Nassim Nicholas Taleb ve své fascinující knize Černá labuť hovoří o tom, že ty události, které nejvíce změnily svět (přičemž mimochodem udělaly z mnoha obyčejných lidí boháče a z mnoha boháčů velmi obyčejné lidi) probíhaly mnohdy tiše, a i když se již řítily kolem, málokdo jim věnoval pořádnou pozornost. Podobnou situaci zažíváme nyní. Ve světě probíhá největší energetická revoluce posledních desetiletí. Nikoliv, nikdo neobjevil perpetuum mobile ani nezkrotil studenou fúzi. Nestal se žádný dramatický objev nebývalých rozměrů. Jenom ve Spojených státech začali ve velkém těžit plyn, jehož existence je známá dávno. Pouze bylo potřeba přesněji zjistit, jak ho dostat ven a do plynovodů.
Kdo žije v představě, že světové zásoby energetických surovin budou vyčerpány během třiceti nebo padesáti let, může se klidně oddat jiným katastrofickým úvahám. Ve skutečnosti jsme si již nyní jisti, že zásoby těžitelného metanu (ať ho nazýváme zemním plynem nebo břidlicovým plynem nebo nějak jinak) jsou daleko větší a i při dosti značné spotřebě vystačí lidstvu (aniž by k tomu byl nutný nějaký zásadní technologický pokrok) spíše na stovky než desítky let. Situace je nyní taková, že i když těžíme a spalujeme plyn dlouhá desetiletí, jeho poznané a těžitelné zásoby jsou nyní největší v historii. Přitom existují další, zatím netěžitelné zásoby, které budeme s velkou pravděpodobností schopni ze země získat v budoucnosti.
Nástup břidlicového plynu ve Spojených státech vyvolal vrásky u naftařů, těžařů uhlí, majitelů tradičních ložisek zemního plynu, děsí dnes Kreml více než islamisté nebo Pussy Riot. Nová těžba v Americe tlačí ceny dolů a to celosvětově. Americký trh má svoji vlastní surovinu, těžba pro Spojené státy tak putuje do jiných částí světa. Když to převedeme do naší situace – aniž by byla v České republice a dokonce v celé Evropě zatím komerčně vytěžena jediná molekula břidlicového plynu, jádru v Temelíně se objevuje konkurent, který je neuvěřitelně silný a především má potenciál být velmi levný.
Navíc spalování metanu je, jak známo, relativně ekologické – alespoň ve smyslu zplodin. V podstatě vzniká pouze voda.
Není divu, že těžba břidlicových plynů má na našem regulacemi svázaném kontinentu tolik nepřátel. Pod heslem „Energetické lobby, spojte se!“ vzniká jinak nemyslitelná koalice s obrovským finančním zázemím, která vytváří vlastní realitu. V Bruselu zatím vítězí a podobně se jí daří i v řadě zemí, které tradičně dají na ekology a jejich myšlenky. Ve skutečnosti jde ale o pouhé zdržení, o odklad. Neboť spíše dříve než později se plyn z břidlic a dalších zdrojů prosadí a stane se jedním z klíčových a během deseti nebo dvaceti let zcela jistě nejdůležitějším zdrojem energie v globálním měřítku.
REKLAMA
Pokud nyní vypukla diskuse o vyřazení případného francouzského dodavatele z tendru na dostavbu Temelína, jde o zajímavý, ale málo podstatný okamžik. Ve skutečnosti bychom měli spíše mluvit o tom, jestli tato dostavba má smysl, zda jde o rozumnou investici a jestli budoucnost energetiky nehledat jinde než v jádru. Nikoliv kvůli bezpečnostním aspektům, ale kvůli tomu, že plyn bude ekonomicky výhodnější.
