Vyrovnávání sil aneb Jsou rozvíjející se země rizikové?

S bouřlivým vývojem světové ekonomiky před rokem 2008 výrazně bohatly i rozvíjející se země, i když zdaleka ne všechny. Mnoho z těchto zemí si udrželo dobrou ekonomickou výkonnost podpořenou dobrými ekonomickými ukazateli i po roce 2008. To se však nedá říci o množství vyspělých („západních“) zemí, které ztrácejí svůj lesk, neboť je oslabena důvěra v jejich schopnost splácet dluhy, což má za následek mimo jiné růst úrokových měr dluhopisů těchto zemí.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Investoři „zlákáni“ dobrou výkonností rozvíjejících se zemí, vložili do nich miliardy dolarů. To mimo jiné pozitivně ohodnotily ratingové agentury a rating zemí EM se tak zvyšuje. To pro ně znamená nižší náklady na půjčky a postupné přibližování se rozvinutým zemím.

Rozvinuté země stále ve většině případů disponují lepším (vyšším) ratingem. Ovšem tato „mezera“ se pomalu uzavírá. Průměrný rating zemí obsažených v indexu JPM EMBI (Emerging Market Bond Index), podle agentury Moody´s, vzrostl od roku 2007 z hodnoty Ba2 na Baa3 (o dva stupně), kdežto v případě rozvinutých zemí klesl průměrný rating těchto zemí u agentury Moody´s  z hodnoty Aa2 na A1 (o dva stupně). V současnosti rozdíl činí čtyři stupně.

Zlepšující se hodnocení je důkazem toho, že mnoho rozvíjejících zemí bohatne a snižuje svá rizika. Už si tolik nemusí půjčovat u na riziko citlivých mezinárodních investorů, ale mohou využít i investiční sílu domácích investorů. Zároveň taky poměrně dobře spravují své ekonomiky. Avšak podle mnohých investorů a analytiků je mezera v hodnocení stále vysoká.

Jako příklad můžeme uvést Filipíny. Tato asijská země si v současnosti půjčuje za stejnou cenu (úrokovou míru) jako Španělsko. Přitom Má v průměru o dva stupně horší rating, který se však stále zlepšuje. A právě očekávání zlepšování ratingového hodnocení země se projevuje v „lepší“ hodnotě úrokových měr.  Přitom v případě Španělska je to opačně. Filipíny mají navíc nižší hodnotu pojištění (CDS) proti nesplácení, než Španělsko, jeví se tak ratingovým agenturám a investorům důvěryhodnější. Rovněž ekonomické ukazatele jako růst HDP (v roce 2011 Filipíny 4,7 %, Španělsko 0,7 %), nezaměstnanost apod. hovoří spíše pro asijskou zemi, než tu na Pyrenejském poloostrově.

^REKLAMA

„Povstání“ rozvíjejících se zemí

Ale i když se ratingy rozvíjejících se zemí zlepšují, některým politikům a ekonomům z dotčených zemí to nestačí a volají proto po změně hodnoticích modelů. Např. Lamido Sanusi (guvernér Nigérijské centrální banky) tvrdí, že agentury se při svém hodnocení politických rizikových faktorů zabývají spíše populárními tématy, které plní hlavní stránky novin. A někteří investoři dávají takovým tvrzením za pravdu. Navíc říkají, že západní agentury nerozumí specifickým podmínkám v rozvíjejících se zemích a jsou vůči nim předpojaté. Což však tyto popírají a tvrdí, že větší váhu dávají fiskálním ukazatelům, jako je míra státního dluhu, HDP či ukazatele důvěry ve splacení závazků, než politickým kritériím.

Lidé se příliš zaměřují na ukazatel poměru dluhu k HDP, což je často přivádí k mylným závěrům – zvláště když některá rozvíjející se země má tento ukazatel nízký (a naopak jiná rozvinutá vysoký). Často zapomínají, že důležitějším kritériem při hodnocení zadluženosti je riziko úpadku dlužníka.

Rychlé zotavení nečekejte

Mezi investory panuje konsensus, že zotavení rozvinutých zemí nebude rychlé. I když mají rozvíjející se země nižší poměr zadlužení k HDP, silný ekonomický růst a dobrou demografii, stále nejsou a nemohou být považovány za bezpečný přístav, ale za riziková aktiva.

I když rozvinuté země v současnosti „prodávají“ svůj dluh (vydávají dluhopisy) levněji než okrajové země eurozóny, není možné očekávat v brzké době uzavření mezery v ratingovém hodnocení rozvíjejících se a rozvinutých zemí. Přeci jen není to tak dávno, co jsme mohli sledovat tanky v ulicích Thajska a válku v Indonésii či na Filipínách.