Turbulence, investice a spekulace: Co zvítězí?

Na burze nejde výdělky najít, musíme je hledat

Věhlasný investor André Kostolany (1906 – 1999) říkal, že peníze si lze na burze najít, získat je, a to se podaří jen někomu. V jednom rozhovoru Kostolany upozornil, že "na burze se dají peníze získat, ale podaří se to maximálně 10 procentům z účastníků burzy."

Ten, kdo kupuje cenné papíry jako způsob dosažení rychlého kapitálového výnosu, bývá označen jako spekulant. Spekulanti se snaží "levně koupit a draze prodat", popřípadě obchodovat nakrátko a "draze prodat a levně koupit". Cílem spekulanta je za pár dní připsat zhodnocení. Spekulativní aktivity nejsou něčím špatným. Informované spekulace pomáhají vyhladit kolísání v poptávce a nabídce, a tedy i cenách a kurzech. Trh je také více likvidní, vždy je tu někdo, kdo je ochotný koupit nebo prodat.

Moudří investoři, na rozdíl od spekulantů, sledují své finanční cíle, mají investiční horizont a uvážený přístup k vytváření svého portfolia. Moudrý investor si podle představy slavného fundamentálního investora Warrena Buffetta dokáže snadno představit, že po uskutečněném nákupu akcií může být dalších pět let burza zavřena, kdy nebude možné akcie prodat. Není tolik důležitá cena akcie, ale hodnota, která je za peníze získána.

Turbulence na světových burzách

Kdo věří v rychlý růst, je v burzovní hantýrce označován jako "býk". Naopak ti kdo věří, že později nakoupí levněji, jsou označováni jako "medvědi". Grafy akciových indexů v dobách propadů naznačují, že medvědí nálada převládá, panuje nedůvěra a strach. Dění na finančních trzích připomíná jízdu na horské dráze.  

Graf: Vývoj českého akciového indexu PX

^REKLAMA

Zdroj: Česká spořitelna

Historie ukazuje, že všeobecný boom a hospodářské úspěchy byly doprovázeny rostoucími cenami akcií. Ve špatných dobách lze naopak očekávat, že ceny akcií budou nízké, a věřitelé budou upřednostňovat pevně zúročitelné cenné papíry.

Obchodování na burze a oceňování cenných papírů

Burza cenných papírů představuje instituci, která umožňuje koupit nebo prodat cenné papíry, jako jsou akcie, dluhopisy nebo investiční certifikáty. Emise akcií umožňuje získat akciový kapitál, a financovat jím aktiva potřebná pro byznys akciové společnosti. Emisí dluhopisů může firma získat kapitál potřebný pro financování podnikatelského záměru. Veřejné rozpočty své deficity platí prostředky získanými prodejem dluhových cenných papírů. Fondy k financování prodávaných cenných papírů mohou na burzu přitékat přímo od veřejnosti (obchodováním na vlastní účet), případně prostřednictvím institucionálních investorů.

Věřitelé potřebují způsob, kterým mohou v případě potřeby prodat "second-handové" cenné papíry, a zajištění takové zpeněžitelnosti je jedním z úkolů burzy. Sekundární trh, na kterém jsou obchodovány "second-handové" cenné papíry, je pro hladké fungování kapitálového trhu nezbytný. Sekundární trh nabízí způsob, kterým mohou být cenné papíry rychle a snadno opětovně prodány nebo nakoupeny. Stejně tak jako se někdo potřebuje cenného papíru zbavit a prodat ho, existují osoby nebo instituce, které mají prostředky určené pro investování a rádi vhodný cenný papír koupí.

^REKLAMA

Míra nákupu a prodeje v dílčí okamžik bude záviset na různých faktorech. Kdo kupuje cenný papír hledá  dobrou návratnost své investice, buď  ve formě úroku nebo zisku. V rozhodnutí o koupi nebo prodeji vedle psychologických faktorů hraje roli také míra nejistoty a riziko. Investor obecně žádá, aby hodnota jím drženého cenného papíru rostla, zatímco bude získávat vysoký příjem. Komplikací ovšem je, že tyto cíle jsou vzájemně se vylučující.

