Pro zajímavost úroveň českého ratingu od S&P na úrovni AA- se tak výrazně přiblížila francouzské, resp. rakouské úrovni (AA+), přičemž z východoevropských členů E(M)U konkuruje české úrovni jen hodnocení prakticky nezadluženého Estonska. Slováci či Slovinci se z hlediska důvěryhodnosti svého vládního dluhu nemohou momentálně s ČR měřit. Inu není nad to, mít vlastní centrální banku, dluhy ve vlastní měně a tudíž disponovat možností je, pod rouškou tzv. nestandardních měnových a likviditních opatření, radikálně znehodnotit.
Co se týká samotných implikací snížení ratingu vybraných zemí eurozóny lze souhlasit s názorem, že trhy s tímto krokem do značné míry počítaly, což se odráželo v rizikových prémiích dotyčných dlužníků. Na druhou stranu není možné snížení ratingového hodnocení bagatelizovat, jak se o to pokoušeli v uplynulých dnech někteří evropští politici. Nejvíce přitom eurozónu mrzí snížení ratingu Francie a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, na finanční síle Francie byl postaven koncept záchranného fondu eurozóny EFSF, který měl mít nejlepší možný rating (AAA), neboť bude finančně kryt právě ekonomicky nejsilnějšími ekonomikami měnové unie.
Snížení ratingu Francie může brzy podlomit i špičkový rating fondu EFSF. Tím by se financování rozpočtů těch zemí měnové unie, které zcela ztratily přístup na finanční trhy, mohlo prodražit. Za druhé, snížení francouzského ratingu je politickou komplikací pro prezidenta Sarkozyho, který na jeho obraně částečně postavil svoji předvolební kampaň. Jeho konkurenti, kteří se ohánějí daleko populističtější rétorikou, teď budou mít po snížení ratingu jen další argument, proč by se Francie neměla ubírat cestou rozpočtové kázně. Výsledkem může být ještě větší napětí před dubnovými prezidentskými volbami, které vytlačí rizikové prémie Francie ještě výše.
Jan Čermák, analytik ČSOB