Vladimír Švorba: Nejsem blázen, abych se dobrovolně vzdal svobody
Napsal jste článek „Proč jsem odešel z Partners“, který vzbudil masivní ohlas. Co vás k napsání tohoto článku vedlo?
Vedla mě k tomu jedna zásadní věc. Od bývalých kolegů z Partners jsem se doslechl informace o mé osobě, které se nezakládají na pravdě. Podle těch informací jsem měl utéct za lepším, zradil jsem firmu a přebouchávám smlouvy, přičemž už jsem měl stihnout přebouchat prakticky všechny své klienty. A prý také přetahuji lidi. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl článek napsat.
Musím ale uznat, že pokud by nebyla nová mandátní smlouva, tak bych tyrkysové brýle pravděpodobně do dneška nesundal a z Partners bych neodcházel, protože impuls pro srovnání podmínek na trhu by nepřišel.
Mandátní smlouva, která měla změnit váš vztah ke společnosti Partners, byla hlavním spouštěcím momentem, proč jste začal uvažovat o odchodu?
Je to tak, byl to ten hlavní impuls. Kdyby byla firma Partners opravdu tak skvělá, tak nechápu, proč by si nás chtěla takto zavázat. Nejsem blázen, abych se dobrovolně zavázal k takovým sankcím a de facto podepsal bianko směnku – vyčíslení ceny vzdělávání není součástí mandátní smlouvy, ale je její přílohou a může se kdykoli změnit, stejně jako se měnily třeba provizní podmínky.
Někteří anonymní přispěvatelé v diskusi pod vaším článkem uváděli, že důvod vašeho odchodu vidí jinde – vidí ho v tom, že jste nebyl úspěšný v Partners. Dokonce jste byl sesazen z manažerské pozice.
REKLAMA
Když jsem v roce 2008 do Partners šel, nechtěl jsem být manažerem a ředitelem. Po několika letech mě k tomu mí vedoucí přesvědčili, sestavil jsem tým, napsal požadovaný výkon a na pozici M1 se dostal. Vydržel jsem tam přesně 15 měsíců, ale pak jsem už neměl motivaci ani snahu se na této pozici udržet a výkon jsme „nehonili“. A já jsem se tedy nechal „ponížit“ na finančně stejně ohodnocenou pozici VIP consultant, na kterou jsem splňoval požadavky dle kariérového plánu.
Takže pokud se tedy za úspěch považuje udržení na nějaké pozici za každou cenu a nebo růst v kariéře, tak jsem moc úspěšný nebyl. Úspěch ale každý vnímá jinak.
Z Partners jste odcházel sám, nebo i s nějakou strukturou?
Jelikož jsem byl samostatný poradce, tak jsem odcházel sám. Ale spousta kolegů také skončila.
Vraťme se na počátek. Co vás do společnosti Partners přivedlo?
Byla to shoda okolností. Necelé tři měsíce jsem pracoval v Mexx Reality, kde jsme měli 14denní vzdělávací kurz a výplata měla přijít až za první dva měsíce, tedy v polovině 3. měsíce. Podmínky ale nedodrželi, řekli nám, že jsme nedodělali ten kurz a že nám dají jen polovinu z toho, co nám slíbili – a že z oddělení rodinných domů půjdu na pronájmy a přijdu o rozdělané zakázky. To jsem samozřejmě nevzal a šel jsem pryč, i když jsem pak nedostal ani korunu.
K Partners jsem se pak dostal díky mému životopisu na Jobs.cz. Nabídku na pohovor jsem přijal, na pohovoru jsem „uspěl“ a šel jsem do záškolu.
REKLAMA
Ve společnosti Partners jste byl mnoho let spokojený. Co považujete na systému společnosti za nejlepší?
Nejlepší? Těžko říct. Partners jsem hodně vděčný, ale to, co mi Partners dalo, jsem si zaplatil. Myslím si, že relativně dost draze, ale to je minulost. A je třeba se dívat do budoucnosti, minulost už nezměníme. Z člověka, který financím vůbec nerozuměl, jsem se vypracoval v jednoho z dobrých finančních poradců v ČR. Není to ale samozřejmě jen zásluha Partners, ale je to i díky tomu, že jsem já osobně chtěl a pracoval jsem na sobě a stále na sobě pracuji. Dokonce jsem omezil i tu svoji aroganci a rýpavost, když vezmu rok 2008 a současnost, tak je to tak o 70 % lepší.
Co vám z podpory společnosti Partners bude po odchodu od společnosti nejvíce chybět?
Myslím si, že mi nebude chybět vůbec nic. Systémy IT a reklama „Klauni“ apod., to mi chybět nebude, protože z toho člověk nic neměl. Navíc tam byla zvýšená administrativa, která je v konkurenčních firmách podle mých zjištění podstatně menší. Možná mi budou chybět analýzy Dušana Šídla, ale ten už je vlastně taky pryč.
Nevěnoval jste se pouze finančnímu poradenství, ale jste také autorem článků z oblasti finančního trhu a finanční gramotnosti. Co vás přivedlo na tuto dráhu?
Zkušenost z praxe a z terénu. Jedné mé klientce – kamarádce dealerka z jedné stavební spořitelny chtěla bezdůvodně navýšit cílovou částku, i když měla naspořeno řádově 120 tis. Kč a cílovou částku 300 tis. Kč.
Díky této zkušenosti jsem začal psát články nejprve na Finmag.cz, a poté, když Partners koupili zpátky Peníze.cz, tak i tam.
REKLAMA
Nyní hledáte nové umístění. Když jste odcházel z Partners, po jakých společnostech jste se poohlížel, kam byste mohl jít?
Oslovil jsem společnosti, kde znám některé lidi, protože nejsem jediný, kdo z Partners odešel. Někteří kolegové mají vlastní firmu, ať již pod Broker Trustem nebo Insií. Zjišťoval jsem podmínky ve Fincentru a Broker Consultingu.
Nezjišťoval jsem, jaké podmínky jsou v OVB, protože jméno té společnosti považuji za hodně špatné, ani AWD, dnes Swiss Life Select, protože tam nikoho neznám. A nedíval jsem se ani na ZFP akademii.
Jednu z menších společností pod Broker Trustem založit také Zdeněk Simaichl, který odešel z Partners před několika lety…
Když Zdeněk Simaichl odešel, také jsem o něm slyšel informace, že práci v Partners dělal špatně. A přitom byl jednou z mediálních ikon, který vystupoval v novinách i rozhlasu, možná byl i v televizi. Osobně se s ním ale neznám.
Budete se i nadále věnovat finančnímu poradenství individuálně, nebo začnete budovat strukturu?
Strukturu budovat nezačnu. Tato práce mě nenaplňuje. Nebaví mě neustále lidi motivovat, radši se budu věnovat své klientele a svému vlastnímu obchodu, kde si člověk dokáže ovlivnit jak výdělek, tak proplacenost. Jedna z mých vlastností je „extrémní“ zodpovědnost a ta budování moc nepomáhá.
Máte již favorita, kam půjdete?
Ještě nejsem definitivně rozhodnutý. Díky získaným zkušenostem z tak tvrdého byznysu, jakým finance bezesporu jsou, snad ale vyberu správně. Budu se ale snažit plnit své cíle, nikoliv cíle mých vedoucích.
Děkuji za rozhovor.
No jo nějak se ten Allianz fond musí zaplatit
