnosti její novelizace. Případně, že nutnost akutní novely signalizuje například počet pokut a odebraných licencí, kterými se ČNB snažila napravit nesprávný kurz.
REKLAMA
Ještě v roce 2009 neevidovala banka žádnou pokutu, a pouhá tři zahájená správní řízení. V letech 2012–2013, pak hovoříme o maximálně deseti pokutách ročně. Pro trh, kde se pohybují tisíce subjektů, je to zcela zanedbatelné číslo.
Rozhodne koaliční komise
Zda nakonec s podporu rozpočtového výboru regulace projde, není jasné. Zatímco hnutí ANO a ministr financí trvá na původním, zamítavém stanovisku vlády, ČSSD je pro regulaci. Přestože před několika málo měsíci její ministři regulaci jednohlasně odmítli.
„Jedná se o dlouhodobý lobbing velkých pojišťoven, který je evidentně napsán podle rakouské zkušenosti „legislativním odborem“ jedné z nich,“ říká Šindelář, podle nějž u poradenských společností se zahraniční účastí lze očekávat arbitráže pro zmařenou investici, u většiny řadových zprostředkovatelů, kteří jsou živnostníci, pak likvidace činnosti. Unie je přesvědčena, že kromě nových požadavků na zprostředkovatele včetně zajištění objektivní informovanosti klienta, obsažených ve vládním návrhu novely, by trhu prospělo i zřízení registru smluv životního pojištění. Pojišťovny by si tak mohly vybrat, s kým chtějí spolupracovat. „To by však pro ně nebylo tak výhodné. Vyzvali jsme proto naše členy, aby oslovili poslance s upozorněním, že je zde návrh, který poškodí desítky tisíc českých podnikatelů. Jsem zvědav, zda poslanci dají přednost jim, anebo několika nadnárodním koncernům, které daně i zisky odvádějí do zahraničí,“ uzavírá Šindelář.
Článek vyšel v Ekonomickém deníku.
.