CZK/€ 25.285 -0,16%

CZK/$ 23.179 -0,44%

CZK/£ 30.078 -0,27%

CZK/CHF 26.860 -0,04%

Text: Šimon Finemon

16. 01. 2014

5 komentářů

Žijeme v éře bublin

 


 

Hlavní index burzy v New Yorku, Dow Jones Industrial Average, dosáhl v prosinci 2013 svých historických maxim. Fondy rizikového kapitálu kupují společnosti za částky, na něž jsme od roku 2008 nebyli zvyklý. Ceny obrazů a starožitností lámou své rekordy. Zjednodušeně řečeno existuje hodně signálů, že máme opět co dočinění s bublinou. Je však růst cen oprávněný? Někdy ano, a to tehdy pokud dochází ke vzniku nových odvětví a nových velkých společností. V případě států pak tehdy, pokud mění svou hospodářskou politiku.

Jak poznat bublinu?

Jde vůbec poznat, že se na trhu vytvořila bublina? Některým lidem (jako třeba Robert Shiller z Yaleovy univerzity – předpověděl realitní i nemovitostní bublinu) se to daří. Avšak většina lidí bublinu pozná až tehdy, když praskne a je to postihne. Pak podle komentářů již dotčení vědí, že bublina praskla. Problém je, že neexistuje jednoznačná charakteristika bubliny. I když tato může být charakterizována jako zvýšení hodnoty aktiv o více než dvě standardní odchylky nad úrovní trendu, s přihlédnutím k inflaci. Pomocí této, byť hodně krkolomné, charakteristiky se podařilo identifikovat od 18. století až dodnes 330 bublin.  Již zmiňovaný Shiller popisuje bublinu jako „psycho-ekonomický“ jev, který se vyznačuje přehnaným nadšením pro daný sektor (investici), účastí médií a pocitem lítosti lidí, kteří se do bubliny nedostali. Často rovněž bývají nafukovány za pomoci úvěrů.

Bubliny jdou proti teorii efektivních trhů, a tak mnozí ekonomové mají problém připustit jejich existenci. Neboť když je trh efektivní, proč chytří investoři nárůst cen aktiv nevyužijí a neprodají je.  Problém je v tom, že investiční mánie často trvají déle, než si lidé myslí. Navíc není jednoduché určit, kdy bublina splaskne, a zda se tak stane rychlým pádem cen či dlouhým obdobím stagnace (případ nemovitostí ve velké Británii v sedmdesátých letech minulého století).

Častěji a častěji

V posledních desetiletích docházelo k bublinám mnohem častěji, než dříve. Třeba za celé devatenácté století (měřeno po jednotlivých dekádách) nebylo na různých trzích ani deset bublin, na počátku jednadvacátého století jejich počet přesáhl šedesát. To je kromě postupující globalizace, projevující se nárůstem globálních kapitálových toků, dáno i tím, že mnohem častěji je analyzováno stále více trhů. Většina bublin byla nafouknuta v souvislosti s tím, jak investoři hledají po celé zeměkouli další velkou, zajímavou, investiční příležitost.

Dalším aspektem, jenž může podporovat růst bublin je současná monetární politika. Nyní jsou úrokové sazby v řadě vyspělých zemí světa takřka na nule. Centrální banky do ekonomik pumpují prostředky i prostřednictvím kvantitativního uvolňování. Cílem této politiky, kromě oživení ekonomik je motivovat investory, aby opustili bezpečná aktiva (ke kterým se obrátili po prasknutí poslední bubliny v roce 2008) a více investovali do rizikovějších aktiv. Tato politika však s sebou takřka zákonitě nese rizika vzniku dalších bublin.

REKLAMA

Prvním z nich je změna monetární politiky. Proto i akcie (a další aktiva) tak výrazně reagují na prohlášení týkající se ukončení či naopak neukončení kvantitativního uvolňování. Tato monetární politika má často vedlejší účinky. Její zásluhou plynou kapitálové doky do rozvíjejících se ekonomik (kde investoři hledají vyšší výnos). To ale s sebou nese růst úvěrů (ve zkratce: zásluhou zahraničních investic roste ekonomika, banky jsou ochoty více půjčovat firmám – zažili jsme tuto situaci na konci devadesátých let minulého století na vlastní kůži). Ovšem, když se hovoří o konci této politiky, rozvíjející se ekonomiky to odnesou. Naposledy se zakymácely v létě roku 2013.

