Žalovat klienta za neuzavření smlouvy? Raději ne
Nový Občanský zákoník přináší celou řadu novinek, které se při bližším zkoumání ukáží staré jako právo samo. Pouze nebyly explicitně řešeny zákonem tak, jak je přináší nová právní úprava. A „novinky“ vyvolávají obavy. Jednou z takových je „předsmluvní zodpovědnost“.
Předsmluvní zodpovědnost upravenou v novém Občanském zákoníku by podle některých komentářů mohli zneužít nepoctiví „finanční poradci“ a domáhat se na klientech podpisu nevýhodné smlouvy či náhrady škody. Všechny komentáře se shodují, že u soudu by nepoctivci neuspěli… ale kolik jejich klientů by se nebránilo a raději utrpělo ztrátu?
Předsmluvní zodpovědnost upravuje § 1729 nového Občanského zákoníku:
(1) Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.
(2) Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
REKLAMA
„I současná právní úprava považuje za protiprávní, pokud jedna ze stran jednajících o uzavření smlouvy od jednání odstoupí bez legitimního důvodu, a to ve stádiu jednání, kdy už druhá strana v dobré víře očekává, že k uzavření smlouvy dojde. Pokud k tomuto odstoupení od jednání dojde, může strana, která byla takovým jednáním poškozena, uplatnit na druhé straně, náhradu škody. V pojetí dnešního občanského zákoníku se nárok konstruuje přes obecnou prevenční povinnost dle ust. § 415 OZ a odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti viz § 420 OZ. V tomto duchu konstantně rozhoduje Nejvyšší soud ČR,“ uvádí JUDr. Vladek Krámek, ředitel odd. právní a compliance společnosti Fincentrum.
Zmiňovanou judikaturou je rozsudek Nejvyššího soudu č. 25 Cdo 127/2007, který uvádí: „Při respektování zásady smluvní volnosti a rovného postavení účastníků lze chování jednoho z potencionálních (budoucích) smluvních partnerů považovat za protiprávní ve smyslu ustanovení § 415 obč. zák. za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod.“
„Porušení prevenční povinnosti má ovšem za následek vznik odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák. jen tehdy, jsou-li současně splněny další zákonem stanovené podmínky (tj. existence škody, příčinná souvislost mezi škodou a porušením prevenční povinnosti a zavinění škůdce) a nešlo-li o úmyslné jednání v rozporu s dobrými mravy (§ 424 obč. zák.), kdy příčinou vzniku újmy druhé strany bylo úmyslné jednání (alespoň ve formě nepřímého úmyslu) dobrým mravům odporující,“ dodává judikatura.
Citovaný § 415 současného Občanského zákoníku stanovuje povinnost předcházet škodám: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“ Následný § 420 upravuje zodpovědnost za vzniklé škody: „Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.“
REKLAMA
Nová právní úprava tak pouze zapracovává stávající soudní praxi přímo do zákona a nejedná se o žádnou novinku. „Ustanovení § 1729 NOZ je tedy de facto promítnutím stávající judikatury přímo do zákona, nehledě na to, že institut této odpovědnosti zná právo již více než tisíc let, neboť institut „culpa in contrahendo“, tedy předsmluvní odpovědnosti pochází právě z dob římského práva,“ dodává Vladek Krámek.
Případné snahy nepoctivých „finančních poradců“ získat plnění od klienta i v případě neuzavření smlouvy na základě nového Občanského zákoníku by dopadly téměř s jistotou v neprospěch „poradce“. „Samozřejmě, že pokud by nic nezaplatil a začal se bránit (u České národní banky, soudně a podobně), tak je téměř jisté, že by „takyzprostředkovatel“ ostrouhal,“ uvádí např. Kateřina Lhotská, expert na oblast pojištění EY (dřive Ernst & Young), ale dodává: „Ale jsou lidé, kteří se prostě bránit neumí, nebo vůbec neví o tom, že se bránit mohou.“
Důvodová zpráva k předmětnému paragrafu nového Občanského zákoníku uvádí: „Výslovně se stanoví i následky porušení poctivosti v případech, kdy někdo zahájí jednání o smlouvě, aniž má úmysl smlouvu uzavřít, anebo když jednání o smlouvě téměř uzavřené bez příčiny přeruší.“
Hrozí zneužívání předsmluvní zodpovědnosti?
Zneužít lze téměř cokoli. Nepoctiví „finanční poradci“ se dost možná vyloupnou a začnou vedle jiných manipulativních a nekalých praktik používat i nátlak pomocí nového Občanského zákoníku. Osobně se obávám, že jim to i v některých případech vyjde – bez soudu, protože se klient zalekne. Žalující stranou by navíc musel být nepoctivý „finanční poradce“, který si nepochybně bude vědom skutečnosti, že nemá šanci ve sporu zvítězit.
Jsem přesvědčen, že u velkých finančně poradenských společností typu Broker Consulting, Fincentrum, OVB Allfinanz, Partners Financial Services, Swiss Life Select, ZFP Group a dalších a zároveň u prodejních sítí pojišťoven bude riziko nižší. Využívání podobných nekalých praktik s sebou nese příliš velké reputační riziko a nebezpečí negativní medializace. Větší riziko vidím u „noname“ malých společností, které mnohdy vznikají účelově s cílem rychlého prodeje často jedné jediné smlouvy nesmyslně nastaveného životního pojištění.
V konečném důsledku jako vždy drží v rukou trumfy klient. Je jen na něm, na jaké jednání prodejců přistoupí. Možnost obrany proti zneužití předsmluvní zodpovědnosti rozhodně má.
Četl jsem si pár Vašich příspěvků a to jsou pořád ty stejně „chytrý“ kecy okolo. Zajímalo by mě, co děláte za práci a za kolik peněz, když máte čas neustále věnovat energii takovým nesmyslům. Kdyby mi někdo do firmy poslal mail, že chce nějakou nabídku jen po mailu, tak s ním taky nejednám, i když pracuji v jiném oboru. No nic, jdu se raději věnovat něčemu, co mi vydělá peníze