Jako příklad vezměme dílčí akciovou společnost, která měla dobrý rok a ohlásila vyšší dividendy. Lze předpokládat, že kurz akcií této firmy po zveřejnění zprávy poroste. Kupující budou mít zájem podílet se na výnosu, ovšem prodávající dotčeného cenného papíru nebudou ochotni se svého výnosu vzdát. Rostoucí kurz akcie v tomto případě zajistí, že stávající držitelé akcie díky růstu kurzu získají kapitálový výnos. Nový kupující bude muset prostě za nákup akcie s růžovými vyhlídkami zaplatit více, a tak jeho skutečný výnos bude nižší. Podobně výsledky pod očekávání, které nedávno oznámila společnost E.ON, investory zklamaly. Jenže kdo mohl vědět, že politici zavelí k odklonu od jádra?

Kapitálový trh jako zdroj dlouhodobých půjček

Pořízení vlastního bydlení je nákladnou záležitostí, a jen málokdo ho chce nebo může v rámci svého portfolia zaplatit ze svých úspor. A tak na řadu přichází hypoteční úvěr, díky kterému získáváme dlouhodobou půjčku. Prostředky na financování takové dlouhodobé půjčky se musí někde vzít, někdo musí koupit hypoteční zástavní listy emitované hypoteční bankou. Ke slovu se dostává burza, kde se cenné papíry obchodují.

Podobně instalace nákladného kapitálového zařízení vyžaduje balík peněz, který firma sama o sobě často nemůže ze svých zdrojů zaplatit.  Akciové společnosti zvyšují svůj dlouhodobý kapitál vydáváním cenných papírů v podobě dluhopisů nebo akcií, které půjčitelům (investorům) poskytují buď úrok, nebo dividendy. Při hledání dlouhodobého kapitálu se pak firma musí rozhodnout, zda a v jaké míře vydá dluhopisy nebo akcie.

^REKLAMA

Institucionální investoři

Mezi institucionální investory, kterým svěřujeme své peníze, patří banky, které na kapitálovém trhu provádějí obchody na vlastní účet, dále pak investiční společnosti, penzijní fondy a pojišťovny. Každý z institucionálních investorů sleduje různé cíle a vytváří portfolio svých aktiv, které bude odpovídat požadavkům na výnos, likviditu a riziko. Pojišťovny potřebují mít v portfoliu likvidní fondy, které jim zajistí připravenost plnit odškodnění. Životní pojišťovny budou uzavíráním dlouhodobých kontraktů na životní pojištění akumulovat fondy, které mohou použít k dlouhodobým investicím. Penzijní fondy budou pravděpodobně upřednostňovat bezpečné dlouhodobé cenné papíry a řídit likviditu tak, aby měly připraveny prostředky pro výplatu penzí.

V případě otevřených podílových fondů veřejnost nákupem "podílů" vybraného podílového fondu svěřuje své peníze portfoliovému manažerovi, spravujícímu investiční portfolio. Institucionální investoři získávají peníze od veřejnosti, a činí je dostupnými dlouhodobým vypůjčovatelům. Hospodaří se svěřenými fondy, a spravují velké množství peněz, které jsou různě zainvestovány.

Turbulence na světových burzách

V dobách, kdy probíhají měnové experimenty, a morální hazard přítomný ve finančním systému vede k tvorbě toxických aktiv, se už v míře nejistoty a rizika asi nikdo plně nevyzná. Tržní ocenění čehokoli pak může být jízdou na horské dráze. Burzu není možné vnímat jako kasino, kam si investoři chodí vsadit.

Burza je trh, který nám umožňuje koupit cenný papír, do kterého můžeme investovat. Existují doby, kdy můžeme ve výprodejích výhodně nakoupit, ale jsou také okamžiky, kdy se žádný nákup nevyplatí a je lepší zůstat stranou.

Aktuální turbulence na světových burzách mohou dělat z pohledu aktuálního tržního ocenění držených cenných papírů vrásky na čele. Ztratit během týdne třebas padesát tisíc korun se jen tak nepodaří a vyvolává to emoce. Moudrý investor ale pod tlakem aktuálního tržního ocenění v panice neprodává, protože ví, že pečlivě s rozvahou vybral takové investice, které mají fundamentální opodstatnění. Propadající se část akciového portfolia je také pouhou částí jeho celkového portfolia. V případě i těch nejkatastrofičtějších scénářů mu zbudou ještě další vejce, která jeho portfolio nese v jiných košících. Prodávat pod vlivem emocí a strachu se nevyplácí.