Vzkaz politikům: Z 2. pilíře umožněte 40% jednorázový výběr!

Současné nastavení 2. pilíře penzijního systému obsahuje řadu rizik, pro která se mu rozumní lidé budou snažit vyhnout. Vstoupí tak do něj buď lidé s velmi vysokými příjmy, nebo ti, které do penzijních fondů naženou bezhlaví prodejci. Fondový systém přitom bez dostatečného počtu účastníků nebude moci fungovat efektivně. Nepředpokládám, že by vláda počítala s náhlým zbohatnutím české populace, ale může počítat s populací hloupou, která si nechá prodat cokoli?

Jedním z hlavních rizik současné podoby fondového systému (vedle politických a tržních rizik) je, že jeho účastník neví, co po letech a desetiletích spoření dostane. Bude si muset koupit doživotní rentu od pojišťovny, ale její podoba je natolik nejistá, že koupě pověstného zajíce v pytli se v jejím světle rovná jistému a bezpečnému obchodu. Přitom snížit toto riziko na únosnou mez není nikterak složité.

Hlavní riziko doživotní renty a na ní navázané pojistné produkty (neboť jsou to právě pojišťovny, kdo je oprávněný doživotní renty prodávat) nespočívá pouze v konkrétní produktové nabídce závislé na aktuální tržní situaci a demografickém vývoji v době odchodu účastníka 2. pilíře do penze, ale zejména v oněch 2 % z hrubé mzdy, která bude muset „dopenzijně“ odvádět do penzijního fondu, pokud se pro vstup do fondového systému rozhodne.

Při hrubé mzdě 25 tis. Kč představují 2 % částku 500 Kč měsíčně, což při dnešní čisté mzdě (pro bezdětné) 19 295 Kč není zanedbatelná suma. A když ji po odchodu do důchodu navíc bude dostávat zpět v měsíční rentě neurčité výše… to raději odvrhne celý druhý pilíř.

Na druhý pilíř slýchám nejčastěji dvě zásadní námitky. První se týká možnosti dědictví nastřádaných prostředků, které není řešeno optimálním způsobem (pokud je dědic účastníkem 2. pilíře, dostane peníze připsané na svůj účet a v důchodu bude mít o ně vyšší rentu). Druhé se týká nemožnosti alespoň částečného výběru prostředků z penzijního fondu po odchodu do důchodu.

^REKLAMA

Pavel Jirák, předseda představenstva PF KB, v nedávném rozhovoru pro Investujeme.cz uvedl stran změn, které si dovede představit ke zlepšení současné penzijní reformy: „Když si zvážím stávající politickou situaci, jsou v zásadě možné dvě sady změn. Jedna pozitivní, kdy by měl být druhý pilíř povinný pro lidi do 35 – 40 let a kdy by bylo vhodné ve výplatní fázi část, alespoň 1/3 prostředků vyplatit ihned apod., na druhé straně vnímám značné politické riziko v prohlášeních sociálně demokratických politiků, že druhý pilíř buď zruší, nebo významně změní jeho parametry.“

Osobně jsem přesvědčen, že jednorázová výplata by měla být vyšší než 1/3 naspořených prostředků. Konkrétně rovných 40 %. 

40 % naspořených prostředků ve fondu odpovídá „vynucenému“ zvýšení celkových odvodů na důchodové zabezpečení o 2 procentní body (z důchodového pojištění se vyvádí do penzijních fondů ve druhém pilíři 3 procentní body, další 2 % hrubé mzdy bude muset účastník doplatit povinně navíc).

Proč současná podoba trvá na nákupu renty ze všech naspořených prostředků? Napadá mě jediný důvod: Politici a tvůrci reformy nevěří, že penzijní fondy jsou schopny ze stejných prostředků zajistit vyšší (nebo alespoň stejně vysoký) důchod jako průběžný systém.

Pokud by to bylo skutečně tak a politici s tvůrci reformy penzijním fondům nevěří, měli by pravdu „zlí jazykové“, kteří přičítají penzijní reformu lobby finančních institucí. Pokud ale politici a tvůrci reformy věří ve správnost zavedení fondového systému pro zlepšení finanční situace budoucích penzistů, pak nemají nejmenší důvod tento cíl vynucovat vyššími odvody – a nebo mohou s klidným svědomím navíc povinně naspořené prostředky uvolnit jednorázově.