Podle údajů Českého statistického úřadu bude mít Česká republika na začátku příštího století pouze 7,68 milionu obyvatel. Alespoň tak to vyplývá z projekce ČSÚ, která byla založena na detailních výsledcích Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011. Jde o střední variantu, která je považována za nejpravděpodobnější a značně se liší od optimistické (9,1 milionu) a pesimistické (6,1 milionu) varianty. Podle této varianty ba pak měl počet obyvatel dosáhnout vrcholu v roce 2018 a pak by mělo dojít k obratu trendu, kdy ani zahraniční migrace již nebude schopna kompenzovat rozdíly mezi počtem zemřelých a narozených.
Co je ale nejvíce alarmující, společně s klesajícím počtem narozených dětí bude poměrně výrazně růst stáří obyvatel společně s rostoucím průměrným věkem a dožitím obyvatel. Projekce očekává růst střední délky života ze současných 75 let u mužů a 80,9 let u žen až na 86,6/91,1 let v roce 2101. Obyvatel nad 65 let by tak v roce 2010 mělo být 32,5 % a lidí mladších než dvacet let 16,6 %. Pokud budeme počítat produktivní věk mezi 20 a 64 (původně to bylo mezi 15 a 64 lety, ale vzhledem k prodlužující se době vzdělávání to už dnes není aktuální) lety, bude do této skupiny patřit pouze něco málo nad polovinu všech obyvatel Česka (50,9 %). Podle studie bude tento poměr nejhorší v roce 2059, kdy bude produktivní složka obyvatelstva tvořit méně než 49 % obyvatelstva. Od roku 2047 to již nikdy nebude více než 52 %, přičemž nejvíce to bylo v roce 2008, kdy to bylo 65 % (samozřejmě, pokud bereme produktivní věk do 65 let).
Zdroj: ČSÚ
Jsou to sice všechno pouze odhady, ale následující grafy jasně ukazují, že baby boomy, kterých jsme bili svědky v poválečných letech a v polovině sedmdesátých let, kdy se „ke slovu“ dostali právě poválečné děti, se na začátku nového tisíciletí neopakují.
V současné době jsme v období, kdy je poměrně málo dětí a zároveň poměrně hodně ekonomicky činných lidí. V následujících letech se ale tato situace bude dramaticky měnit a v polovině století bude situace diametrálně odlišná.
REKLAMA
Zdroj: ČSÚ
Graf z roku 2055 vypadá poněkud obráceně, než první dva, což určitě nenaznačuje zlepšující se situaci.
Zdroj: ČSÚ
Čísla a grafy sice vypadají poněkud pesimisticky, ale samotný ČSÚ ve své studii nabízí řešení, které již ale ani dnes není novinkou. Jak vyplývá z novely zákona 155/1995 Sb., situaci značně vylepší prodlužování věku odchodu do důchodu. Pro ty, kteří jsou narození po roce 1977 (odejdou do důchodu v 67 letech), se bude věk odchodu do důchodu prodlužovat podle předem stanoveného vzorce, což by mělo zabezpečit mnohem příznivější vývoj u ekonomického zatížení (poměr osob v aktivním a neaktivním věku). Díky této fintě tak sice v roce 2056 bude poměr ekonomicky neaktivních k ekonomicky aktivním 85 %, ale od té doby se bude situace zlepšovat. V roce 2101 pak bude tento poměr 60,1, což je ještě lepší číslo, než dnes (69,1 %).
REKLAMA
Zdroj: ČSÚ
Po přečtení těchto řádků se již nedivím optimismu zarytých odpůrců druhého pilíře a zastánců státních důchodů, kteří mají jasno v tom, že s penězi na důchod nebude problém. Mladí lidé, kteří na podobné řeči naletí, a nebudou řešit svůj důchod s předstihem a alespoň zčásti samostatně, se však budou muset připravit na to, že si důchod „užijí“ možná až po osmdesátce (pokud na ně skutečně něco zbyde), což je určitě skvělá představa.
