Text na obrázku níže má za cíl jediné, strašit ty, kteří se odhodlají spořit si na důchod jiným způsobem, než prostřednictvím průběžného penzijního systému vedeného státem. A jde o Pokud bychom se podívali do nedávné historie a směrem na jihovýchod, můžeme konstatovat, že podobný dopis v budoucnu není až tak nereálný. Jeho odesílatelem by však klidně mohl být tehdejší předseda vlády, který se rozhodne zalepit díry v rozpočtu právě penězi ze soukromých penzijních fondů, jako například před dvěma lety v Maďarsku.
Je až zarážející, jak se různí názory na výhodnost, respektive nevýhodnost nových pilířů v důchodovém systému a kolik emocí důchodová reforma vlastně vyvolává. Před jejím přijetím byl problém zejména s tím, že se protahuje, dnes po jejím přijetí je zase trnem v oku. Je téměř jasné, že pokud dojde ke změnám na čele vládnoucí garnitury, tlak na její omezení, nebo rovnou zrušení, podobně jako u východních sousedů, bude enormní.
Autoři vtípku, podobně jako dnešní opozice a všichni ti, kdo spoření prostřednictvím nových fondů kritizují, počítají s tím, že stát se o peníze příštích důchodců umí postarat mnohem lépe, a že z jeho strany žádné podobné „nedorozumění“ nehrozí. Spoléhat se ale v důchodu výhradně na stát rovněž není žádné terno. Vzhledem k tomu, jak dnes státy hospodaří se svými prostředky a jak se vyvíjí demografická situace, se v budoucnu klidně můžeme dočkat toho, že po nějaké důchodové, nebo nedej bože měnové reformě dočkáme podobných pozdravů také od státu (možná až poté, co stát obere lidi o peníze v soukromých fondech). Akorát možná budou kratší, protože bude stačit napsat, že letadlo ztoskotalo. Ať už půjde pouze o státní příspěvek ve třetím pilíři, nebo o všechny peníze v systému. Ti, kdo obhajují státní důchod, argumentují většinou solidaritou systému, ale měli by si uvědomit, že solidarita nebyla tím, co vedlo k založení průběžného systému a nebude ani tím, co zabrání jeho zániku.
Lidé by měli mít na výběr, jakým způsobem si budou spořit na důchod a čím více možností budou mít, tím lépe. Někdo nechá všechno na stát, protože se domnívá, že jej stát neokrade. Budiž. Někdo si bude spořit, ale s příslibem státní podpory, která ale v budoucnu nemusí být vůbec jistá, podobna jako například u stavebního spoření. A někdo pak může ukládat své prostředky také do fondů, které mu mohou (ale nemusí) přinést zajímavější výnos, než „povinně neprodělečné“ konzervativní fondy. Druhý pilíř důchodového systému není dokonalý, ale lidé si mohou odkládat peníze na důchod i jinde, vybrané produkty nemusí být součástí státního penzijního systému. Takových produktů je dnes na trhu poměrně dost. Základním principem rozdělení do více nástrojů by kromě určité diverzifikace mělo být také naučit lidi přijmout zodpovědnost za vlastní peníze a nespoléhat se pouze na stát, který nemusí být za každých okolností tím nezdolným pilířem, který dokáže vyřešit všechny naše problémy. A zodpovědní lidé, kteří jsou schopni se rozhodovat sami za sebe jsou nejspíše trnem v oku těm, kteří by z občanů nejraději měli stádo ovcí bez vlastního názoru a odpovědnosti.
