Rating eurovalu spadl ve stopách Rakouska a Francie z AAA na AA+. To znamená, že zachránci mohou shánět na trzích peníze dráž než doposud (i když Fitch i Moody’s zatím ponechávají nejvyšší hodnocení). Alternativou by bylo snížit celkovou palebnou sílu eurovalu a vylepšit si tím trochu důvěru mezi investory a agenturami. Už dnes je ale fond kritizován spíš za nedostatek volných prostředků. Euroval má dnes efektivně k dispozici 440 mld. eur, z čehož vyčerpal 44 mld. eur na Irsko a Portugalsko a přes 100 mld. eur by mělo být použito na druhý balík pro Řecko a řecké banky. Na případné intervence ve prospěch italského a španělského dluhu je tak už ve fondu málo peněz.
Navíc poslední plán pro Řecko není asi úplně posledním a náklady na pomoc nejslabšímu článku euro-klubu ještě porostou. Nejsilnější hlas v Evropě – německý – současně dost jednoznačně odmítá další navyšování prostředků v eurovalu. Zdá se tak, že v tuto chvíli je německou prioritou co nejrychleji zřídit nový fond (ESM). Ten nebude fungovat na principu společných záruk, ale na reálných příspěvcích členských zemí (splaceném kapitálu). Výhodnější je, že fond se splaceným kapitálem není tolik ohrožen snižováním ratingů členských zemí eurozóny. Na druhou stranu ale jeho založení nastartuje složitý ratifikační proces ve všech zemích eurozóny…, který se může zaseknout prakticky kdekoliv. S tím, jak porostou náklady krize pro Německo a Francii, budou obě země také stupňovat tlak na soukromé věřitele, aby v případě Řecka kývli na vyšší oběti. Ani to nebude nic jednoduchého, jak ukazuje poslední krach jednání mezi Athénami a IIF (sdružení finančních institucí). Pravděpodobnost neřízeného bankrotu Řecka tak dál pozvolna roste.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
