Spotřebitelé nevědí, na koho se obrátit v případě problémů s lichvou

Průzkum, který pro Navigátora bezpečného úvěru realizovala agentura GfK potvrzuje, že lidé téměř nevědí, kde hledat pomoc a ochranu před lichváři. Spotřebitelé, dle výsledku průzkumu, nesmyslně očekávají pomoc a řešení situace u organizací, jako je například SOS – Sdružení ochrany spotřebitelů, nebo u Ombudsmana.

„Ačkoli by se dle průzkumu mohlo zdát, že znalost subjektů kontroly je na slušné úrovni, když více než třetina respondentů dokázala uvést dvě až tři instituce, na které se, podle svého názoru, mohou obrátit v případě potřeby, podíváme-li se na to, koho uvedli, zjistíme, že není důvod k optimismu,“ uvedl jeden z autorů projektu Navigátor bezpečného úvěru, profesor Univerzity Karlovy a člen vládního NERVu, prof. Michal Mejstřík.

Spotřebitelé se totiž obracejí především na organizace a instituce, které nejsou oprávněny provádět příslušnou kontrolu, případně udělovat sankce za porušení zákona. „Lidé pak často mají, bohužel, pocit, že jejich situaci nikdo neřeší a že podobné podvodné či neetické jednání projde bez trestu,“ doplňuje Mejstřík. To paradoxně nejvíce pomáhá právě těm, kdo pravidla porušují. Spotřebitelé totiž na snahu bojovat s nimi následně abdikují s tím, že to „stejně nemá cenu“.

„Osobně oceňuji aktivity, kterým se SOS – Sdružení ochrany spotřebitelů a podobné organizace dlouhodobě věnují, spotřebitelé by ale měli vědět, že to není instituce, na kterou se v případě problémů s úvěrem mají obrátit,“ vysvětluje profesor Mejstřík. Lidé často také uvádějí, že „společnost či sdružení garantující kontrolu kvality by byla vítanou novinkou na trhu“. A to je právě důkaz špatné znalosti celé toto oblasti. Relevantní instituce v České republice totiž působí, dohled konají a spotřebitelé se na ně mohou obracet.

Dozor nad dodržováním zákona č. 321/2001 Sb. O některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a pravidel v něm stanovených provádí téměř výhradně Česká obchodní inspekce (ČOI). Kromě dohledu nad dodržováním tohoto specifického zákona mají spotřebitelé možnost se na ČOI obrátit také v případě, kdy dochází k porušování obecných práv spotřebitele (například při podezření na nekalé obchodní praktiky). Podnět na ČOI je možné podávat on-line formou na webu www.coi.cz. Česká národní banka (ČNB) provádí dohled pouze u těch organizací, které poskytují spotřebitelské úvěry, zároveň ale realizují také další činnosti, které již ČNB dozoruje (například platební služby).

^REKLAMA

Spotřebitelé mají také možnost obrátit se na institut Finančního arbitra. Ten v oblasti spotřebitelských úvěrů rozhoduje spory, pokud jsou splněny další podmínky uložené zákonem o finančním arbitrovi a dalšími právními předpisy, mezi spotřebiteli a věřiteli, nebo zprostředkovateli. K podání návrhu je možné využít Průvodce podáním návrhu nebo formulář dostupný na stránkách www.finarbitr.cz.

Existuje také větší množství různých nestátních a neziskových organizací, na které se spotřebitelé mohou v případě potřeby obrátit (například Asociace občanských poraden či Poradna při finanční tísni). Většinou tak ale mohou činit až v případě, kdy již mají spotřebitelský úvěr uzavřený a narazí na problémy ze strany poskytovatele. „Stále zůstává jako hlavní pravidlo úvěr neuspěchat, pečlivě pročíst jeho podmínky, případně si vzít smlouvu domů a v klidu ji prostudovat s dalšími lidmi. Nic nepodepisovat na místě, nebrat si úvěry přes telefon či na ulici,“ varuje profesor Mejstřík. Ideální cestou, jak se vyvarovat budoucím problémům s úvěrem je pečlivě vybírat, u koho si jej vezmeme. Podle zjištění Navigátoru bezpečného úvěru jsou nejlepší cestou takzvané nebankovní značkové společnosti a banky.