Macronova Francie zažívá zotavení, nestíhá v robotizaci a v produktivitě práce

Emmanuel Macron má štěstí. Zatím nic moc nedokázal, a přesto ekonomická situace vypadá poměrně utěšeně. Poprvé od roku 2011 tu je silný růst HDP (1,8 % v roce 2017) a v podstatě všechny ekonomické ukazatele sledují pozitivní trend. Výrobní sektor představující 10 % hrubé přidané hodnoty roste zejména díky vysoké zahraniční poptávce. Dobře vypadá také blízká budoucnost. Průzkum INSEE o celkových předpokladech výroby je na nejvyšší úrovni od října 2000, což je velmi dobré znamení pro investice a zaměstnanost.

Francouzská zaměstnanost zažívá zotavení

Ve Francii sledujeme také pomalý pokles nezaměstnanosti, který se týká všech skupin obyvatelstva, avšak nejvíce mladých lidí pod 25 let (kde však nezaměstnanost zůstává stále velmi vysoká). Nejdůležitějším ukazatelem pro analýzu trhu práce je míra zaměstnanosti, která je nyní na nejvyšší úrovni od roku 1980. V tuto chvíli představují vytvořená pracovní místa většinou smlouvy na dobu určitou, což naznačuje určitou křehkost tohoto ekonomického zotavení. Obecně se počítá, že ve Francii pro snížení nezaměstnanosti stačí ekonomický růst kolem 1,7 %, avšak neměli bychom očekávat významnější pokles ve středním období, protože ekonomika musí absorbovat vysoký počet nově vstupujících účastníků trhu práce (cca 750 000 osob ročně).

^REKLAMA

Schodek obchodní rozvahy dosáhl v roce 2017 60 mld. eur

Obchodní rozvaha Francie nám připomíná, že dokonalost je nedosažitelná. Problémy obchodní bilance započaté před 17 lety pokračují i přes přijatá opatření na podporu konkurenceschopnosti země a snížení mzdových nákladů. V roce 2017 dosáhl schodek 60 mld. euro. Největší vliv na tento schodek má pokles průmyslové výroby od roku 2000.

Hlavním ekonomickým problémem Francie je skutečnost, že vyšší růst HDP nevyhnutelně vede k vyššímu dovozu spotřebního zboží a nástrojů, které Francie už nevyrábí. Jinak řečeno, restart ekonomiky obvykle podpoří i růst HDP u obchodních partnerů – v tomto případě hlavně Německa. Snížení mzdových nákladů bylo očividně nezbytné, ale v Saxo Bank se obáváme, že je to předem prohraný boj. Vždy se totiž objeví jiná země, která dokáže vyrábět zboží střední kvality za nižší cenu než Francie. Co Francie potřebuje nejvíce, je posun ke „znalostní ekonomice“ a vyšší produktivitě.

Vývoj indexu CAC 40: Vypadá to dobře!

^REKLAMA

Pokud jde o francouzský kapitálový trh, dynamika domácích makroekonomických ukazatelů se nemění. Expanzivní monetární politika dokázala zapůsobit na index CAC 40 a pomohla zrušit dlouhodobý klesající trend. I přes politické napětí v prvním semestru vyvolaném rizikem zvolení Mélenchona nebo Le Penové, vykazuje index CAC 40 od ledna 10% zvýšení a rok 2017 zřejmě ukončí nad hodnotou 5 400. V krátkém období by však tento index mohl vykázat konsolidaci. Po čtyřech po sobě jdoucích týdnech zvyšování potřebuje trh pauzu předtím, než se opět pohne vzhůru. Říjen může být tím správným měsícem pro konsolidaci, protože je obvykle velmi volatilní a v tuto chvíli je na trhu značný politický neklid.

Macronova zásadní daňová reforma: zavedení plošné 30% daně na kapitálové zisky

Všímavý znalec francouzské politické scény ví, že v republikánské tradici nová vláda zruší veškerá opatření předchozího kabinetu. A také vytvoří nové daně. Macron hodlá tuto tradici dodržet a začal vytvářet či měnit povinné odvody a vytvářet nové daňové kličky v rekordní částce 100 mld. euro. Dlouhý seznam nových opatření zahrnuje výjimku z domovní daně pro 80 % domácností, snížení daňové sazby pro firmy z 33 % na 25 %, vyšší zdanění tabákových výrobků a energií, změnu daně z bohatství a především zavedení plošné daně na kapitálové zisky ve výši 30 %. (Současná daňová sazba na kapitálové zisky je ve Francii na 40 %, v USA na 28 % a v Itálii a Německu na 26 %.)

Zavedením plošné daně hodlá Emmanuel Macron stimulovat inovace podle švédského vzoru a současně podpořit základní jmění francouzských firem, zejména malých a středních podniků. Ekonomický dopad zatím není jasný, ale už nyní je vidět, že jde o krok správným směrem. Jak před pár lety při našem setkání poznamenal bývalý guvernér polské centrální banky Marek Belka, „daňová sazba ve Francii je v podstatě znárodnění, snad ani Sověti nezašli tak daleko“.

^REKLAMA

Revoluční mandát Emmanuela Macrona

Emmanuel Macron je prvním francouzským politikem, který představil rozumný program strukturovaných ekonomických změn. Při svém projevu k Evropě na pařížské Sorbonně skvěle shrnul ekonomické výzvy pro EU: robotizace, změny klimatu, digitalizace, optimalizace daní pro GAFA (Google, Apple, Facebook, Amazon), revoluce v zelené energii, kybernetická bezpečnost. Dohoda Macrona s Merkelovou je velmi jednoduchá: „Zavedu reformy ve Francii, ale Německo musí souhlasit s pokračováním budování Evropy.“

V tuto chvíli nabízí Macron solidní růst HDP dobrý prostor pro reformy, protože negativní dopad liberalizace na nejvíce znevýhodněné a zranitelné skupiny obyvatelstva bude nižší než za krize. Francouzské ministerstvo financí však před dvěma týdny spustilo poplach zjištěním, že potenciální růst HDP ve Francii pro období 2017 – 2020 byl revidován na pouhých 1,25 % oproti původním 2 % před krizí. Je dobře známé, že pokud nedojde k realizaci reforem, růst HDP se nakonec sladí s potenciálním růstem.

Pohled očima Saxo Bank

Podle nás by mělo být Macronovým ekonomickým cílem provést revoluci ve francouzské ekonomice- Průměrná roční úroveň produktivity v poslední dekádě byla ve Francii 0,45 % ve srovnání s 0,76 % v Německu, což je příliš málo na to, aby se zvýšil potenciální růst a aby tak bylo dlouhodobě možné vyplácet důchody a udržovat velkorysý systém zdravotnictví.

Francie musí svou ekonomiku modernizovat a přijmout trend směřující k robotizaci. Podle IFR (Mezinárodní federace robotů) bude v roce 2019 podíl Francie na světové nabídce 1,08 %, ve srovnání s 2,1 % u Itálie, 6 % pro Německo a 38,6 % pro Čínu. Francie si nemůže dovolit nevyužít probíhající technologické revoluce. Bohužel však nízká úroveň podnikatelských investic nenabízí moc prostoru pro optimismus. Francie se ráda vnímá jako technologická velmoc, ale její růst se v poslední době zakládal hlavně na nekvalifikované práci ve službách.

Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži