„Ačkoli globální regulátoři již dlouho poukazují na nenahraditelnou úlohu vrcholového managementu v oblasti prevence praní špinavých peněz, většina finančních institucí přisuzuje této problematice jen střední důležitost,“ konstatuje Maroš Holodňák, Director, z oddělení Forenzního šetření, KPMG Česká republika a pokračuje: „Vzhledem k rozmanitosti a závažnosti problémů, kterým museli čelit lídři v sektoru finančních služeb v minulých třech letech, je nicméně pokles ve vnímání významu problematiky praní špinavých peněz celkem pochopitelný.“
Přístup k praní špinavých peněz? Laxnější u evropských bank
U evropských manažerů klesá význam problematiky praní špinavých peněz ještě rychleji než jinde ve světě – za významnou otázku, které se představenstvo aktivně věnuje, ji označilo pouhých 55 procent respondentů (proti 70 procentům v roce 2007). „Dočasnému zájmu o problematiku pomohlo zavedení tzv. třetí směrnice EU o praní špinavých peněz z roku 2007. Poté se pozornost světových bankéřů vrátila na šedesátiprocentní úroveň, stejně jako tomu bylo v roce 2004,“ komentuje Holodňák. „Po zavedení příslušných směrnic a procedurálních změn se vedení začalo zaměřovat spíše na podvodná jednání klientů a vlastních zaměstnanců.“
Služeb externích dodavatelů využívá minimum bank
Jen desetina respondentů uvedla, že aktivity zaměřené na zamezení praní špinavých peněz zadává externím dodavatelům, případně zahraničním firmám. Téměř 80 procent by o něčem takovém ani neuvažovalo. „To je zajímavé, protože bankovní instituce očekávají, že náklady na zajištění souladu s předpisy k zamezení legalizace výnosů z trestné činnosti v příštích třech letech nadále porostou,“ komentuje Holodňák. „Proč tato šetření probíhají interně, je logické. Banky se totiž obávají, že by došlo k úniku důvěrných údajů klientů,“ dodává Holodňák.
Pětina bank svá opatření proti praní špinavých peněz ani netestuje, ani neověřuje
Překvapivé také je, že bezmála pětina finančních institucí neprovádí žádná formální testování, ani nemonitoruje účinnost svých systémů a kontrolních mechanismů, aby legalizaci výnosů z trestné činnosti zamezila. „Na základě těchto výsledků vyvstává otázka, kde berou respondenti jistotu, že systémy a kontrolní mechanismy bank fungují, jak mají, a že se na ně mohou spolehnout,“ říká Maroš Holodňák a dodává: „Regulátoři po celém světě stále častěji očekávají, že v rámci zajištění souladu s předpisy banky dokážou při rutinních prověrkách a testech samy identifikovat problematická místa. Jestliže ovšem banky nemají zavedený kvalitní program testování, vystavují se svým neuváženým chováním značnému riziku.”
