Trhy si zvykly na dlouhodobě nízké úrokové sazby, což vedlo k nárůstu veřejných a soukromých dluhů na 57 bilionů USD v letech 2008 až 2015. Prudký nárůst veřejného dluhu představuje téměř polovinu tohoto růstu. Je to výsledek fiskálního stimulu a opatření přijatých na záchranu celosvětového bankovního systému. V nejvyspělejších zemích vzrostla rovněž zadluženost domácností, s výjimkou USA, kde se finanční situace domácností zlepšila v důsledku nesplácení hypotečních úvěrů na bydlení.
Fed si je vědom, že příliš rychlý a příliš vysoký růst úrokových sazeb by mohl mít následky podobající se odpálení nukleární bomby. Celý systém by se mohl zhroutit a není vůbec jisté, že by centrální banky tentokrát byly schopny požár uhasit. Jejich úderná síla se zmenšila, protože jejich účetní rozvahy jsou vystaveny vlivu fluktuací trhu a jejich důvěryhodnost výrazně utrpěla, protože jimi přijatá opatření nepřinesla posílení ekonomiky.
Návrat finančního přebytku
Stejné chyby, které vedly k finanční krizi, se nyní po celém světě znovu opakují. Přístup k úvěrům, který byl určitou dobu ztížen, je opět usnadňován, což vede k nadměrné zadluženosti a spekulativním bublinám. Ve Spojených státech mohou klienti, kteří nakupují poprvé, získat úvěry pokrývající až 97 % hodnoty jejich nákupu. Ve Spojeném království se trh s bydlením ubírá stejným směrem díky programu na podporu prvního nákupu, který byl zaveden v roce 2012. Program se setkal s takovým úspěchem, že polovina hypotečních úvěrů náleží klientům nakupujícím poprvé. Takový podíl se nevyskytl od roku 2000.
Ambice Davida Camerona učinit ze Spojeného království zemi vlastníků se blíží naplnění. Snazší přístup k úvěrům, zejména pro zájemce nakupující poprvé, byl systematicky využíván jako politická odpověď, jež měla uspokojit všechny ty, které globalizace opomenula.
REKLAMA
Během posledních 20 let pouze dvě části světové populace zaznamenaly růst svých příjmů: Číňané a horní jedno procento. Na druhé straně spektra se nachází střední a pracující třída v západních zemích a chudší občané, pro které má rostoucí objem obchodních výměn a odstranění opatření omezujících obchodování jen nepatrný ekonomický přínos.
Stagnující příjem je přinutil půjčovat si za atraktivní sazby, aby si udrželi svůj životní standard, který dosud zajišťoval sociální smír. Tato záplata, kterou politické autority objevily, je však klamná. Pokud by došlo byť jen k mírnému zvýšení úrokových sazeb, nejméně stabilní domácnosti nebudou schopny splácet své dluhy, což bude mít negativní dopad na poptávku a ekonomickou aktivitu.
Rostoucí příjmová nerovnost
I kdyby evropský HDP v následujících letech rostl o 2 % ročně, což by vedlo k poklesu nezaměstnanosti, byl by tento růst jen krátkodobým úspěchem, neboť finanční systém nebyl ve skutečnosti vyčerpán a nezačal žádný opravdový boj proti nerovnosti. Žijeme uprostřed obrovské spekulativní bubliny, možná větší než v roce 2007, která je výsledkem vzestupu stínového bankovnictví a kvantitativního uvolňování ze strany centrálních bank.
REKLAMA
Můžeme poděkovat ekonomovi Thomasovi Pikettymu za to, jak si utahuje z postavy rentiéra, podobně jak to před desetiletími dělal John Maynard Keynes, ale jeho dlouhodobá analýza opomíjí nerovnoměrné rozdělení příjmů, a to navzdory skutečnosti, že tato situace dostatečně vysvětluje minulou krizi i krizi, k níž právě směřujeme.
V období 1914–1950 došlo k bezprecedentnímu snížení příjmové nerovnosti, avšak tento vývoj se následně prudce zastavil. Mzdový rozdíl mezi těmi, kteří mají přístup ke znalostem a technologii, a těmi, jejichž vědomosti nejsou dostačující pro vysoce kvalifikované pracovní pozice, se zvětšuje a bude se nadále zvětšovat s postupnou digitalizací a robotizací ekonomiky. Tato zvyšující se příjmová nerovnost vysvětluje, proč poptávka, která je ve vyspělých ekonomikách tradičním podpůrným faktorem, již nestačí k opětovnému nastartování růstu.
K dispozici není žádné rychlé řešení, které by podnítilo lepší rozdělení bohatství. Všichni vědí, že udržovat déle nízké úrokové sazby není řešením. Je to jen vytváření podmínek pro další finanční krizi. Z tohoto pohledu si rozhodně musíme zvyknout na to, že kapitalismus bude zažívat stále častější dramatické změny, vzhledem ke skutečnosti, že domácnosti nejsou připraveny akceptovat omezení svého konzumu a že politici se zdráhají zaměřit na klíčové problémy.
Christopher Dembik, ekonom, Saxo Bank
