Je opravdu třeba pracovat 40 hodin týdně?

Prioritami ČMKOS je zkrácení pracovního týdne ze 40 na 37,5 hodin, tedy každý den o půl hodiny kratší pracovní doba. Podle jejich průzkumu 77 % firem, kde odbory působí, již kratší pracovní dobu zavedlo. V Česku pracují zaměstnaní průměrně 40,1, zaměstnanci 39,3 a OSVČ 44,1 hodiny týdně.

Co na to stát?

Z rozhodnutí státu se například Francie snížení pracovní doby dočkala dvakrát. Nejdříve byl v roce 1982 snížen počet hodin ze 40 na 39 a následně v roce 2000 na 35 hodin týdně. Ve Švédsku byl zase v 80. letech snížen počet pracovních hodin o 5 procent. V Portugalsku byla, po vzoru Brazílie a Ontaria, v roce 1996 zkrácena pracovní doba ze 44 na 40 hodin.

Co na to firmy?

^REKLAMA

Ještě dříve ke zkrácení pracovní doby docházelo z iniciativy jednotlivých společností. Už v roce 1926 Henry Ford plošně zavedl 5denní pracovní týden a v roce 1930 W. K. Kellogg 6hodinové pracovní dny v továrně v Michiganu. Ve Švédsku aktuálně probíhají lokální experimenty s šestihodinovým pracovním dnem ve zdravotnictví.

Jaké jsou (teoretické) výhody?

• Má se za to, že konec dlouhé práce by měl dobrý vliv především na stres, protože nesnesitelně dlouhé přesčasy nebo naopak depresi navozující nezaměstnanost by se
• Kratší práce může vytvořit nová pracovní místa a teoreticky se může snížit nezaměstnanost.
• Mohl by se zmírnit negativní dopad automatizace výroby.
• Zvýšila by se produktivita především vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a placené zaměstnání i neplacená domácí práce a péče by se rovnoměrněji rozdělila mezi rodiče.
• Starší by se dokázali lépe zapojit a bylo by více volného času na lepší péči o stárnoucí rodiče.
• Přesun ke kratší práci by prolomil zaběhnutý cyklus „život pro práci, práce pro příjem, příjem pro spotřebu“.
• Práce by se rozprostřela férověji napříč pracující populací a snížil by se počet katastrof v důsledku přepracovanosti zaměstnanců.

Jaká jsou negativa?

^REKLAMA

• Zkrácení pracovní doby nutně nemusí mít dopad na nezaměstnanost, pro firmy i zaměstnance je totiž jednodušší využívat přesčasy, i když za vyšší hodinovou sazbu.
• Případný růst mzdových nákladů působí proti růstu zaměstnanosti.
• Při nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po práci může navíc dojít k opačnému efektu, tedy k poklesu ekonomiky a zaměstnanosti.
• Zkrácení pracovní doby není proto efektivním nástrojem boje proti nezaměstnanosti.
• Administrativní zkrácení pracovní doby nemusí nutně znamenat dlouhodobé snížení odpracovaných hodin.
• Zkrácení pracovní doby se dá obejít přes přesčasy a pozitivní dopad nemusí být žádný.
• Pracující pod hranicí chudoby jsou placeni od hodiny, takže jim kratší pracovní doba bere možnost se z chudoby dostat.
• Vývoj národohospodářské produktivity práce (na odpracovanou hodinu, ale i na osobu) by se po administrativním zkrácení pracovní doby výrazně nezměnil.

Co je potřeba udělat?

• Pro zaměstnavatele je levnější zaměstnat jednoho přepracovaného zaměstnance než dva na poloviční úvazek, a to kvůli nákladům na sociální a zdravotní pojištění.
• Zaměstnavatele je třeba ocenit, ne trestat za zaměstnávání více zaměstnanců.
• Zdanit práci ne podle jednotlivce, ale podle odpracované hodiny.
• Snížit náklady práce, ČR má jedno z nejvyšších zdanění práce v EU. Násilné zkrácení pracovní doby už by byla na naše firmy další neúnosná zátěž, pokud se také nesníží zdanění.
• Stát by měl usilovat o snížení pracovní doby velmi opatrně a zároveň aktivně nabídnout tréninkové programy. Firmám by se měla ponechat flexibilita.
• Koordinace v rámci většího ekonomického celku, tedy například na úrovni EU.
• Zlepšit podmínky OSVČ (například snížením byrokracie), protože obecně pracují déle.
• Zabránit poklesu hodinové mzdy, navýšit limity na přesčasy a zaručit, aby byly lépe ohodnoceny.

Dbát na to, aby se posílila necenová konkurenceschopnost produkce v české ekonomice.

Jak se to osvědčilo ve Francii?

• Zvýšení obratu na trhu práce (propuštění & najímání) a přechodně i zaměstnanosti (navýšení volných pracovních míst), krátkodobé zvýšení zaměstnanosti podpořené končící expanzí.
• Zvýšení přesčasů a „více úvazků“ u mužů.
• Růst mezd zrychlil (více mužům; ale z vyšších příjmových skupin se později častěji propouštělo).
• Trvalejší zrychlení růstu jednotkových mzdových nákladů, což zesílilo tlak na cenovou konkurenceschopnost francouzských produktů na zahraničních trzích.
• Po roce 2002 počet odpracovaných hodin opět roste.
• Viditelnější efekt zkrácení pracovního týdne ve velkých společnostech (slabší u malých firem).

„Ten, kdo pracuje s mírou tak, aby mohl pracovat trvale, se nejen udržuje zdravý déle, ale v průběhu roku vykoná největší množství práce.“

Adam Smith (1776)