Na prvním místě je zapotřebí věnovat víc pozornosti úklidu po realitní bublině ve finančním sektoru. Španělská realitní bublina splaskává daleko pomaleji než irská nebo americká – zatímco v USA ceny nemovitostí od vrcholu spadly o 30 %, ve Španělsku pouze o 15 %.
Banky váhají s prodeji nadhodnocených nemovitostí a přiznáváním skutečných ztrát, protože mají malé kapitálové záruky od státu a budování kapitálových polštářů z jiných zdrojů (vlastních zisků, z trhu) je v tuto chvíli velice složité. Bez dalšího propadu cen nemovitostí ale těžko z trhu zmizí přebytečná nabídka volných domů a bytů a stavebnictví bude dál brzdou HDP i zaměstnanosti. V tuto chvíli pokračující propad stavební výroby brzdí HDP zhruba o 1 procentní bod ročně.
Za druhé, je pravděpodobně zapotřebí, aby se Madrid i Brusel smířily s pomalejším návratem k vyrovnaným rozpočtům. Poté, co Španělé v roce 2011 přestřelili, a deficit dosáhl 8,5 %, může technokratický tlak na snížení deficitu pod 3 % HDP do roku 2013 tlačit ekonomiku do hluboké recese znesnadňující soukromému sektoru strukturální změny. Navíc může vládu odvádět od reforem zlepšujících růstové vyhlídky (především trh práce) a podporující strukturální změny potřebné k adaptaci na život po realitní bublině. V neposlední řadě je nutné, aby se ECB smířila s vyššími inflačními tlaky v jádru eurozóny (především v Německu), jinak by tlačila Španělsko a všechny spořící periferie do deflační spirály. Tisková konference po posledním zasedání ECB ale ukázala, že vyšší německá inflace je pro ECB zatím tabu…
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny