O tom, že finanční retail zamrzl, svědčí nejen statistiky fondů, ale třeba i bank. Z fondů si za prosinec lidé vyzvedli 800 milionů korun, z bankovních vkladů za listopad 640 milionů korun. Do bank od května přinesli jen necelé dvě miliardy, což dřív stihli za necelý týden. Pojistný trh neskomírá jen díky jednorázovým pojistkám, které Tomáš Prouza nazval výstižně vítězstvím marketingu nad rozumem. Problém retailových trhů se zřejmě prohloubí obecně: bude méně peněz.
To potvrzuje i ohlédnutí za poslední čtvrtý kvartál, během nějž z fondů odešly celé tři miliardy – tím neutralizovaly nejen tehdejší kladnou miliardu, ale pod vodu o dvě miliardy potopily i celoroční flow. Majetek fondů snad dopadl lépe, protože když jeho zhodnocení za první tři čtvrtletí dosáhlo 9,5 miliardy korun, tak i poslední čtvrtletí nedopadlo zle a možná i odliv „překoná“. Celkový majetek našich fondů by se měl dostat těsně pod čtvrt bilionu korun (na celkovou statistiku AKAT si musíme počkat). Lépe ovšem bylo už v roce 2006 a k vrcholu 315 miliard korun z konce roku 2007 je ještě hodně daleko.
O tom, že letos bude ještě hůř, pochybuje málokdo. Jde jen o to, o kolik. Loňská nejistota zřejmě ještě vzroste, přestože díky masivnímu dopingu Západ snad zažehnal strašidlo W. Ostatně podobný vývoj jako u našich fondů, vidíme i v celé Evropě: za listopad EFAMA hlásí, že fondy celkem přišly o 11 mld. eur. Nejvíc odešlo z fondů peněžního trhu (21 mld. eur), naopak dluhopisové a smíšené zaznamenaly přílivy. Akciové zůstaly v bilanci vyrovnané.
U nás dluhopisové fondy zařadily zpátečku již před několika týdny, kdy začalo být zřejmé, že úrodné časy skončily. A 1,5 až 3% ztráty za poslední tři měsíce jistě nejsou tím pravým lákadlem pro nové peníze. Už je totiž po zlatých časech historických výnosů. Odvážných bylo málo, ale ani opozdilci nepřišli úplně zkrátka. Kdo ještě začátkem roku naskočil do dluhopisového fondu, vyhrál alespoň pěkných pár procent. Jenže po prázdninách měl rychle prodat. Krásně vidět je to na ING obligačním: kdo nastoupil v lednu, měl do srpna 8,5 %, leč od září už 3,5 % zas ztratil. Lépe již zkrátka bylo, v dluhopisech pšenka nepokvete, omíláme už od léta.
Není tedy divu, že podzim přeřadil na únikový východ smíšených fondů – základní diverzifikace je u nich jasná, dluhopisová složka čeká obvykle do splatnosti. Vlastně není co vytknout, jen ty poplatky by měly být nižší. Ale stále je to lepší než u různých kapitálových pojistek, které si dokonce v jedné analýze vysloužily přejmenování na „fenomenální trik, kapitální podfuk plně srovnatelný s vrcholnými čísly Davida Copperfielda“.
REKLAMA
Akciové fondy se jako jedny z mála letos drží sice při zdi, ale bez velkých vln. Po třech miliardách do dluhopisových si miliarda do akciových vysloužila stříbrnou medaili. Přestože akciové trhy rostly celkem vyrovnaným tempem kolem 10 %, najdeme mezi nimi až nečekaně velké rozdíly výnosu (zejména měnové turbulence udělaly své). Vidíme ISČS Sporotrend s výnosem pouhých 2,7 % proti skoro 40% výkonu ISČS Top Stock (vše ale vinou prvního pololetí, protože za to druhé je jejich výkon skoro stejný 25 a 27 %), náš největší ING Český akciový dal za rok 6,7 %.
Problém roku 2011 bude stále týž: dluhy, dluhy, dluhy… a je skoro jedno, kde víc utrácely domácnosti a kde státy, protože nikdo jiný než lidé ty dluhy platit nebudou. Zatím to umě oddalují tiskárny na peníze, skrývající se za fintami nízkých sazeb, kvantitativních uvolňování nebo odkupování rizikových dluhopisů. Jde ovšem jen o „roztahování“ problémů v čase – aby to nebouchlo hned, v naději, že se to snad časem podaří trochu „zjemnit“. Ale splatnost nezmizí, jen ťukání na dveře uslyší i další generace. Uvidíme tedy, jestli je vyslyší, nebo dveře zatluče hřebíky. Anebo inflace oškube všechny.
Euro je jen vrcholek ledovce a zatím málokdo si to odváží říci otevřeně: životní úroveň musí klesnout. To je jediná cesta ze zadlužení, které způsobilo žití „nad poměry“. Kupodivu i 76 % lidí u nás považuje tempo růstu státního dluhu za jeden z největších problémů země. Zatím jen málo z nich ovšem tuší, co to znamená.
Zato z analýzy uznávaného Centra pro výzkum ekonomiky a podnikání (CEBR) vyplývá, že v některých zemích (v Irsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii) bude nutné snížit výdaje spotřebitelů o nejméně 15 %, tedy o víc, než klesla životní úroveň v Británii za druhé světové války. O kolik to bude u nás?