Kde čekat další bublinu?

Odpověď na otázku, kde hledat bublinu, není jednoduchá. Může být takřka kdekoli. Třeba výnosy investorů jsou nejvyšší za posledních 15 let. Mnohé akciové trhy jsou hodně nadhodnocené. Dalším adeptem mohou být dluhopisy. I když to může znít pošetile, když si uvědomíme, že v loňském roce dosáhly výnosy na některých trzích nejnižší úrovně ve své historii. Dluhopisy řady států se emitují s kuponem na hranici dvou procent (mnohdy i níže), což znamená pro investory reálnou ztrátu. Avšak v případě, že by centrální banky skončily se svou praxí nakupování státních dluhopisů (nebo ji omezily), může nastat problém. Ale takový scénář není v současnosti příliš pravděpodobný.

Do popředí investorského zájmu se odstávají investice jako je elektronická měna bitcoin. Její vzestup (či pád) je doprovázen velkým zájmem médií.

Jak jsme si uvedli, poznat, kdy je na trhu bublina není jednoduché. V každém případě však platí staré pořekadlo: „nahoru jako raketa, dolů jako kámen“.

Loading

Vstoupit do diskuze 5 komentářů


Související články

Komentář: Kde se odehrává skutečné drama na akciovém trhu

Pro akciové trhy je těsný souboj mezi Kamalou Harrisovou a Donaldem Trumpem bezvýznamnou událostí. Obvykle platí pravidlo – nejistota je nepřítelem trhů. Přesto index S&P 500 v poslední době šplhá od jednoho historického maxima k druhému. To naznačuje, že pro trhy je rozhodující něco jiného. Americké ekonomice […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

31. 10. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Muchomůrka

    17 ledna, 2014

    „Mnohé akciové trhy jsou hodně nadhodnocené.“
    Trhy nejsou nikdy nadhodnocené. Některé akcie jsou dnes drahé, jiné akcie jsou dnes levné a ty levné je nutno koupit. Například akcie Volkswagen.

    Odpovědět

  • Miloslav Šimek

    17 ledna, 2014

    Jedna otázka: Jaký prospěch by měl FED nebo US government z toho, kdyby trhy klesaly, padaly dál nebo se stále nacházely na úrovni roku 08/09?

    Odpovědět

  • Anonym

    30 ledna, 2014

    Žádné, proto dluhopisové trhy tak zuřivě podpírají a jejich porostřednictvím manipulují i komerční banky. Jak vidíte na případu Japonska, může takový systém při sprívné konstelaci fungovat i desítky let. To je nejlepší scénář, který se EU + US může přihodit. (ovšem řešení to samozřejmě není, pouze odsouvání problémů na budoucí generaci)

    Všechny ostatní jsou scénáře (růst sazbe, inflace, haircut, válka) jsou pro držitele bondů smrtelné.

    Odpovědět

  • 5555broda

    27 ledna, 2014

    Pane Finemone,
    vysvětlete, je-li a jak reálně možné, aby stát po uplynutí smluvní doby, nevykoupil dluhopisy, které občanům nabídl?
    Je to přece smluvní závazek!

    Odpovědět

  • Anonym

    30 ledna, 2014

    Při vší úctě, držte se dál od dluhopisů, nechcete – li přijít o peníze.

    To, co Vám stát slibuje vyplatit na konci je, řekl bych až skoro irelevantní. Dnes nese 10Y US GOV bond výnos 2,75 ročně (bloomberg) – Odhlédnu – li od poplatků správců (v rozsahu 0,5–1,0%).

    Proti tomtuo zhodnocení stojí rizika:
    1)Růstu sazeb, cena dluhopisu spadne jako kámen.
    2)Inflace (i bez růstu sazeb), která opět masivně znehodnotí vložené peníze.

    Pominu -li u některých zemí (nam. Itálie, Španělsko) skutečně riziko, že ani při trvale nízkých úrokových sazbách nedojde ke splácení jistin, pak máte jako držitel pouze jedinou naději. Doufat, že budou do konce světa úrokové sazby nízké. Tato investice Vám však ponese maximálně 2,5% ročně a kdykoliv se může zenhodnotit o desítky procent (ať už růstem sazeb, inflací nebo haircutem jako v případě řecka).

    Za mě, děkuji nechci.

    Odpovědět