Nyní se hitem stala zpráva Globální trendy 2030: Alternativní světy vydaná americkou Národní zpravodajskou radou. Zjednodušeně řečeno nás během nemnoha let čekají války o vodu a potraviny, zvláště v Africe, v Asii a na Blízkém východě, a také obecně nestabilní světové uspořádání, které se dost možná zhroutí kvůli nedostatku ropy. To je vyznění, které si ze studie (pokud můžeme v této souvislosti použít toto slovo) vzala média.
Samotná zpráva přitom obsahuje řadu alternativních scénářů, přičemž jejich rozpětí je obrovské a v podstatě zahrnuje vše od varianty téměř idylické budoucnosti plné usměvavé spolupráce až po neutuchající konflikty a apokalyptické děsivé vize. Národní zpravodajská rada je formální orgán v určitém smyslu zastřešující řadu různorodých institucí zřizovaných americkou federální vládou a tato publikace je vlastně jakýmsi public relations tajných služeb. Podobné studie vycházejí pravidelně a jejich smyslem je – mimo jiné – upozorňovat na to, že pokud nebudou mít Spojené státy kvalitní „dohled“ nad zbytkem světa, věci se mohou ubírat špatným a dokonce velmi, velmi špatným směrem.
Zábavné je, co si z této a podobných studií vybírají média. Především samozřejmě nejvážnější scénáře – v tomto případě války o vodu a války o potraviny, také konec ropného věku. Voda je specifický problém a její úbytek v mnoha oblastech světa ve skutečnosti nesouvisí s lidskou činností, ale otázka potravin je tradiční strašák. Od úmrtí Thomase Malthuse neuplynulo ještě ani 180 let a jeho přínos klasické ekonomii by byl v podstatě zapomenut nebýt populační teorie, která stavěla na stranu jednu neustálý růst počtu obyvatel a na stranu druhou omezené možnosti produkce potravin. Děsivé záběry z hladomorů v různých částech světa nás navádějí k tomu, abychom věřili, že „tam někde je pravda“.
Ve skutečnosti není. Naše planeta je schopná vyprodukovat dostatek potravin pro několikanásobek počtu obyvatel, než je současných sedm miliard. Dosud veškeré potíže s potravinami si zavinil člověk sám. Drtivá většina hladomorů se odehrává v oblastech dlouhodobých národnostních, politických nebo náboženských konfliktů a na pozadí krutých občanských válek. Stejně tak nebýt nesmyslné, drahé a nekonečně podlé politiky obnovitelných zdrojů, tak by se v posledním desetiletí potravinová situace světa nezhoršila ani o nejmenší díl, naopak by se významným způsobem zlepšila. Pokud ovšem s přispěním obrovských dotací bohatých států měníme kukuřici, pšenici a další plodiny na biolíh a na gigantických plochách sázíme energetické rostliny, abychom měli dotovanou štěpku, příměsi do nafty a podobně, nemůžeme se divit, že vyvoláváme hladomory v chudých částech světa.
A to všechno ve jménu nebezpečí, že za 40 nebo 50 let dojde ropa. Což v podstatě není pravda. Pokud ze země budeme dostávat onu vazkou tekutinu nebo budeme těžit různým způsobem nějaké plyny, je v podstatě naprosto vedlejší. Je jedno, na jak dlouho máme zásoby ropy, důležité je, že zásoby metanu v jeho různorodých podobách jsou obrovské a naprosto jistě, bez nejmenších pochybností a při stoupající spotřebě vydrží na stovky let. Žádná energetická krize, která by opravňovala ke gigantické podpoře obnovitelných zdrojů, totiž neexistuje.
REKLAMA
Nepřítelem člověka není zrádcovská planeta, která by nás odmítala nadále zásobovat zdroji. Nepřítelem člověka je člověk, který si neumí poradit sám se sebou.
