Digitalizace proniká i do středně velkých firem v Česku. Mohou těžit z flexibilního řízení či sdružování v inovačních hubech

Digitalizace, robotizace či Průmysl 4.0 jsou pojmy, které jsou v tuzemsku často spojovány zejména s největšími průmyslovými podniky. Právě pro ně je totiž díky časté návaznosti na zahraniční kapitál či know-how mateřské společnosti celková digitalizace snazší. V posledních letech se však uvedené pojmy čím dál častěji spojují i se středně velkými firmami v českém průmyslu s maximálně 250 zaměstnanci. „Pro firmu s menším počtem zaměstnanců je investice do komplexní digitalizace sice nákladnější, ale díky úzkému managementu se pro takovou modernizaci může rozhodnout prakticky okamžitě. I samotné zavádění je pak rychlejší a jednodušší,“ upřesnil Ivo Winkler, vedoucí technické oddělení společnosti Enbra.

Tento pohled sdílí i prezident Elektrotechnické asociace Jiří Holoubek. České podniky, které jsou součástí velkých nadnárodních korporací, mají podle něj v jistém ohledu výhodu v tom, že jim jejich datovou kulturu, a tedy i jednotlivé kroky digitální transformace předepisují jejich zahraniční centrály. „V mnoha případech je to ale proces zdlouhavý a do jisté míry těžkopádný a díky tomu velmi často nereflektuje nejnovější trendy, například při implementaci umělé inteligence ve vnitropodnikových procesech. Z tohoto pohledu je realizace digitální transformace ve středně velkých firmách jednodušší,“ sdělil Holoubek.

Určitou překážkou pro velké firmy pak může být i lpění na klasických principech. „Pozorujeme to u velkých společností nejen v našem regionu. Dávají přednost tradici před modernizací, což je brzdí. Naopak středně velké firmy jsou v tomto směru často odvážnější a vidí v digitalizaci potenciál dalšího růstu,“ řekl Jan Malysz ze společnosti Lomax.

Simulace výrobků či testování výrobního provozu

^REKLAMA

Podle Tomáše Kubaly z INDUSTRY CLUSTERU 4.0, který zaštiťuje Regionální hospodářská komora Brno, se digitalizace u středně velkých průmyslových firem v Česku promítá zejména v investicích do informačních systémů a jejich integrace s tokem výroby. „Sběr dat z výroby, sledování stavu strojů, zakázek i výkonu operátorů, dále pak následné vyhodnocování dat a využití pro plánování výroby a systému kvality. To vše jsou logické a nezbytné kroky, které musí firmy učinit, aby udržely svou konkurenceschopnost a splnily tak nové požadavky a nároky svých klíčových odběratelů,“ uvedl.

Digitalizace podle jiných odborníků nachází nejčastější využití v oblasti návrhu a simulace výrobků, či následného plánování a testování výrobního procesu. „Již od počátku vývoje mohou být vlastnosti simulovány ve virtuálním prostředí, využívány jsou digitální dvojčata výrobků a výroby. Významný přínos představují dále chytrá zařízení, která pomáhají prostřednictvím monitoringu, například opotřebení stroje, předcházet výpadkům ve výrobě a celkovému plánování výrobního procesu,“ řekl Jiří Fuchs z platformy CTIT.

Podle odborníků se přitom z hlediska inovací dovedou posouvat vpřed nejen středně velké, ale i menší tuzemské průmyslové společnosti. „U středně velkých českých firem, a co je potěšující, tak stále častěji i u těch malých, se z hlediska inovací setkáváme často například s jednoznačnou digitální identifikací vstupního materiálu, polotovarů a postupně dokončovaného produktu,“ sdělil Holoubek. Právě to je podle něj jeden z předpokladů zavedení pokročilejší automatizace výroby, jejího zeštíhlování a zejména kustomizace produktu pro konkrétního odběratele.

Digitalizace jako dílčí záležitost

^REKLAMA

Objevují se však také názory, že středně velké průmyslové firmy nevyužívají potenciál digitalizace naplno. „Firmy v oblasti digitalizace nasazují spíše částečná řešení. Vidíme podniky, které pracují více na zavádění systémů plánování výroby, jiné společnosti se zaměřují na sledování stavu svého zařízení a zvyšování efektivity, další nasazují robotizaci. K využití celého potenciálu konceptu digitalizace však v tuzemském prostředí zatím spíše nedochází,“ řekl Jiří Bavor ze společnosti Siemens. Podle něj spočívá digitalizace zejména v propojování různých procesů, systémů, dat a informací ve firmě. Snahu zavádět spíše dílčí opatření potvrzují i zástupci firem. „Z hlediska digitalizace jsme se za poslední rok uchýlili k více než desítce menších vylepšení, které však pomohly k výraznému zkrácení dodací doby našich výrobků, a to v některých případech až o 3 týdny,“ uvedl Malysz.

Kromě vlastní digitální iniciativy mohou středně velké průmyslové firmy využít i podpory různých organizací. Především malým a středním firmám mohou pomoci v této oblasti například Digitální inovační huby. „Jedním z hubů, který disponuje i vlastní infrastrukturou Testbedu pro Průmysl 4.0, je i Národní centrum Průmyslu 4.0, které sdružuje akademické a průmyslové partnery. Dobrou volbou jsou i regionální inovační centra,“ řekla mluvčí Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT Alena Nováková.

Lídrem je automobilový průmysl či potravinářství

S digitalizací úzce souvisí také takzvaný internet věcí, další dílčí aspekt, díky kterému mohou firmy rozvíjet své možnosti. „Zatím platformu internetu věcí využíváme v případě budování systémů dálkových odečtů vody, díky kterým je možné spotřebu sledovat v reálném čase. V příštích letech ji pak hodláme zařadit i do firemních procesů a výrazně je tak zjednodušit,“ sdělil Ivo Winkler.

Podle Bavora lze přitom jako nejpokročilejší odvětví z hlediska digitalizace označit automobilový průmysl. “Důvodem je zejména velký konkurenční tlak. Jsou tam také již běžně zavedené systémy jako dodávky Just in Time – a to bez využití digitalizace prostě nejde,“ řekl. Automobilový průmysl jako lídra z hlediska digitalizace v Česku zmínil i Kubala. „Také podniky z potravinářského průmyslu jsou s digitalizací ve spojitosti s pokročilou automatizací daleko. Velký potenciál digitalizace skýtá i pro podniky s vlastním vývojem. Těchto firem u nás není bohužel významnější podíl, i když situace se pomalu mění a doufejme měnit bude. Jen tak se naše průmyslová výroba transformuje k vyšší přidané hodnotě,“ uzavřel Kubala.