Odborníci se shodují: i rychlé dílčí změny v systému dávek lidem pomohou

Projekt Neviditelní vstupuje do další fáze. „Po důkladné analýze životní situace jednotlivých skupin Neviditelných a navržení opatření pro ně samotné přichází na řadu snaha o zlepšení systému sociální podpory. Otevíráme tedy diskusi se zástupci státní správy a neziskovými organizacemi, které pracují s Neviditelnými přímo v terénu,“ říká Kateřina Jarošová, manažerka projektu Neviditelní. Jako základ pro tuto diskusi provedli analytici z CETA šetření mezi odborníky z neziskové a akademické sféry s cílem zmapovat slabá a silná místa systému sociální podpory. Z tohoto šetření vyplynulo několik oblastí, které je třeba zlepšit. Terénní pracovníci pak přidali naprosto relevantní zkušenosti na základě konkrétních situací jejich klientů:

Nepřehlednost systému sociální pomoci pro žadatele

Lidé, kteří zažívají krizi nebo složitou životní situaci, mají omezené vnímání. Soustředí se jen na část dění kolem nich. Je proto nutné významně zvýšit hlavně informovanost samotných žadatelů. „V současné době lidé ani nevědí, o co si mohou požádat. Zejména seniorům by s tím mohli pomáhat sociální pracovníci ve spolupráci se sestrou praktického lékaře. To bylo dříve absolutně běžné. Starší lidé často nedokážou ze zdravotních důvodů na kontaktní místo přijít osobně. Navíc ani v komplexní podporu nevěří,“ zní konkrétní doporučení z průzkumu. Předvídatelnost obtížné situace jako klíčovou potvrzuje i Markéta Šulcová ze Zajíčka na koni: „Včasné podchycení momentu, kdy se lidé stávají neviditelnými, by zabránilo vzniku a rozvoji jejich problémů. Je proto dobré vytipovat si kořenová místa, kde s potenciálně neviditelnými poprvé setkáváme. Třeba 17letá nastávající maminka získá komplexní informaci o nejrůznější pomoci u svého gynekologa. Nestane se pak, že s čerstvým novorozenětem přijde k nám žádat o pleny.“

Nadměrná administrativní náročnost a pomalost výplaty

Zástupci neziskových organizací se shodují, že by pomohlo zavést principy, které fungují u úspěšných dávek, do praxe i u těch méně úspěšných. „Posílení informovanosti by mělo jít ruku v ruce také se zpřehledněním systému dávek a vyhodnocením nezbytnosti všech podmínek a administrativních požadavků, které se k nim váží,“ říká Kryštof Kruliš ze Spotřebitelského fóra, které je jedním ze zakládajících partnerů projektu Neviditelní. Příklad z praxe hovoří o problémech s příspěvkem na bydlení, který je jedním z hlavních nástrojů státu na řešení energetické chudoby domácností: „Bylo by dobré, kdyby příspěvek na bydlení fungoval podobně jako dávky hmotné nouze. Vyplácel by se tedy za aktuální období, nikoliv zpětně za čtvrtletí. Když se někdo přestěhuje a 3 měsíce nezvládá hradit svoje náklady, dostává se do problémů. Ideální by také byla možnost vše řešit elektronicky. Dále bych ocenila např. konkrétní požadavky, jaké náležitosti má mít nájemní smlouva a stejně tak všechny ostatní přílohy k žádosti,“ zaznělo v dalším příspěvku do průzkumu.

Administrativní zátěž by snížilo i prodloužení období, po jehož uplynutí se musí opakovaně dokládat nárok na určité dávky, a to ze 3 měsíců na půl roku nebo rok. „Situace, ve které se lidé pobírající příspěvek na bydlení nachází, se nemění tak rychle. I dokumenty, které je potřeba dokládat, jako vyúčtování za elektřinu nebo výše nájmu, zpravidla mají roční interval,“ doplňuje Aleš Rod z CETA.

^REKLAMA

Opakované zadávání dat a chybějící propojení úřadů

Výraznému zjednodušení celého systému by pomohla digitalizace správy sociálního sytému a propojení mezi samotnými úřady, jak zdravotními, tak sociálními. Tento krok by odboural velkou část administrativní náročnosti systému. „Digitalizace neznamená, že úředníkům dáte do ruky počítač. Spočívá v tom, že část lidské práce nahradí technika a úředníkům se uvolní ruce na práci s potřebnými. Jednotlivé databáze by spolu měly komunikovat a spolupracovat, měly by být vzájemně propojené,“ říká Aleš Rod. Žadatelé by nemuseli neustále dokola vyplňovat informace, které už o nich stát dávno ví. Úředníci by pak tyto formuláře nemuseli zpracovávat.

Každý úředník zná to své, ale neporadí komplexně

Jako problém vnímají neziskové organizace chybějící komplexnost pomoci. Každý sociální pracovník by měl být schopen základního poradenství a měl by být schopen vidět celkovou situaci žadatele. „Když se třeba ze dne na den stanete neformálně pečujícím o nemocného rodiče, měla by vás v nemocnici oslovit zdravotně sociální pracovnice, která s vámi probere vaši situaci. Poradí, jakou pomoc kde můžete získat a případně by vás měla za čas kontaktovat, jak se vám daří a zda nepotřebujete s něčím poradit či pomoct,“ říká Aneta Mundok Nitschová ze Života 90.