Velká Británie opouští Evropskou unii

Velkou Británii nejspíše čeká krátkodobě velmi nepříjemné období, kdy se může potýkat s ekonomickým poklesem v důsledku přesunů společností z Londýna do jiných evropských metropolí a se ztrátou obchodních vazeb. Nebezpečím pro Velkou Británii budou také separatistické tendence Skotů, kteří výrazně většinově hlasovali pro setrvání a nyní se musí rozhodnout, zda je jim bližší Británie či EU. Další směřování Velké Británie, jakož i EU, však bude také záležet na tom, do jaké míry zvítězí ekonomický pragmatismus či zhrzená pýcha evropských představitelů. Odchodem Velké Británie ztratí EU svoji světovou ekonomickou sílu a směřuje k bezvýznamnosti. Představitelé EU také mohou chtít Británii odchod osladit proto, aby otupili separatistické tendence v dalších státech (např. ve Francii). V tomto ohledu lze jen doufat, že zvítězí v EU zdravý rozum, jako tomu bylo na české straně při dělení Československa.

Referendum sice není závazné, avšak lze očekávat, že jej britští politici budou respektovat. Nyní je tedy řada na Británii, aby své záměry oficiálně oznámila orgánům EU. Odchod Velké Británie bude trvat několik let, je tak dost času na pragmatická řešení. V Británii žijí téměř 3 miliony občanů ze zbytku EU, stejně tak jsou pro Brity země EU významným partnerem v mezinárodním obchodu a motivace k hladké dohodě tedy nechybí. Předpokládáme, že Britové jsou příliš hrdí, než aby přistoupili na oblíbenou evropskou disciplínu opakování referend k dosažení žádoucího výsledku. Za nejlepší možnou variantu tak považujeme situaci, kdy by si EU tuto již několikátou facku uvědomila a začala se zabývat vážnými problémy, jako je např. migrace či zadlužení členských států namísto správných tvarů banánů. Pokud ani odchod Velké Británie představitele EU neprobere, nemá společný projekt budoucnost. Kdyby se EU namísto svazování ekonomiky byrokracií zabývala vážnými problémy a více naslouchala svým obyvatelům, mohl si celý svět odpustit náběh na další ekonomickou krizi v důsledku nervozity a rozpadu obchodních vazeb. Nyní je tedy čas již jen na minimalizaci škod. Faktem je, že mimo ECB není v celém evropském projektu žádná akceschopná instituce a pokud se ani nyní nic nezmění, je lepší změna dříve než později. Na druhé straně Atlantiku tímto pravděpodobně definitivně padá plán rychlejší normalizace monetární politiky a Fed čeká další uvažování, jak nepřipustit přílišné posílení dolaru, podobné starosti bude mít i Švýcarsko.