Ženy, uzavřete životní pojistku ještě letos!

Ženy se v průměru dožívají vyššího věku než muži. Proto také životní pojištění žen je levnější než stejné pojištění pro muže. Jenže… Evropská unie bojuje proti diskriminaci. I na špatných frontách. A tak pojišťovnám zakázala od konce letošního roku (konkrétně od 21. prosince 2012) rozlišovat mezi muži a ženami. Důsledek? Ženám se zdraží rizikové životní pojištění.

Pojišťovnám nezbyde nic jiného než ženám pojištění zdražit. Rozdíly mezi cenou životního pojištění mužů a žen přitom nejsou zanedbatelné. Např. pojištění na 20 let na pojistnou částku 1 mil. Kč uzavřené ve věku 35 let stojí u jedné nejmenované pojišťovny ženu 315 Kč měsíčně. Stejně starý muž za stejnou pojistku zaplatí 551 Kč.

Tabulka 1: Příklad pojistného pro muže a ženy při pojistné částce 1 mil. Kč a smlouvě uzavřené do 65 let

Zdroj: Kalkulátor jedné nejmenované pojišťovny

Rozdíl pojistného se může lišit mezi pojišťovnami. Ne ale příliš. Všechny vycházejí z úmrtnostních tabulek, jejichž základní verzi publikuje Český statistický úřad. A byť se pravděpodobnost smrti každého z nás liší a nezávisí pouze na pohlaví, ale zrovna tento údaj patří mezi nejvýznamnější. Navíc se poměrně snadno ověřuje a nedá se zfalšovat. Málokdo si nechá změnit pohlaví jen proto, aby získal nižší sazbu pojistného.

Problém v zákazu rozlišovat mezi pohlavím není ale jen u rizikového životního pojištění. Zdražení se bude nepochybně týkat i úrazového pojištění, neboť k vážným úrazům mají také větší sklony muži.

Snížení pojistného pro muže a zvýšení pro ženy?

Diskutovanou možností je snížení pojistného pro muže a zvýšení pro ženy. Částečně k tomu pravděpodobně skutečně dojde, ale rozhodně nelze čekat striktní průměr mezi ženami a muži. Muži by se kvůli vyšší rizikovosti začali pojišťovat více, ženy naopak díky nižší rizikovosti méně. Negativní výběr by tak vedl ke ztrátám pojišťoven.

Opačný problém: Výplata renty

Při výplatě renty zákaz Evropské unie bude mít opačné důsledky pro muže. Jejich renta se sníží. Dnes pojišťovny počítají s kratší průměrnou délkou dožití u mužů, proto jim mohou vyplácet ze stejné sumy peněz větší rentu. Pobírají ji (statisticky) po kratší dobu.

Vyšší renta pro ženy a nižší pro muže?

Nelze přitom předpokládat, že by pojišťovny zvolili jiný postup. Ani u renty není možné průměrování rizikovosti mezi muži a ženami pro stanovení její výše. Muži by si rentu vyplácet již nenechávali a naopak ženy by na ní začaly více vydělávat. Pobíraly by více peněz v delším čase.

U výplaty renty nelze příliš spoléhat ani na částečné zvýšení výplaty pro ženy (se současným velkým snížením výplaty pro muže). Zatímco u rizikového pojištění je motivem k pojištění především snaha o zajištění rodiny, kde cena je až na druhém místě, a tedy i s dražším pojistným bude dostatek žen, které pojištění potřebovat či chtít budou, u výplaty renty je motivace čistě finanční, a tak muži v očekávání kratšího života na nižší rentu nepřistoupí a raději zvolí jiné investiční nástroje – což je ostatně zpravidla efektivnější způsob než nákup renty i dnes.

Kam můžou vést snahy o antidiskriminaci

Diskriminace je obecně považována za špatnou. A nepochybně je. Pokud zaměstnavatel nepřijme zaměstnance jen kvůli barvě kůže nebo kvůli „špatnému“ pohlaví a nikoli kvůli špatným dispozicím pro pracovní místo, je to špatně. Pokud se ale politici snaží antidiskriminovat ve velkém, vede to mnohdy k mnohem horším důsledkům.

Jedním z příkladů je hypoteční krize v USA, která se přelila do celosvětové finanční krize, z níž jsme se ještě nestačili ani vzpamatovat. Na počátku potíží s americkými hypotékami stálo rozhodnutí americké vlády vyrovnat podíl vlastnického bydlení mezi „bílou“ majoritou a národnostními menšinami. A tak se z politického rozhodnutí dávaly hypotéky všem bez ohledu na jejich objektivní schopnost splácet. S důsledky se potýkáme dodnes.

Jsem jen zvědavý, kdy se dočkáme kampaně za zvýšení porodnosti mužů, či prvních žalob na to, že si lidé vybírají partnery pouze určitého pohlaví – vždyť i tím se dopouštíme diskriminace.