Zavedení kontrolního výkazu znamená velmi zjednodušeně to, že každý plátce DPH bude muset společně se svým daňovým přiznáním odevzdat vždy také kompletní přehled všech vystavených a přijatých faktur od jiných plátců (včetně čísla každé faktury, data, identifikace protistrany a typu plnění atd.) – kvartálně nebo měsíčně.
Od kontrolního výkazu si vláda slibuje především možnost rychleji a účinněji zakročit proti daňovým podvodům. „Zásadním předpokladem pro fungování tohoto nástroje je ovšem skutečnost, zda daňová správa skutečně dokáže takto obrovský objem dat zpracovat a zanalyzovat“, namítá Pavla Břečková, místopředsedkyně představenstva AMSP. Pokud by totiž byl kontrolní výkaz skutečně zaveden, dostanou se k finančním úřadům data o statisících transakcí, které musí software nejprve vyhodnotit a poté poskytnout pracovníkům FÚ relevantní výstup. Bez skutečně sofistikovaného systému hrozí, že FÚ nebudou moci získaná data kvalitně zpracovat, analyzovat a následně využít, a kontrolní výkaz bude pouze zbytečnou administrativní zátěží pro plátce DPH bez jakéhokoliv pozitivního efektu.
Na straně plátců daně by pak zavedení kontrolního výkazu znamenalo taktéž zvýšení administrativních nákladů – velké firmy typu telefonních operátorů či poskytovatelů energií se stovkami tisíc transakcí (vystavenými fakturami) měsíčně se neobejdou bez softwaru pro přípravu kontrolního výkazy, menší podnikatelé musí buď zvážit investici do softwaru, nebo vyplňovat elektronické formuláře „ručně“ přepisem dat z faktur, čímž samozřejmě vzniká prostor pro chyby. U jakéhokoliv, byť neúmyslného, překlepu pak hrozí zhodnocení dané transakce jako podezřelé a zahájení daňové kontroly ze strany FÚ.
Kontrolní výkaz ve srovnatelné podobě byl zaveden od letošního roku na Slovensku. „Místní daňová správa se chlubí počtem odhalených podezřelých transakcí, ale vzhledem k takto krátké době fungování kontrolního výkazu žádná detailní analýza dopadů zavedení kontrolního výkazu vlastně neexistuje“, mírní optimismus Pavla Břečková. „Z některých zdrojů plyne, že jako rizikové transakce bylo vyhodnoceno více než 12% transakcí, přičemž průměrná hodnota „nejrizikovějších transakcí“ se pohybovala kolem 900 EUR. Předpokládám, že realita bude odlišná a že je to přesně problém zmiňovaný výše, tedy faktická neschopnost skutečně zpracovat takový objem dat a především správně ho interpretovat“, dodává.
Vzhledem k tomu, že k daňovým podvodům dochází často v rámci organizovaných skupin a při vysokých obratech, měl by být kontrolní výkaz zaměřen především na tyto „velké ryby“. Předpokládáme, že není účelem kontrolovat/párovat miliony vystavených a přijatých faktur, ale analyzovat tendence a toky fakturace končící v rizikových firmách/strukturách a nebo s negativním konečným výsledkem z pohledu výběru DPH. V nejvíce rizikových oblastech činností (stavebnictví, obchody s pohonnými hmotami) již navíc funguje režim přenesené daňové povinnosti, který by měl daňové podvody ve velké míře omezit. Ke zmenšení neúměrné administrativní zátěže kladené na menší podnikatele by proto bylo vhodné koncipovat kontrolní výkaz spíše následovně:
REKLAMA
-
Transakce mezi jednotlivými plátci vykazovat za dané období agregovaně, nikoliv po jednotlivých fakturách – podobně je nyní koncipován i Souhrnný výkaz do systému VIES, ve kterém se vykazuje vždy jen celková hodnota plnění na to které DIČ.
-
Stanovit rozhodný limit sumy plnění na/od jiného plátce např. ve výši 100.000 Kč/měsíc. Transakce do tohoto limitu by pak do kontrolního výkazu nevstupovaly.
