Není tedy divu, že pod tlakem dál zůstává mexické peso – to od zvolení Trumpa prezidentem ztratilo přibližně 20 %. Mexiko funguje v řadě sektorů (například auta) pro USA jako levnější “montovna”. Znovuzavedení cel by pravděpodobně narušilo stávající výrobní řetězce těžící z volného přeshraničního pohybu zboží a vedlo by k poklesu průmyslových vývozů Mexika do USA. Do Spojených států by se pravděpodobně vrátila část nízkokvalifikovaných pracovních míst, ale zboží jako auta by v USA podražilo. Současně by se americká ekonomika mohla méně “soustředit” na obory s vyšší přidanou hodnotou (menší specializace) a na mexickém trhu by pravděpodobně ztratili velice výhodnou pozici američtí zemědělci. Kam až protekcionismus Donalda Trumpa může zajít zůstává otevřené.
Podobně otevřená zůstávají i jednání o brexitu. Premiérka Theresa Mayová v tomto týdnu řekla, že che odejít z vnitřního trhu EU a že “žádná dohoda je lepší než špatná”. Pokud ale Londýn s Bruselem nenajdou společnou řeč, může vést brexit do dvou let k výraznému omezení vzájemného obchodu Británie s unií. Stačí se podívat na to, jak dnes funguje britský automobilový průmysl. Ten je v tuto chvíli plně integrován do evropské produkce. Automobilky působící v Británii (jako například Nisan) velkou část vstupů dovážejí a než je zakomponují do finálních automobilů, tak je ještě několikrát posílají nazpátek do EU na zpracování (například do Polska, Itálie, nebo Nizozemí).
Pokud by Britské automobilky měly při každém překročení hranic nově platit dovozní cla (3–5 % na autodíly podle WTO) a nakonec platit vývozní clo do EU (okolo 10 %), nedává výroba pro evropský trh v Británii žádný smysl. Protekcionismus pak může jednoduše všem přidělat vrásky na čele…
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
